Zajímavé zprávy o naší lokalitě se vztahují k paleontologickýn zprávám z období třetihor ,spodního miocénu až badenu na trati Prášenice.V relativně dlouhé době se zde nacházela mořská pobřežní linie o hloubce vody asi 20 metrů a teplotě kolem 20 stupňů celsia.Území je bohatě zásobeno fosiliemi ostnokožců ,mlžů ,zpevněných vápenců a pod.

 

                      1.     

   1.a1.b

       2.      2.a

 

 

           3.  3a  4

Nákresy 1, Bukovina s erby Pánů z Bukoviny,Wejtmilnara a Lichtenbuků,1a+b Hrad Bukovina,2- půdorys sklepů zámku ,2a vodní tvrz Hostim -3. dobový pohled na Hostim v19.století 3a. foto zámku dnes.

                   

Půdorys zámku,zřejmě přítok od dolních rybníčků ,vodní tvrz Hostim.s erby Lichtenburků a Šlejniců.

Nynější stav zříceniny hradu Bukovina

V historii obce jsem vycházel z děl prací .

profesor.Ing.PHDr. Miroslav Plaček

Historik profesor Hosák Ladislav

Historik PHDr  Kacetl Jiří

Historik PHDr Rožnovský David.

Historik Somer Tomáš

Historik archeolog Mgr St.Vohryzek

Paměť národa  a další.

 

Letopočty prvních zachovalých písemností v Hostimi i sousedních obcí nemůžeme brát jako dobu jejich založení, protože buď potvrzují změny majetkové, eventuálně dary, tzn. že obce musely být budovány mnohem dříve. Místo politickým je královské město Znojmo, jehož jméno utvořeno bylo ze staročeského názvu znoj (vedro), jehož zasluhuje vším právem. Ještě za XVI. století v německých spisech Znojm (Znoym). Slovem „znoj" označuje se zároveň  dosti teplé podnebí zdejší. Odtud je taky zmínka která je zajímavá i pro dnešek a to že král Jan Lucemburský osobně meškal ve Znojmě a r. 1326 dal Znojmu pro obchod vínem a solí táž práva, kterými již dříve obdařena byla města Brno a Jihlava, a také zakázal výčep cizích vín v městě, aby Znojemskému vínu zabezpečil svobodu před nebezpečnou soutěží.

Hostim: Křižovatka dějin pod hradem Bukovina

Městečko Hostim,rozložené v mírně zvlněné krajině Jevišovické pahorkatiny, v sobě ukrývá příběh, který sahá mnohem hlouběji, než napovídají první písemné zmínky. Je to místo, kde se staroslovanská tradice potkává s ambicemi mocných rodů a bouřlivými válečnými událostmi, které přepisovaly mapu jihozápadní Moravy. Poloha Hostimi na vodním toku říčky Nedveky byla pro dobu kultury jevišovské eneolitické kultury a dále raně středověké osídlení ideální. Dostatek vody, úrodná půda a přirozená obrana tvořená okolní krajinou, vytvářely vhodné podmínky pro vznik slovanského dvorce. Etymologie názvu Hostim je zřejmě odvozena od staroslovanského osobního jména Hostim, které je zkrácenou podobou jmen Hostimír („ten, kdo přináší mír hostům“) a Hostimil(„ten, kdo miluje hosty“). Slované často pojmenovávali své osady podle zakladatele nebo významného člena rodu, a proto Hostim původně znamenala „ves Hostimova“.Tato jména mají společný kořen host‑, označující hosta či příchozího, a druhou část ‑mír nebo ‑mil, tedy mír či náklonnost. Jazyková podoba názvu je jednoduchá a stabilní, což naznačuje, že vznikla již v 8.–9. století, kdy se slovanská jména tohoto typu běžně používala. Znojemsko bylo v průběhu středověku vystaveno mnoha vojenským konfliktům. Nejprve to byly maďarské vpády v 9.–10. století, později vnitřní boje mezi moravskými knížaty, rakouské nájezdy ve 12.století a nakonec i pohyb Kumánů a Mongolů ve 13. století.

Je tedy možné, že původní slovanská osada Hostim i s dřevěnou tvrzí zanikla při některém z těchto konfliktů. Ves mohla být vypálena, opuštěna a po určité době znovu osídlena. Tato hypotéza dobře zapadá do skutečnosti, že první písemná zmínka o Hostimi se objevuje až v roce 1322, přestože název i poloha svědčí o mnohem starším původu. Že ves byla v té době již stabilním sídlem, dostatečně významným na to, aby po ní někdo nesl predikát. To znamená, že Hostim musela být obnovena nejpozději na počátku 14. století. Tento postup byl ve 13. století běžný – města či panovníci často udělovali pusté nebo méně významné vsi nižší šlechtě, aby je znovu osídlila a spravovala Přestože některé části její historie zůstávají zahaleny mlhou času, spojení jazykových, historických a topografických indicií umožňuje vytvořit poměrně ucelený obraz jejího vývoje. Hostim tak představuje typický příklad slovanské vsi, která prošla obdobím vzniku, zániku i obnovy, aby se nakonec stala trvalou součástí moravské krajiny..

Samotný název obce Hostim je hluboce zakořeněn v historii.  V průběhu staletí se pravopis v listinách měnil jako odraz doby: přes latinské a německé formy Hostym, Hostyn (1349), Hestings (1385) až po renesanční Hostimie (1492). Zajímavostí je, že název v dnešní podobě se definitivně ustálil až roku 1893.

Záhada zakladatele: Heřman z Ebentalu?

Počátky Hostimi v 14. století jsou spojeny s tajemnou postavou Heřmana z Hostimi (1325). Moderní historiografie (M. Plaček, S. Vohryzek) se přiklání k teorii, že tento Heřman byl ve skutečnosti Hermannem z Ebentalu (pocházejícím z dolnorakouského Ebentalu), znojemským kastelánem, který Hostim obdržel jako výsluhu od panovníka. Právě on mohl být pojítkem mezi rakouskou šlechtou a moravským vladyckým rodem z Bukoviny, jehož příslušníci (Gerhard z Bukoviny a Gerhard z Mašovic) sdíleli stejný erb a majetkové zájmy.

Bukovina a kounické falzum: Hrut z Bukoviny

Fascinující, byť historicky ošemetnou kapitolou, je zmínka o Hrutovi z Bukoviny v zakládací listině kláštera v Dolních Kounicích. Přestože jde o falzum ze 14. století (datované k roku 1173), autor listiny musel vycházet z reálných osobností. Hrut z Bukoviny, praotec rodu Hrutovců, sice pravděpodobně nedržel „naši“ Bukovinu jako dědičný majetek, ale jeho jméno v listině svědčí o tom, že oblast byla strategickým bodem již v raném středověku jako knížecí výsluha.

Páni z Bukoviny patří k rodu, který získal Hostim tehdy volnou, za věrné služby městu Znojmu. Prozatím se nikomu nepodařilo uceleně zařadit rod do znojemské oblasti. Převzali ves i s původní dřevěnou tvrzí chráněnou umělým valem s vodou, kterou snad později přestavěli na malou kamennou tvrz přímo ve vsi. Tento hrádek se později stal základem dnešního barokního zámku. Páni z Bukoviny patří mezi nejstarší zaniklé moravsko- rakouské rody. Jejich erb je zobrazen níže. Rod vznikl na přelomu 12. a 13. století .  Většina indicií (včetně erbovní shody) naznačuje, že tito páni z Bukoviny byli součástí širšího okruhu rakouské šlechty z oblasti Waldviertelu. Hostim (tvrz) fungovala jako hospodářský dvůr. Tady se vybíraly dávky, tady byl kontakt s poddanými. Tvrz byla starší a praktičtější. I to  je jeden z důvodů, proč dnes neexistují přímé písemné prameny o nejstarších dějinách Hostimi.

Historie obce Hostim a jejího bezprostředního okolí je nesmazatelně spjata s rodem, který se v análech moravské šlechty objevuje jako meteor – prudce zazáří svou energií a ambicemi, aby po necelých dvou staletích definitivně zanikl. Páni z Bukoviny nebyli jen pasivními držiteli půdy; byli to architekti krajiny a houževnatí bojovníci za svou nezávislost, jejichž stopa v regionu Znojemska zůstává dodnes patrná, byť často nespravedlivě opomíjená.

Z divočiny k panskému stavu

Právě zde se však projevila specifická inteligence rodu. Bukovinové velmi brzy pochopili rozdíl mezi „správním centrem“ a „reprezentativním sídlem“. Zatímco v hostimské vsi budovali praktický hospodářský dvůr a kamenný hrádek (dnešní základ zámku), v blízkém bukovém lese vyklučovali prostor pro projekt, který měl potvrdit jejich příslušnost k vysoké šlechtě: hrad Bukovina. Tento hrad nebyl jen pevností; byl to statusový symbol. Jeho obytný palác, dosahující délky přes 40 metrů, patřil k největším palácovým stavbám na tehdejší Moravě a svou monumentalitou mohl konkurovat i sídlům královským.

Střet dvou světů: Bukovinové versus Pernegg

Skutečná povaha rodu se však nejvýrazněji vyjevila v momentě, kdy se jejich světské ambice střetly s duchovní mocí. Upevnění vztahů s horním Rakouskem za vlády Přemysla Otakara II. přineslo do regionu vliv premonstrátského kláštera v Perneggu. Když dvě ženy z rodu Bukovinů vstoupily do tohoto kláštera, darovaly mu jako věno patronátní právo k hostimskému kostelu a čtyři lány polí.Po jejich smrti však u bratrů Jana, Gerharda, Hartleba a Smila převládl rodový pragmatismus nad zbožností. Rozhodli se, že rodový majetek musí zůstat v rodových rukou. V roce 1349 došlo k otevřené revoltě: bratři násilím vystrnadili řádně dosazeného faráře Ondřeje a na faru, zbavenou polí a výnosů, dosadili svého vlastního kněze.Následovala série právních bitev, které Hostim nakrátko učinily centrem pozornosti moravské i české elity. Žaloba vyhnaného Ondřeje doputovala až k olomouckému generálnímu vikáři Hermannovi, který soudcem ustanovil louckého kanovníka Petra. Přestože se Jan z Hostimi u soudu ve Znojmě 11. února 1349 snažil dovolávat starých práv svého otce Gerharda, církevní právo bylo neúprosné. 13. května 1349 padl rozsudek: Ondřej musel být navrácen do úřadu a páni z Bukoviny, s výjimkou Hertlíba, byli exkomunikováni.

Ani klatba však nezlomila jejich odbojného ducha. Po smrti Ondřeje v roce 1351 se kolotoč sporů roztočil nanovo. Tentokrát musel zasáhnout samotný arcibiskup Arnošt z Pardubic. Konzistoř v Praze dne 2. prosince 1351 znovu potvrdila práva kláštera a jako faráře jmenovala magistra Günthera z Erfurtu.Bukovinové však zvolili cestu partyzánského boje. I když byli oficiálně vyobcováni z církve, neustali v příkořích vůči řádným farářům. Dosazovali do vsi „vzdorofaráře“, jako byli Bedřich či Jakub z Radostic, kteří prováděli bohoslužby navzdory zákazům, čímž demonstrovali, že v hlubokých lesích kolem Bukoviny je jejich slovo stále víc než slovo biskupovo či arcibiskupovo.

Zapomenutý odkaz

Proč je tedy dnes tento rod tak opomíjen? Příčinou je tragická absence genealogické kontinuity. Rod vymřel po meči kolem roku 1417, aniž by stihl vytvořit rozsáhlý rozrod, který by udržoval jeho slávu. Na rozdíl od vysoké šlechty u královského dvora zůstali „regionálními hráči“.

Přesto je jejich odkaz fascinující. Páni z Bukoviny dokázali v rámci jedné generace vytvořit z neosídleného bukového lesa funkční panské panství, vybudovat unikátní architekturu a postavit se nejmocnějším institucím své doby. Hrad Bukovina, spolu s hrady Šenkenberk a Lapikus, dodnes tvoří tichou připomínku doby, kdy se v okolí Hostimi psaly velké dějiny malého rodu.

 

Zánik hradu i obce.  

Majitelé Bukoviny vystupovali jako spojenci Hynka Suchého Čerta z Kunštátu, který byl vyhlášeným odpůrcem krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta IV. Albrecht V rakouský, III král český, II císař římský. Když Albrechtův otec zemřel na úplavici u Znojma, bylo mu bylo 7 let,  poručníkem  se mu posléze stal Zikmund Lucemburský. V roce 1420 se zúčastnil první křížové výpravy proti husitům, když s Oldřichem z Rožmberka obléhal neúspěšně nově založený Tábor. O dva roky později se stal Zikmundovým zetěm, když si vzal za manželku jeho jedinou dceru Alžbětu a získal také od něj roku 1423 v léno Moravu a titul markraběte. V říjnu 1421 se Jevišovice postavili na odpor vojskům Albrechta Rakouského a kapitulovaly až tehdy, když nedostaly slíbenou pomoc. Hrad v té době vlastnil přední stoupenec husitství na Moravě Sezema z Kunštátu.

Když se armáda Albrechta pohnula směrem k Jevišovicím, taktika byla jasná, izolovat a zničit hlavní centrum odporu. Starý hrad během pěti dnů dobyla a ten byl během následujících dvaceti let rozbořen a nahradil jej Starý zámek na protější straně a na okraji města. Poslední zmínka o pustém hradu pochází z roku 1448. Předtím, než se hlavní voj rozložil pod hradbami Jevišovic, vyslal Albrecht II. oddíly k likvidaci okolních opěrných bodů. Bukovina byla první na ráně. Vzhledem k tomu, že Bukovina byl poměrně malý hrad, stačil k jeho oblehnutí menší rakouský oddíl (pár set mužů). Obléhatelé pravděpodobně vypálili přilehlou vesnici Bukovinu a snad i Hostim, aby posádce ukázali marnost odporu. Hrad nebyl stavěn na dlouhé obléhání těžkou technikou. Pokud nebyl dobyt přímým útokem (též „tečí“), mohl se vzdát pod příslibem volného odchodu, což bylo v té době běžné u menších sídel. Zde možná skončil rod pánů z Bukoviny po meči,ale možná také na hranici. Zikmund totiž zajaté husity nechal ve Znojmě upálit.

I když mohl být hrad Bukovina během tažení poškozen nebo nakrátko obsazen, po této době byl snad ještě jednou dobyt v roce 1425. Definitivní konec hradu Bukovina tak pravděpodobně nastal až později. Známé skutečnosti nesváru Jiřího z Poděbrad a Eneášem Silviem, pozdějším papežem Piem II. Pius II. roku 1464 povolal Jiřího z Poděbrad před církevní soud a v následujícím roce tak znovu učinil jeho nástupce Pavel II Byl nazýván husitským králem nebo též králem dvojího lidu.  23. prosince 1466 byl český král Jiří z Poděbrad římským papežem Pavlem II  z katolické církve exkomunikován. Matyáš Korvín který zavětřil svou příležitost, vyhlásil proti Jiřímu tažení roku 1468. Matyáš na Moravu nevtrhl sám s celou armádou jako jeden šik, ale rozděloval úkoly svým hejtmanům. V oblasti jihozápadní Moravy operovali především:

Franz von Haag (František z Háje): Rakouský šlechtic a jeden z hlavních Matyášových velitelů. Právě on velel obléhání Jevišovic a následně vedl útok na Třebíč. Je velmi pravděpodobné, že to byli právě jeho vojáci, kdo "vyčistil" okolí Hostimi, aby zajistil zásobování (tzv. píci) pro koně u Jevišovic. Neuznávali spojenectví a klidně přepadávali a loupili u spojenců.

Černá rota (Magyar Fekete Sereg): Matyášova elitní žoldnéřská armáda. Byli to profesionální zabijáci z celé Evropy (včetně Čechů a Němců). Byli proslulí svou brutalitou a tím, že po nich zůstávala jen spálená země. To odpovídá nálezům kostí v příkopech hradu Bukovina – profesionální vojáci se s odporem poddaných nemazlili.  Vrchní velitel Černé roty byl Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic a na Bouzově. Byl to slezsko-moravský šlechtic a vojenský velitel z rodu Haugviců z Biskupic. Proslul jako vrchní velitel tzv. Černé roty, vojenského útvaru složeného převážně ze slovanských bojovníků tvořících jádro vojska uherského krále Matyáše Korvína.

Podle historických rekonstrukcí (např. od historika Rudolfa Urbana) vypadala trasa Matyášova vojska takto:

Březen 1468: Vojsko překračuje hranice u Šafova a postupuje k Cornštejnu který vlastní Krajiřové.

Duben 1468: Hlavní nápor na Znojmo kde si vytvořili zázemí a následně přesun k Jevišovicím.

Květen 1468 (Osudné dny pro Hostim): Matyášovo vojsko sídlí v táboře u Jevišovic. Náhodnou střelou je zasažen jeden z vůdců vojska. Oblehl hrad a narazil zde na tuhý odpor. Hrad Jevišovice (v držení pánů z Kunštátu) byl strategicky klíčový. Protože přímý útok trval dlouho a Matyáš nechtěl ztrácet čas, nechal hrad obléhat a své lehké jezdectvo (tzv. "Černé roty") vyslal do okolí. Cesta vedla přes  Bukovinu a Hostim (zde došlo zřejmě k onomu masakru, hrad Bukovina byl zničen jako strategický bod na cestě). Našiměřice a hrad Lapikus (který padl pravděpodobně ve stejný den nebo den poté). Jevišovice odolaly a vojsko odtáhlo k Třebíči.

12. - 14. květen 1468: Vojska se spojují u Třebíče a začíná její obléhání.Za dva dny bylo město dobito a po měsíci obléhání padl i klášter. Viktorín unikl lstí a připojil se ke svému bratru Hynkovi.7 let zůstala vypálená Třebíč bez života.V pamětech Hostimského kněze Leopolda Pátka je informace, při které se píše, že vrchnost nechala vyčistit zámecké valy od nánosů .Zděšené obyvatelstvo při tom nacházelo mnohé lidské ostatky různě poházené. Proč jsou ty kosti ve valech tak důležité?

Většina hradů té doby se vzdala (kapitulovala), aby se vyhnula vyvraždění. To, že farář Leopold  Pátek zmiňuje tolik kostí v příkopech, naznačuje, že Bukovina a Hostim se bránily. Poddaní se pravděpodobně uchýlili do hradu a odmítli Matyášovým žoldnéřům vydat zásoby. Výsledek byl brutální – hrad byl dobyt útokem a jeho posádka i s uprchlými vesničany pobita a naházena do valů.Snad v té době zanikla na čas celá vesnice,že nebylo nikoho kdo by mrtvé pohřbil.

Pokud jste to dočetli až sem, tak vězte že je to jenom moje hypotéza s historickými údaji.

Tvrz v Hostimi:

I když se tvrz připomíná počátkem 14.st.,myslím že zde stála již nějaká dřevěná pevnůstka původního zamana, za příchodu Bukovínů opuštěná. .Dispozice a zdivo tvrze využil renesanční zámek - předchůdce dnešního - dochoval se půdorys jádra takřka dokonale. Tvoří lichoběžník masivní obvodní zdí s palácem na východě, jenž si trojprostorové členění uchoval už jen ve sklepech. Podle směrů zdí a skladby sklepů pod jižním křídlem lze soudit na využití základů hradby a patrně původní vstupní věže, která je asi ještě zobrazena na archivním zmíněném historickém plánu. Tvrz se připomíná 1364, ale datování vzniku do doby okolo r. 1325 nelze vyloučit. V pozdní gotice byla rozšířena o masivní objekt vně severní hradby. Stavebníkem mohl být Albrecht Bítovský z Lichtenburka, který už před r. 1500 na tvrzi sídlil .  Ve 2. polovině 16. stol. byla nepohodlná tvrz renesančně přestavěna a navenek rozšířena o západní křídlo. Stavbu snad započal Jiřík Valečský z Mírova a k jejímu završení došlo až 1615 za Ladisla va Šlejnice ze Šlejnic. Vstupní křídlo s gotickou věží do poloviny. 18. stol. nahradila barokní novostavba s osovým vstupním rizalitem. Tím byl vývoj sídla, nepočítajíce moderní účelové úpravy, v podstatě ukončen. Stavitelem byl nejspíše Heřman z Bukoviny, jenž se po Hostimi od roku 1325 psal. Po roku 1417 přešlo zboží na Jana Vajtmilnara ze Žerotic. A buď Vajtmilnarové, nebo pozdější majitel Hynek Bítovský z Lichtenburka nechali tvrz pozdně goticky přestavět. Zdeněk Bítovský z Lichtenburka prodal roku 1563 hostimské zboží Václavovi Hodickému. Úpravy dokládá plán z počátku 18. stol.

Na třetím obrázku nahoře jsou průchodové dveře ,pamatuji jako malí kluci jsme tudy  prolézali , zub času nebo lidská ruka.Vím že i v nedávných časech se tahali ze zdi kameny a pouštěli se do údolí. Poslední je zbytek válcové věže hned u hradniho příkopu.Obytné místnosti byly ohraničeny, dnes je to hromada kamení.

Hrad Bukovina a erbovní štít.Byl to štít na zdéli poloviční a přes něj tři pruhy se střídajícími barvami,tedy 6polí,nad helmem křídlo s kolmým pruhem...

Tato kronika mapuje osudy rodu z Bukoviny od poloviny 14. století až po zánik hradu, se zvláštním zřetelem na majetkové přesuny, církevní spory a sňatkovou politiku.

I. Sourozenci a majetkové unie (1349–1373)

Základem moci rodu bylo pět bratří: Heralt, Jan, Hartleb (kanovník), Jindřich a Smil. Jejich strategie spočívala v neustálém propojování a vykupování podílů.

• 1349: První doložený spolek bratří Hartleba, Jindřicha a Smila na Chvalovice.

• Hartleb (Hertlíb): Klíčová postava, kněz v Našiměřicích a brněnský kanovník. Roku 1350 se spolčil s Janem, kterému následně prodal své podíly, aby se mohl věnovat církevní dráze.

• Jan z Bukoviny: Hlavní správce majetku, který postupně vykoupil podíly bratrů a spolčil se se svým synovcem Ludvíkem (synem Jindřichovým).

II. Přehled prodejů, darů a transakcí

Rok	Prodávající	Kupující	Předmět prodeje / Transakce	Cena / Věno
1350	Heralt z Bukoviny	Zdeňka (manželka)	Věno na Mašůvkách, Bojanovicích ad.	180 kop grošů
1350	Heralt a Zdeňka	Jan z Bukoviny	Hrad Bukovina, lesy, 2 lány v Jiřicích	150 hřiven
1351	Hartleb (kněz)	Jan z Bukoviny	Podíl na Bukovině a 2 lány v Jiřicích	-
1353	Jan z Bukoviny	Anežka (manželka)	Věno (úroky) na Hostimi a Jiřicích	15 hřiven
1364	Jan z Bukoviny	Dorka (2. manželka)	Věno na Hostimi s tvrzí	250 hřiven
1365	Archleb (kněz)	Sezema z Kunštátu	47 lánů v Bojanovicích	30 hřiven stříbra
1365	Smil z Bukoviny	Ondřej z Okarce	Část nemovitostí v Hlubokých Mašůvkách	-
1368	Jan z Bukoviny	Heralt (bratr)	Zápis na zboží bukovinském	60 hřiven
1378	Smil z Bukoviny	Boček z H. Plavče	Poplužní dvůr v Hlubokých Mašůvkách	-
1378	Ludvík z Bukoviny	Sezema z Jevišovic	Poplužní dvůr v Bojanovicích	-
1390	Smil z Bukoviny	Jitka (2. manželka)	Věno na 1/3 tvrze Hostim a dvoře	100 kop grošů

III. Sňatek, který ukončil éru: Lichtenburkové a Vajtmilnarka

Zatímco 14. století patřilo vladykům z Bukoviny, 15. století přineslo nadvládu rodu Vajtmilnarů (s žernovem v erbu). Ti se s původním rodem spojili skrze sňatek Jana Krabice z Vajtmile s Anežkou z Bukoviny.Definitivní tečku za historií samostatného panství však udělala až další generace. Po smrti Jana Vajtmilnara ze Žerotic (1417) připadl majetek jeho synu Ludvíkovi a dceři Anně :

• Anna Vajtmilnarka ze Žerotic: Jako dědička se provdala r.1464 za Jiříka Vranovského z Lichtenburka a část majetku od té doby vlastnil tento rod..

•  Lichtenburkové v té době sídlili na mocném hradě Vranově. Tím, že Anna spojila svůj osud s tímto významným rodem, je možné že Bukovina jim zůstala jako rezidenční sídlo. Jiří z Lichtenburka a Anna se soustředili na správu Bukoviny ,ale po nájezdech začala chátrat.Jejich cesty zde zřejmě končí,nejsou doložena žádná dítka. Kde v té době byl Ludvík a kde vůbec sídlili to je prozatím neznámé.

IV. Zánik a vymření příbuzenstva

Příběh doplňuje i tragický konec příbuzenské větve s erbem dvou plechovic (obrněných rukavic). Zbyněk z Bukoviny přišel o svou manželku Žofii (pohřbena v Brně) i bratra, mnicha Macka, v témže roce. Tím tato větev vymřela.

Hrad Bukovina a tvrz v Hostimi, který byl v době válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem snad bráněn Hynkem Bítovským z Lichtenburka.Jak se dostal Hynek z Cornšejna na Hostim není známo. Po ztrátě Cornšejna se o něm moc neví.Je možné že podědil po Anně z Jiříkem Vranovským jejich podíl. No po   náporu vojska neodolal. Roku 1481 je již v zemských deskách zapsán jako pustý. Jméno Vajtmilnarů však ve Znojmě a okolí přetrvalo v úřadech a listinách až do 17. století.

 

 .Erb Vajmilnarů a Beneš Krabice z Vajtmíle

Doba byla v té době krutá a tak jakým způsobem získával majetky Jan Vaitmilnar nevíme.V lesích mezi Plavčí a Rudlicemi spatřují se do dneška zříceniny hradu Lapikus. R. 1411 Gbel a Štěpán, bratří z Hrušovan,pohánějí Jana Vajtmilnara ze Žerotic, že jim svémocné drží hrádek řečený Lapikus a to, co k němu přísluší, nemaje práva ani k hrádku ani k příslušenství. To je první zmínka o Lapikusu.R. 1415 koupil Jan Vajtmilnár ze Žerotic ves Rudlice a k ní  příslušný Hrádek od sester Zikmundy a Elšky, dcer Bočkových z Hrádku (a z Horní Plavče). Od té doby čte se hrádek ten v zemských deskách častěji. R. 1508 náležel již pustý Václavovi Vajtmilnarovi z Vajtmile.Naposledy, avšak beze jména, se uvádí v r. 1620 v jevišovickém urbáři.Z dochovaných zřícenin jsou patrny základy plášťové hradní zdi, část zdiva někdejší věže a budovy na severní straně. Prostor hradu byl zavalen zříceným zdivem věže a hradního paláce. Zříceniny jsou cenným dokladem hradního stavitelství z počátku 15. století..

Znojemsko v plamenech: Kronika Lichtenburků a konec jedné éry

Patnácté století v okolí Znojma nebylo jen dobou náboženských sporů, ale především érou neustálého válčení, loupežných výprav a mocenských přesunů. V srdci těchto bouří stáli Bítovští z Lichtenburka, rod, který dokázal obratně manévrovat mezi loajalitou ke koruně a vlastními kořistnickými zájmy.

Husitské bouře a stín „Suchého Čerta“

Vše začalo radikalizací znojemských husitů v roce 1420 pod ochranou pánů z Kunštátu a Jevišovic. V čele stál obávaný Hynek Suchý Čert, muž vyzáblé postavy a divoké povahy, který se spolu s Janem Sokolem z Lamberka stal postrachem kraje. Když se v roce 1421 pokusili husité dobýt Znojmo, narazili na odpor rakouského vévody Albrechta V. Ten nejenže rozbořil hrad Jevišovice a zajal Sezimu z Kunštátu, ale nechal zajaté husity ve Znojmě exemplárně upálit.

I po Albrechtově vítězství však klid nenastal. Husitské loupežné výpady pokračovaly a kraj zažil krvavé střety, jako byla bitva u Znojma v roce 1432, kde proti sobě stanuli táborité a oddíly Lipolta Krajíře z Krajku.V následné bitvě padlo po pětistech mrvých na obou stranách.

Bítovští z Lichtenburka: Od dluhů k moci

Po smrti Albrechta V. nastalo období bezvládí. Právě zde se do popředí dostávají Bítovští z Lichtenburka a páni z Lipé. Ti vznesli na rakouskou stranu oprávněné finanční nároky, které po sobě král Albrecht zanechal. Když jim nebylo vyhověno, rozhodli se Bítovští a pán z Cornštejna vymáhat dluhy „po svém“ – drancováním rakouského příhraničí. Mír byl nastolen až smlouvami z roku 1446.

Osudy Lichtenburků se však začaly neodvratně propojovat s rodem Vajtmilnarů (Krabiců z Veitmile). Tento starobylý rod, z něhož pocházel i slavný stavitel chrámu sv. Víta Beneš Krabice, začal na sklonku 15. století ztrácet své pozice. Rozhodující okamžik nastal v roce 1464, kdy se Anna Vajtmilnarka ze Žerotic provdala za Jiřího Vranovského a  z Lichtenburka.  Toto spojení znamenalo pro Lichtenburky zisk obrovského majetku včetně Hostimi.

Válka králů a pád hradů

Když roku 1468 vypukla válka mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, stalo se Znojemsko hlavním bojištěm. Poděbradovo vojsko pod vedením syna Viktorína ustupovalo ke Znojmu, zatímco okolní hrady čelily uherskému obléhání. Jevišovický hrad se tehdy dopustil osudné chyby – střelnou ranou ze zámku byl zabit jeden z Korvínových vůdců. Rozzuřený král Matyáš nechal v odvetě pobít obyvatelstvo městečka. Předpokládá se, že v této vlně zkázy zanikly i hrady Lapikus a Bukovina.

Zánik Bukoviny je v listinách stvrzen roku 1481, kdy Ludvík z Veitmilaru zapsal tento již „pustý hrad“ spolu s farou a vesnicí Jiřice do rukou Půty z Lichtenburka.

Poslední generace pánů z Bítova

Lichtenburkové však nebyli jednotní. Zatímco někteří sloužili koruně, Hynek z Lichtenburka byl zapřísáhlým katolíkem a v roce 1463 se vzbouřil proti králi Jiřímu z Poděbrad. Jeho odboj byl definitivně zlomen až po dobytí hradu Cornštejna v roce 1464.

Po Hynkově smrti (před rokem 1481) převzal rodové statky včetně Jemnice a Hostimi Albrecht Bítovský z Lichtenburka. Za jeho vlády v polovině 16. století byla Hostim prosperujícím panstvím s mlýny a deseti lány polí. Albrecht zemřel roku 1494 a majetek se rozdělil mezi jeho bratra Jindřicha a synovce Smila.

Sláva rodu Bítovských z Lichtenburka, kteří po generace určovali osud moravsko-rakouského pomezí, definitivně pohasla v roce 1560 úmrtím Zdeňka z Lichtenburka . Zůstaly po nich jen záznamy v půhonných knihách a pusté rozvaliny hradů, které kdysi střežily cestu ke Znojmu.

 Zdeněk zemřel r. 1560 a zanechal dcery Apolonii, Ludmilu a Bohunku, které se připomínají v r. 1573, prvé dvě ještě r. 1587.Z těch Apolonie prodala r. 1575 Syrovice Volfu Strejnovi ze Švarcenavy. Bohunka se provdala před r. 1573 za Markvarta Valeckého z Mírova, s nímž společně vložila r. 1586 Blížkovice městu Znojmu. Ludmila zůstává blíže neznámá.

Lichtenburkové bojovali po boku českých králů statečně proti Prusům, Maďarům i Turkům a jedním z nich byl i Jindřich z Lichtenburka. Zemřel  29. září 1572. Dědičkami se staly jeho sestry. A tím končí moravský rod Lichtenburků po přeslici.

 Erb Lichtenburků

Mezi korunou a ambicí: Historie lichtenburského dominia na jihozápadní Moravě

Historický vývoj znojemského a bítovského regionu v letech 1306–1560 je definován mocenským pragmatismem šlechty, která musela manévrovat na neklidném pomezí Čech, Moravy a Rakouska. Hlavními aktéry tohoto dramatu byli páni z Lichtenburka a jejich protihráči z rodu Kunštátů.

I. Geneze bítovského panství (1306–1349)

Vražda Václava III. v Olomouci (1306) uvolnila cestu k lennímu držení strategicky významných lokalit. Roku 1307 získávají Bítov jako léno od Jindřicha Korutanského Lichtenburkové, větev starobylého rodu Ronovců.

• Zakladatelé: Za prapředka je považován Smil Světlický (12. stol.). Moravskou větev založil Rajmund z Lichtenburka († 1329), nejstarší syn Smila staršího a první moravský zemský hejtman.

• Architektura moci: Pro posílení obrany a prestiže budují Lichtenburkové počátkem 14. století hrad Cornštejn (Zornstein), jenž se stal symbolem jejich politického odporu.

II. Rozkol v dobách husitství: Kunštát versus Lichtenburk

15. století přineslo hluboký rozpor mezi českou šlechtou. Zatímco Lichtenburkové (bratři Smil a Štěpán) se roku 1421 na brněnském sněmu přihlásili k landfrýdu proti husitům a setrvali v katolickém táboře, rod Kunštátů představoval radikální křídlo.

Tragický konec Heralta z Kunštátu

Heralt z Kunštátu a na Leštnici, poručník Jiřího z Poděbrad, byl prototypem neklidného magnáta. Přestože byl zpovědníkem Albrechta V., chronicky porušoval příměří. Jeho osud se naplnil v srpnu 1444 v Brně. Přestože mu byl udělen glejt, byl za pohrdání zemským soudem a ničení pečetí 19. srpna sťat. Tato poprava vyvolala diplomatický skandál, na nějž Jiří z Poděbrad a Proček z Kunštátu reagovali oficiální stížností Oldřichovi z Rožmberka.

III. Éra kořistnických válek a pád Cornštejna

Po smrti Albrechta V. (1439) využili Lichtenburkové bezvládí k vymáhání dlužných částek po králi. Jan z Lichtenburka († 1448) rozpoutal sérii kořistnických výprav do Rakous, které maskoval jako „náklady na posádku“. Spor byl urovnán až roku 1441 ve Znojmě.

Zásadní zlom nastal za vlády Jiřího z Poděbrad. Hynek z Lichtenburka králi upíral legitimitu. Odboj vyvrcholil roku 1464, kdy byl Hynek prohlášen za rušitele míru.

• Obléhání Cornštejna: Zemské vojsko pod vedením Oldřicha Mládence z Miličína oblehlo hrad v srpnu 1464. Pevnost vzdorovala až do 9. června 1465, kdy se posádka vzdala kvůli vyhladovění. Hynek uprchl do Říma, kde hledal podporu u papeže který mu nevyhověl.

IV. Válka králů a zánik lokalit (1468)

Válka mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem proměnila Znojemsko v spálenou zemi. V květnu 1468 dorazil Korvín k Třebíči s deseti tisíci jezdci, vedenými Janem Jiskrou z Brandýsa.

• Zkáza Třebíče: Město bylo po třech dnech dobito a vypáleno. Klášter vzdoroval měsíc, než padl.

• Zánik hradů: Právě v tomto krvavém roce 1468 se předpokládá zkáza hradů Lapikus a Bukovina. Roku 1481 je Bukovina již oficiálně uváděna jako pustá, když ji Ludvík z Vajtmile vkládá do rukou Půty z Lichtenburka.

V. Poslední dědictví a biologický konec rodu. Smil Lichtenburk ,bratr Štěpána zemřel roku 1444 .Měl tři syny -Smilka ,Jiřího a Jindřicha .

Sňatkem Anny Vajtmilnarky a Jiřího z Lichtenburka (1464) se majetky konsolidovaly, ale rodová síla slábla.

Poslední držitelé Hostimi a okolí:

Albrecht Bítovský z Lichtenburka: Držel Hostim a Jaroměřice do roku 1547.

Zdeněk z Lichtenburka: Manžel Johanky Osobské z Doubravice, držel Hostim v letech 1543–1552.

Václav (Vaněk): Manžel Elišky z Fulštejna (1558).

Historie rodu se definitivně uzavřela roku 1560 úmrtím Zdeňka z Lichtenburka, jímž rod vymřel po meči. Tím skončila více než dvě století trvající dominance Lichtenburků, která zanechala v krajině nesmazatelnou stopu v podobě zřícenin Cornštejna a Bukoviny.

---

 Hodický z Hodic.

Václav Hodický z Hodic zastával ve své době významné zemské úřady např:Komorník práva menšího v kraji brněnském,1560 nejvyšším hofrychtářem apod.Zemřel r.1560 a pohřben je v Miroslavi.Nároky na panství měla i Bohunka z Lichtenburka která  se provdala před r. 1573 za Markvarta Valeckého z Mírova

Vkládám zkrácený zápis upravený do čtenější podoby , a to prodejní smlouvu Hodického Valeckému. Že se liší datum zápisu s opravdovým prodejem je na tu dobu normální. Protože Hodický v té době byl již 9 let nebožtíkem.

Vypis ze Zemskych desek brněnskych, kniha XXV., rok 1569

„Vaclav Hodicky z Hodic a na Miroslavi, nejvyšši hofrychteř markrabstvi moravskeho, sve vlastni dědične zboži, totiž zamek Hostim, tvrz Bezce, ves Hostim s kostelnim poddanim v tež vsi, ves Přištpo, ves Radkovice, ves Bezce, ves Věrkovice, ves Lažinky, ves Jehřice, ves Blatnici, plat na opravni vsi Dědicich, to zboži svrchu psane všecko,i se všim plnym pravem, panstvim a přislušenstvim, jež mi tu kolikověk spravedlivě naleželo a naleži, nic tu sobě, erbům ani potomkům svym, prava, panstvi, ani ktereho vlastnictví nepozustavuji, než to všecko Jiřikovi Valeckymu z Mirova erbům a budoucim potomkům jeho ve desky zemske vkladam a vpisuji ku pravemu jich jměni, drženi a dědičnemu poživani a kdyby to jiste zboži mě neb erbům mym ve deskach svědčilo, to timto vkladem mořim a v niveč obracuji.“

Václav z Hodic obratem vyměnil r. 1560 hostimský statek za statek miroslavský s Jiřím Valeckým z Mírová kteří pocházeli z  opevněného hradu Mírová (dnes známá věznice), vlastnil Hostim na tu dobu nezvykle jako manství(léno českého krále) až do roku1588 a od toho je osvobodil až císař Rudolf ll císařským glejtem.Za Valeckého, který byl protestant a nechal pobořit zbytky křesťanského kostela, kde nechal vystavět na stejném místě kostel dnešní a to v r.1569.Protože Valecký nebyl dobrým hospodářem a promrhal velký majetek  také i tím že započal tvrz přestavovat v renesanční zámek ,nezbylo mu nic jiného než prodávat.   

Jak se Valecký  zbavoval majetku tak vkládám další zajímavou smlouvu a to prodej Dědic Tavíkovským

 Já Jiřik Valecky z Mirova a na Hostimy i s erby svymi i budoucimi potomky, sve vlastní a dědične zboži, totiž ves Dědice, s tim se všim což k te vsi přisluši tak jakž v svych mezech a hranicich naleži, jakož sem to sam držel a prožival, se všemi jich požitky, nic sobě na tom prava, panstvi, ani ktereho vlastenstvi pozastavujice, ani zanechavajice ku pravemu dědictvi, s lukami, s pastvinami, s horami, s doly i lesy, s haji, s chrastinami, s rovinami, s lovy, i s hony, s čižbami, s mezemi, hranicemi, s lidmi platnymi i neplatnymi, s robotami, s požitky a se všemi poplatky, s břehy, s rybništěmi, s potoky tekutymi i netekutymi, s jezery i se všim plnym pravem, panstvim i přislušenstvim, jakž ta ves Dědice od starodavna v svych mezech a hranicich naleži, vymezena jest, nic tu sobě ani erbům svym, ani budoucim potomkům, prava, panstvi, ani ktereho vlastenstvi nezachovavaje, tak jako jsem to sam držel a užival, než to všechno Vaclavovi Tavikovskemu z Tavikovic a erbům jeho v desky zemske vkladam a vpisuji ku pravemu jich jměni a dědičnemu uživani a když by to svrchupsane zboži mě neb erbům mym ve deskach svědčilo, to timto vkladem mořim a niveč obracuji. 

Jiřík Valecký  majetek postupně rozprodával. Mimo jiné tak r. 1576 podstoupil z hostimského panství ves Jiřice se třemi mlýny na říčce Jevišovka a to mlýn Hlivský v místech u dnešního mostu na Grešlovém Mýtě i s panskou pilou a Hrázským rybníkem u něho. Mlýn Hlivský v Grešlovém Mýtě,mlýn Mírovský dnes Janáčkův a mlýn tehdy prý zvaný Jiřický což je dnešní dolní mlýn Janáčkův zvaný ,,Pustý“ a šesti rybníky ,Jindřichu Březnickému z Náchoda sídlícímu v té době na tvrzi v Horních Dunajovicích.Je zajímavé že syn Jindřicha Březnického st. -Bedřich vlastnil nějaký statek v Boskovštejně již roku 1529. Zbytek panství určil jako vdovsky podíl své manželce Kateřině Zelené z Říčan a Leskovce, která jej dala r. 1590 připsat svému druhému manželovi Ladislavu Šlejnicovi ze Šlejnic. Jiří Valecký umírá r.1589 a je pohřben v kostele v Hostimi. Celý rod Valeckých z Mírová krátce nato r. 1598 vymřel.

Brněnská kniha půhonův od léta 1570 do roku 1574 praví že purkmistr a rada města Budějovic Moravských pohoní Jiřího Valeckého z Mírova o plat špitálu temůž městu náležející.Purkmistr a rada města Moravských Budějovic pohoní Jiříka Valeckého z Mirova a na Hostimi o 30kop grošů dobrých a stříbrných za 1 kopu 60grošů a za groš 7 denárů počítaje k prvnímu soudu a to jemu vinu dáváme,že jest se zavázal smlouvou,kteráž se mezi panem Hynkem z Valdštejna na Brtnici na místě našem,jakožto pánem naším a ním Jiříkem Valeckým léta páně 1571 v pátek den svaté Markéty,v městě Olomouci níže psaným panem Albrechtem Černohorským z Boskovic a Černé Hoře,na onen čas nejvyšším komorníkem markrabství moravského.,panem Zdenkem Říčanským Kavkou z Říčan na novém Smilhejnu,panem Ludvíkem Meziříčským z Lomnice a na Jaroměřicích,panem Janemz Boskovic a na Třebové,panem Jarošem Zástřihem ze Zástřihl na Boskovicích a Janem Skrbenským z Hřiště,sudím práva menšího zemského v kraji olomouckém,od téhož léta a tak každého roku a na budoucí časy k špitálu našemu budějovickému po 20 zlatých,za 1 zl . 30grošů a za 1 gr. 7 denárů počítajíce,dávati uvolil a tehož léta až dosavad  vykonávati zanedbává.Znal li se. Škody opovídáme,poručníky činíme pana Zdeňka z Říčanského Kavku z Říčan,Hynka z Valdštejna na Brtnici ,oba spolu neb jednoho z nich na zisk i na ztrátu poklid.  Léta páně 1574 v pátek po sv.Jiří,v městě Brně staly jsou za půhonové tito.

Registra z Příjmu a vydání léta Páně 1595.

Vykazující v příjmu špitálském příjem od vrchnosti hostimské od LadislavaŠlejnic.

Přijali jsme od jeho Milosti pána pana LadislavaŠlejnic ze Šlejnic peněz špitálských o sv.Jiří 10zl.,též za starý restant 10 zl.též přijato o sv.Václavě10 zl.,též za starý restant 10 zl.Zrovna tak r.1596 a 1597.Celkem tedy dluh 110 zl.tj za 5 1/2 roku.Též k roku 1598 10zl., R1599., 1300 3 položky po 10 zl.R1601až 1622 jen po dvou položkách po 10 zl.

    Erb Šlejnic. A tak v roce 1598 získala panství Hostim vdova po zemřelém rytíři JiříkuValeckém, Kateřina Zelená z Říčan a Lechovce a přivedla velice brzy na Hostim hraběte Ladislava Šlejnice ze Šlejnic  jenž zrovna neoplýval velkým majetkem.Zůstavila si na tomto zboží 6000 zlatých aby je odkázala komu se ji zlíbí.Naopak Kateřina vlastnila rozsáhlé panství které se táhlo až po Radkovice i Příštpo,které je jedno z nejstarších osad v okolí a datuje se od r.1190.Spousty lesů a luk ,rybníků ,mlýnů sadů a dobytka. Šlejničtí byli šlechtický rod hornosaského původu,který se  od konce 15.století do 17.století usadil také v severních Čechách.Ještě počátkem 20.století žili potomci rodu v Německu a Polsku.Celý rod byli špatní hospodáři a většina žila stále na dluh a nebo zchudla úplně,jeho první žena byla Anežka Krajířka z Krajku .   Dokončili renesanční úpravu zámku a mají zde na chodbě v průčelí zámku svoje erby z r.1615,.Všichni šlechtičtí majitele panství na Moravskobudějovicku a Znojemsku se v různé míře zúčastnili českého stavovského povstání proti novému císaři Ferdinandovi II. (16I8-I620) a téměř všichni doplatili na svoji účast v povstání ztrátou svých statků. Hostimský kalvinistický hrabě Ladislav Šlejnic ze Šlejnic byl sice omilostněn s tím, že v době povstání již opět hájil zájmy císaře, ale i on nakonec přišel ve službě císaři o své majetky. Vlastnil pouze část Hostimi se 119 poddanými,platil berně za dva koně zbrojné a držel Hostim ještě roku 1629  jak jest psáno ze supliky hostimské o zavedení duchovní správy.Vzbouření stavové ho totiž ..za direktora peněz zemských voliti nařídili a sjezdem vyhlásiti ráčili"', a tak ho ..vtáhli" do tehdejší protihabsburské revolty. Šlejnic by sice v r. 1620 pro chatrné zdraví a vysoký věk ze své funkce propuštěn, ale poněvadž půjčil direktorům (prozatímní stavovské vládě) na povstání 6000 zl., ocitl se též na lavici obžalovaných. Na základě přímluvy nového vládce Moravy knížete a kardinála Ditrichštejna nebyl sice potrestán žalářem, nýbrž velice originálním způsobem: Měl vypořádat pohledávky moravského stavovského vojska. Jelikož však za mnohé výplaty ručil svým vlastním majetkem a situace v zemi nedovolovala vymáhat různé pohledávky, utrpěl nemalé škody (těsně před svoti smrtí si v r. 1631 stěžoval dokonce až u císaře, že nemá z čeho žít) a byl nakonec přinucen r.1630 prodat Hostim boskovštejnskému pánovi Jiřímu Březnickému z Náchoda.

Supliku vztahujícímu se k rodu Šlejnic z roku 1629 přepisuji jak jen je to možné.

Vaší milosti,vysoce urozený pane,pane nám milostivý.Pána Boha šťastného panování a při něm zdraví prodlouženého.My v poníženosti žádat nepřestaneme.My se vší ponížeností a uctivostí naléhavě prosíme že na dobu určenou se k nám se obrátiti ráčíte.Pane milostivý,porozumíváme tomu že kněz Jan Zeborovský ze Zeborova,správce církevní z městečka Biskupic,pro některé slušné příčiny držeti nebudete ,nýbrž jemu v městečku Želetava jemu fara postoupena býti má.Poněvadž od tří let kolatura hostimská témuž knězi slova Božího vykonávána jest a my sním dobře spokojeni jsme,jemuž jsme jak náleží a známo zvykli jest a jeho rádi přestáti chceme jež by svému knížeti milosrdnému kardinálu z Ditrichštejna přímluvné psaní,aby dotčený kněz Jan Zeborský faru a kolaturu hostimskou na delší časy v držení majíc,služby Boží vykonával,milostivě učiniti ráčíte.V čemž se vaší milosti a lásce poroučena poručeně činíme.

Vaší milosti poníženě poddaní rychtáři a konšelé i všecka obec dědiny Hostima a Zvěrkovic

Tato suplika je výmluvným svědectvím jak rychle postupovala protireformace na panství hostimském.

 

Výrazná osobnost rodu Jindřich z Náchoda zemřel r.1551.Jeho syn Bedřich vlastnil roku 1529 Dunajovice ,Žerotice a statek Boskovštejn.Byl třikrát ženat a to s Anežkou z Ludanic,Markérou ze Zvole a Anežkou z Boskovic,Zanechal po sobě syny Jana,Bohuchvala Jaroslava a Hynka.Jan seděl na Žeroticích a měl syny Bedřicha,Adama a Petra Voka.PetrVok přežil oba bratry a ujal se roku1615 Boskovštejna.Jelikož neměl potomků ujal se majetku jeho strýc Bohuchval Jaroslav jenž byl číšníkem arciknížete Matyáše.Jan Březnický z Náchoda a na Pučově  měl syny Jindřicha ,Hrona a Jiřího,ten přeživ své bratry, tak zdědil všechny otcovské statky k nimž mimo Boskovštejna připojil r. 1609 Dalešice 1623 Bystřici 1626Hrotovice a Miroslav,1628 Borotice,Damnice a Suchohrdly,1630 Lechovice a Hostim,1632 Jimramov

Panský rod z Náchoda se datuje kolem 13. století,ale časem se stěhují na jížní Moravu do tvrze Březník blízko Náměště nad Oslavou. Stýkali se s předními potentáty své doby a to s Karlem starším ze Žerotína,kardinálem a knížetem Františkem z Ditrichštejna,Albrechtem z Valdštejna a Adamem mladším z Valdštejna.V době před Bílou horou a těsně po ní se většina moravských a českých evangelických  rodů nechtěla vzdát svých majetků.Pánové z  Náchoda nebyli výjimkou a své manželky si hledaly nejen podle urozenosti ,rodu a majetkových poměrů,ale v pobělohorské době i podle náboženského vyznání.Ve velmi blízkém přibuzeneckém stavu byli s Žerotíny a  potažmo i z Valdštejny. Další příbuzenské vztahy měli v Itálii z  Tridenta a to rod Gallasů a v Rakousku v rodu Braunerů, uherský rod Szuniogh a Nyari a nakonec český rod Slavaty a Dubské z Třebomyslic  .Po roce 1613 patřila hrabatům z Náchoda obec Slavětice a Valeč včetně Dalešic.Roku 1618 byl rod povýšen mezi panské starožitné rody a o rok později povýšen do stavu říšských hrabat.V roce 1625 se Jiří z Náchoda ujal panství Hostim po Ladislavovi  ze Šlejnic. Jiří se znovu oženil patrně v roce 1620 když jeho první manželka Alena z Náchoda rozená ze Žerotína zemřela ve věku 21 let se kterou měl 2 děti, které brzy odešly za svojí matkou .Jeho druhou manželkou se stala dvorní dáma ,ale především katolička Renáta Marie z rodu Breunert .S tou měl opět dva syny a to Ferdinanda Leopolda a Františka Karla.Měli i dceru Mariii Cecílii Renatu,která se provdala za Ferdinada Viléma Slavatu . Bohuchval Jaroslav žil se svou manželko Marianou z Předboře. Zemřel před rokem 1615 jako ministr královské komory.Díky konfiskacím a následnému přerozdělování majetku získal Jiří Březnický Bystřici, vládu nad Pernštejnem,k tomu Valeč,Miroslav,Hrotovice, Myslibořice, Dalešice a  část panství Hostim.Tímto se stal největším vlastníkem půdy na Moravě. Aby se Jiří ospravedlnil před císařem sepsal obranný spis ve kterém obhajuje svoje jednání a to hlavně kolem roku 1620 .A tak po bitvě na Bílé hoře Jiří opět získal  důvěru vítězné strany a roku 1624 byl jmenován nejvyšším zemským sudím. Stejně na něho dolehla doba pobělohorská a nemaje jak získat pohledávky a různé platby kterými byl povinován začal se zadlužovat a tím i prodávat části majetku. Jiří Březnický z Náchoda a ze Schaumburka zemřel 28.10.1634 v Miroslavi na nějakou zvláštní nemoc kterou popisuje Jan Ámos Komenský se kterým se velice dobře znal,ale  rozdělila je víra. Komenského subjektivní postoj a rozhořčení nad konverzí Jiřího ho přivádí aby napsal: Jiřík z Náchoda ,bratrský na Moravě od své mladosti posluchač i patron.Potom z pána učiněný hrabě,převrácený odpadlec ,ten zázračnou jakousi mocí v hrdle od Boha byl pokutován,jemuž jazyk mu vyhnil i díry pod bradou vyhryzeny byly, pro něž nic nemohl ani z potrav ani z  lékařství příjiti nemohl,protože týmiž děrami proteklo mu všecko a nebo vyteklo aneb pomalu vykapalo.Načež když všechno to hojení daremné bylo,natrápiv se okolo dvou měsíců ,lehkomyslnou tu a Antikristu  za dým slávy zaprodanou duši vypustil.Zanedlouho po otci umírá i jeho synFrantišek .Jindřich Březnický z Náchoda a na Tulešicích ,měl několik dětí vlastních i nevlastních a to dcera Sibila se provdala za Jana Dubského z Třebomyslic a je zajímavé sledovat osudy obou rodin,protože toho měly hodně společného a to nejen postupové vlastnictví stejných panství.Jiří z Náchoda se uplatnil i jako voják , ale slabého charakteru,opustiv církev českou bratrskou a přestoupiv ze zištných důvodů ke křesťanství  a stejně i za českého povstání opustil stavy a přešel k císaři.Proto byl stavy prohlášen za psance a jeho statky konfiskovány.Působil však tajnou agitací mezi moravskou šlechtou a jeho přičiněním  nebyla poslána včas moravská zemská hotovost  ku Praze na pomoci  a připravena tak cesta k Bílé Hoře Habsburským a tak si můžeme jenom domysliti jak by dopadla tato pro nás tragická bitva. Roku 1615 byl jmenován velitelem jízdy čítající 1000 jezdců k nasazení proti Turkům. Jeho syn císařský rada,Ferdinand Leopold, říšský hrabě z Náchoda a Lichtenburka ,svobodný pán z Kolumburka zadlužený po svém otci nedbaje na upomínky zadlužoval panství neúnosně až se dopustil již níže zmiňovaného podvodu umírá 19.11.1677 v Ivančicích bez barokních okázalostí.Po zádušní mši zůstalo tělo ležet 4dni nepohřbeno a až poté jej dal převést zpřízněný hrabě Finkirchen do náchodské hrobky v Mikulově,Tímto končí rod Březnických po meči.

R.1630 úředníci práv menšího kraje brněnského podle vedení práva,odhadu a přidělení sepsali do zemských desek Jiřímu svaté říše římské hraběti z Náchoda a Lichtenburka,nejvyšší radě nejvyššímu sudímu jeho milosti královské v markrabství moravském .Jeho milost komorníku a peštelovanému nejvyššímu ves Hostim se zámkem,pivovarem a starým hradem,podacím kostela s farou desátek z Ohrazenice,Pavlice Jiřice se školou a dvorem poplužným,grešlového mýta od rybníka Hlivského s rybníky desátkem z obilí na kopanicích,mlýnem Červeným oddústním plat zvanou Rozkoší,ves Zvěrkovice a dvorce v poplužním vinným šenkem a pivním šenkem a dvěma rybníky,Radkovice a dvůr poplužní ,mlýnem řečený Půlkov vinným a pivním  desátkem z kopanin,dvůr Blanský z ovčírnou .Ve městě Brně na sv.Řehoře 12.března 1630. Tak se stalo že Boskovštejn (i s Jiřicemi) opět spojil se z Hostimí...Císař František Leopold  povýšil Hostim na městečko r.1656. Toto povýšení potvrdil císař Leopold I dne 29.12 .1656 v roce své korunovace potvrdil i trhy a to 1. pondělí po Třech Králích, v pondělí po Černé neděli, v pondělí po sv. Filipu a Jakubu a v pondělí po sv. Michalu na vlnu, len, přízi, koně a dobytek.Původním erbem pánů z náchoda byl černý lev na zlatém štítě,ale když byl Jiří z Náchoda povýšen roku1619 do rodu říšských hrabat a dovoleno mu psáti z Lichtenburka a Košumberka,byl jeho erb povýšen přidáním erbů obou rodů.

V té době byl Hostim střediskem panství s obcemi Boskovštejn,Jiřice,Blanné,Zvěrkovice,spolu s náležejícími dvory,mlýny,rybníky,lihovarem,pivovarem,zahradami a lesy.Jeho syn Leopold Ferdinand vyvedl na svou dobu pěknou kulišárnu tím že zastavené majetky prodal 12.dubna 1650 prodal za 11000zl,rýnských hejtmanovi Rudolfu Jindřichu ze Shauenburku a Boskovštejnské panství prodal Zdenku Bohuslavovi Dubskému z Třebomyslic, před kterými zatajil skutečnost, že celé panství již dal do zástavy své matce a sestře, a tak  kupci za ten majetek nakonec museli zaplatit znovu. František Leopold za trest dostal domácí vězení v Ivančicích kde taky  po sedmi letech umírá.Majetek v Boskovštejně a Jiřicích přebírá Zdeněk Bohuslav Dubský z Třebomyslic.Po soudní při část hostimska získal po Rudolfu Jiřímu ze Shauenberku Ferdinand Wilém Slavata hrabě z Chlumu a Košumberka,

 který toto za tři roky r.29.4.1666 r.1662 za 7000zl.rýnských prodává maršálu Ludvíku Raduit de Souches.     Ludvík de Souches  Jean Luis de Souches Jean Ludvík Raduit de Souches.  De Souches  se narodil r.1608 v La Rochelle které bylo střediskem francouských hugenotů.Když oblast dobil fr.král odešel kvůli víře do Švédska,kde sloužil několik let ve vojsku krále.Přesto ho to táhlo k domovině  a tak opustil Švédy ,ale zakotvil ve Vídni kde byl přijat k císařským i když byl kalvinista.Pro své schopnosti postupoval velice rychle,stal se nejprve plukovníkem a poté válečným radou,  kdy se proslavil při obraně Brna. Roku1645 stal se generálem a velitelem na Moravě a povýšen do stavu svobodných pánů a roku 1647 tajným radou dvorským.29.3.1649 dosáhl inkolátu na Moravě.r.1653 byl povýšen do hodnosti moravských hrabat.Proslavil se taktéž v boji proti Turkům, kde je roku1664 porazil u Levic.Stal se generálem a polním maršálkem.Zemřel v Brně 6.srpna1683 kde je i výsostně pochován. Jeho první ženou byla Anna Alžběta svobodná paní z Hofkirchenu,druhou manželkou bylaAnna Salomena hraběnka Apremont-Rekheim. Odkoupil druhou část panství od vdovy po Jiřím z Náchoda Marie Renaty rozené Braunerové a to, čast hostimska ,chmelnice a Zvěrkovice s dvorem..Ludvík r.1679 kupuje od barona Dubského Boskovštejn a Jiřice,uchyluje se do Jevišovic a Hostim přenechává svému slaboduchému(doslovně psán blbcem) synu Johanu Ludvíku,který ovšem byl kvůli svému duševnímu stavu ve vztahu opatrovnickém.V roce 1682 zdědil mladší syn Karel Ludvík de Souches panství Jevišovice a Boskovštejn,byl generálmajorem a císařským komorníkem,proslavil se proti Turkům u Vídně  a zemřel na ránu kterou utrpěl u Slaného Kamene r .1697.Jeho manželkou byla Marie Anna hraběnka z Buchheimu.Stal se i poručníkem Johana z Hostimi.Vzhledem k předčasnému  umrtí Karla Ludvíka de Souches r.1697 se následně stal majitelem a správcem nezletilý syn JanLudvík de Souches císařský komorník a krajský hejtman znojemský.Když roku 1717 Johan Ludvík zemřel  připadl mladému Karlovi Hostim a ze soudních sporů nastaly z důvodů dluhu z opatrovnictví k prodeji panství k 31.12.1720 za 136 000 rýnských zlatých císařskému číšníkovi a dvornímu komorníkovi Konstantinu Josefovi hraběti z Gatterburgu,to byl syn Maxmiliána  Arnošta z Gatterbugu,narodil se dne 11.3.1678 stal se přísedícím zemského práva a vrchním zemským výběrčím v Dolních Rakousích jakož i císařským truksasem.13.1.1705 byl povýšen do do stavu starožitných rytířů,1710 císařským číšníkem a radou dvorské komory.

4.12.1717 hrabětem načež byl přijat do panského stavu.Jeho ženou byla Marie Terzie z Beninga ,dcera Jindřicha Kryštofa von Lowenstock.Zemřela roku 1754. (11.03.1678  † 30.11.1734), Konstantin Josef v r.1732 přenechal celé panství synovi Konstantinu Jáchymovi hraběti z Gatterburgu.16.1.1711 si vzal za manželku Ester Renatu de Marchante a zemřel bezdětek  v prosinci 1775 a pohřben v Hostimi.Statek odkázal synovi svého bratra Antonína Pavla z Gatterbuku a jeho manželky Anny Františky z Havránku Prokopovi Antonínu hraběti z Gatterburku jehož manželkou byla Marie Anna groff vonVetter von Lilien. Zámek ,který je nyní nově a vkusně opraven,nechal do dnešní podoby kolem roku1733 přestavět právě syn c.k. Konstantin Joachim. Vystavil r. 1738 obě kostelní lodě ,faru a její patro navýšil v roce 1740.Tento významný rod k nám vstoupil po získání inkolátu(státní příslušnost, občanství )v roce 1721.Další potomek rodu Prokop z Gatterburgu nechal postavit hřbitov s tím že zde podsoupil i své pole a založil obec Prokopov(Prokopsdorf),(NováVes-Neudorf). Listinou Pro memoria z r. 1786 stanovil též podmínky k založení této obce .Na to místě stávala pouze hájovna a to na místě domu č.1.
    Prokop 27.5.1788 prodává za 210 000 rýnských zlatých celé panství tj. Hostim a přidružené vesnice Blanné,Grešlové Mýto,Boskovštejn,Jiřice,Prokopov,Rozkoš a Zvěrkovice c.k. komořímu Anton JohanGabriel Meraviglia-Crivelli .   

Ten jej přenechává svojí manželce r.1797 Eleonoře Abendsberk -Traun které dluhoval na požadavcích na výsluhách v panství a to značných 20 000 zlatých.Ta panství odkázala23.8.1818 svému synovi Františkovi který zemřel jako rytmystr na penzi 14.7.1827,poté podle smlouvy mezi jeho dětmi z 26.3.1833 přejal statky císřský komorník plukovník Antonín hrabě Meraviglia. Když i ten záhy zemřel přebraly panství jeho dcery Hraběnka Bissingen roz Meraviglia.,Eleonora hraběnka Stürg a Terezie hraběnka Bissingen. Šlechta pocházející z Lombardie v Itálii z větve Anton Maria Johan Gabriel Meraviglia-Crivelli 17.srpna 1758-1818 v Hostimi a matky Eleonora Vinsenzie von Abensnsperg ud Traun1763-1818 taktéž v Hostimi .Starý pán ,hrabě Meraviglia-Crivelli byl velmi oblíbený a velkým mecenášem panství.Všechny jeho děti dostaly česká jména .Jinak se zřejmě k poddaným z Prokopova zachoval jeho syn Antonín Meraviglia-Crivelli a první z jeho sporů bylo nedodržování dohod listnou ( Pro memoria), Prokopa z Gatterburgu s obyvatelstvem Prokopova.Tyto spory trvaly 10 let a až Zemský apelační soud v Brně uznal práva prokopovských dominikalistů a uložil vrchnosti vrácení přeplatku na daních a to ve výši 1942 zl. Na památku tohoto vítězství byla v roce 1831 postavena na návsi novogotická kaplička sv. Jana Nepomuckého.

Škola jest v kovárně u Majerů,na příkaz hraběte Meraviglia bylo učiněno že dítka nemusí si nosit vlastního dříví na otop jak bylo obyčej ,ale že bude dodáváno z lesa vrchnosti,tak se i stalo.Pro její malost,vlhkost a nepřívětivost nechal hrabě vystavit školu  r.1830 s  poschodím kde byly dvě velké třídy.Téhož roku vysušen Červený rybník.

 

Trocha z rodu:

 

 

Hrabě Antonín Meraviglia-Crivelli 17.dubna 1782  Hostim* 3.května 1844+Hostim

Maria Crescentia Gräfin  von Bissingen und Nippenburg...manželka *3.11.1808 +23.května 1841 Benátky

Hraběnka Marie von Bessingen und Nippenburg dcera

Hraběnka Marie Terezie  Meraviglia-Crivelli  von Thurn -Valsassina dcera

Hraběnka Eleonore von Meraviglia-...dcera

Hraběnka Antonia Meraviglia Crivelli   dcera

​Hrabě Josef  Štěpán Meraviglia-Criv...bratr

Hraběnka  Maria Ludmilla von Harrach sestra

Hrabě František Xaver Meraviglia-Criv...bratr

Hrabě Jan Štěpán Meraviglia-Criv...bratr

​Hrabě Rudolf Jan Meraviglia-Criv...bratr

 Crivelli který se nezachoval dobře k prokopovským nechal v obci  roku 1830  postavit školu, a o rok později dva postranní oltáře sv.Anny a Božího požehnání v našem kostele sv.Františka Serafínského, který byl postaven na místě starého r.1569 a již tehdy měl 3 zvony a umíráček. Hřbitovní kapli sv.Kříže r.1809 Eleonora Meraviglia-Crivelli a je zde i pohřbena.Tuto neznámý vandal vykradl,rakve zpřevracel a nebožtíky oloupil.Přišlo se na to asi za dvacet let a náprava šla na vrub tehdejšího faráře.

 

 

  

„V letech 1831 až 1832 se vrátila epidemie cholery a tentokráte si vyžádala mnoho obětí. V roce 1843 se Hostim skládala ze 107 domů a měl 802 obyvatel a 31. prosince 1851 se stala samostatným tržním městem. Hraběnky Marie-Terezie a Eleonora prodávají r.1858 majetek Karlovi ,princi a knížeti z Liechtenstejna ,po něm jej měl získat jeho syn stejného jména, jenž ale zemřel v lednu r.1899-Následně vlastní  panství Rudolf,kníže Liechtenstejn,ten zemřel jako bezdětný voják.Od roku 1868 patřila Hostim k c.k. Okresnímu úřadu Znojmo,sídlem soudu byly Moravské Budějovice.V roce 1876 byly z větší části zničeny domy městečka velkým požárem.V důsledku této události byl ve stejném roce založen dobrovolný hasičský sbor.Poté,co byl hasičský sbor v roce 1883 úspěšně nasazen při městském požáru v Blížkovicích,se ve sporech rozpadli.Po několika dalších menších požárecha následnému většímu v části obce chaloupky,kde vyhořelo 18 chalup, byl v roce 1887 sbor založen znovu.V letech 1880-1896 byla Hostim také sídlem pošty.Rybník Polepšil byl zunovu obnoven v roce 1921 na kyselých farmářských loukách západně od obce.Název dostal  z odvození slov polepšená kyselá louka.Roku 1843 naproti kostelu postavena socha sv.Jana Nepomuckého.

Před rokem 1822  bývali kostelníci  bez roboty a dostávali od vrchnosti fůru dříví na otop,ale od tohoto roku vrchnost ani jednomu toto jak mu patří nedává a ani vůz na odvoz nedostane.Ustanoven mu plat 12zl.ročně mimo to s fundací má svůj trojměřený podíl.

 

Roku 1866 hostimská obec nechala pro již postavenou kapličku do ní obraz vymalovati sv.Cyrila a Metoděje od malíře Dorea z Vranova.Téhož roku zmrzla žita a ovoce bylo velice málo Pak přišly Prusové kteří by nás málem vyjedli.Ostatně ale velice pokojně a zdvořile se chovali.Před  prušáky s velkým nebezpečím uchránil farské krávy pod mostem u Valíšku farář Fr. Valouch.Prusové přišly 16.července a když jim velkostatek nechtěl dáti ovsa,vjel pruský důstojník s tasenou šavlí po schodek na koni k direktorovi Grosschmiedovi a žádal ovsa.Poté dostali 16 krav a 300 měr ovsa.U jiných občanů nápoje a píci .18 srpna odešli.Na choleru zemřel jeden pruský voják který byl pochován  v koutě u márnice.R.1868 spadla kostelní báně a kříž za velikého větru.V báni nalezen zápis od faráře Talpy.Zde píše že Hostim byla dosti bohatým městečkem jak o tom svědčí hlučné trhy a zříceniny v okolí.Citace:Já sám nalezl jsem sutiny hradu Mírovec ,kde stojí mlýn a rybník jména téhož,hrad byl to jistě  ten z jehož pocházel Jiří Valecký z Mírova kde v Hostimi kostel od něj postavený jest ,jak o tom svědčí náhrobní kámen kde leží on i se svojí chotí v kapli.Lidé zde byli pobiti zřejmě za husitských válek  jak o tom svědčí nesmírné množství lidských kostí z příkopů vykopaných při obnově dnešního hradu,že prý na tomto místě byla před věky veliká bitva a tehdejší hrad a veškeré okolí vyvráceno,další zpráva o hladu z roku 1771. Byl hlad  takový že lid byl nacházen mrtev na cestách.R 1773 zrušen řád jezuitský(ille femosisimus ordo),dále se píše jaké že se dějí věci, že kněžstvo je vykořisťováno,slavnosti jsou rušeny a obzvláště liberalismus přeje si žíti bez zákonů.Téhož roku 1775 sedláci se bouří,vysmívají se vrchnosti a pány domonos  vraždí a odpírají robotovat.Originál je latinsky v báni kostela.Jak se pan farář mílí. V Mírovci snad stávala snad v prvním tisiciletí nějaká menší dřevěná tvrz.Viz nálezy FrantiškaVildomce.A Valecký odtud opravdu nepocházel.R 1869 postavila obec Zvěrkovice na své náklady kapličku sv.Cyrila aMetoděje.R 1970 škola v Boskovštejně.

Prvé zevrubné zprávy o vnitřních poměrech v Hostimi jsou z doby po 30.leté válce v tzv.  Lánské visitaci. Roku 1656, tedy těsně po 30. leté válce, bylo tu osedlých 7 lánů, 2 půllány, 6 čtvrtlánů, 7 podsedků a 14 chalup bez polí. Celkem 36 usedlostí, z toho pustých 1 lán, 2 půllány, 2 čtvrtlány a celkem 5 usedlostí. Hostim tedy utrpěla válkou 30ti letou poměrně málo, čítala tehdy asi 200 obyvatel. Od roku 1656 do roku 1671 starého roku se dochoval protokol 2. lánské visitace, zpustl 1 lán, 2 podsedky a 1 chalupa bez polí, zato v bývalých pustých byly osazeny 1lán, 2 půllány a 2 čtvrtlány. Celkem protokol udával v Hostimi 103 ks rustikálních polí o 1088 měřících. Pole byla zařazena 2/3 do druhé (prostřední) a 1/3 do třetí (nejhorší) bonitní třídy. K lánu se tehdy počítalo 86 měřic polí. Roku 1719 vrchnost rozdělila rustikální pozemky znovu mezi poddané, aby majetek jednostivých usedlostí byl rovnoměrnější. Proto roku 1749 kdy konány byly prvé práce k rustikálnímu katastru, bylo v Hostimi 13 půllánů, 12 čtvrtlánů, 24 chalup včetně školy. Počet obyvatelstva byl tehdy asi 270. Polí bylo 855, 2/8 měřice v 857 kusích, pustých polí bylo 6/8 měřice, zahrad 7/8 měřice, luk 200 kusů na 39 vozů sena a 19 vozů otavy. Měřice osevu vynášela 3 měřice zrna. Mlatcům se dával za mlácení desátý díl zrna. Pololáník vysíval 1 měřici pšenice, čtvrtláník 4/8 měřice. Jinak se selo žito, ječmen, oves, proso, čočka a pohanka. Pole se orala 2x do roka dvouspřežně, třetí rok bylo pole úhořeno. Pastvin užívali poddaní společně s vrchností a také se páslo v panských lesích. Obilí se prodávalo na trzích ve Znojmě a Jaroměřicích na Rokytnou. Dříví kupovali poddaní od vrchnosti. Také vrchnost nechává vystavit panskou sýpku ke konci 17tého věku .Když císař Josef II. vydal svůj patent v roce 1788 kde stojí nařízení o výstavbě obecních sýpek (kontribuční sýpky) po celém mocnářství , tak i v Hostimi vrchnost nechala postavit zámeckou sýpku na nejvyšším bodě obce. Podle ustanovení musel poddaný vkládat jednu třetinu svého výsevu tři roky po sobě, aby bylo osivo zajištěno pro případ neúrody. Sýpka časem přestala sloužit svému účelu, a tak na ni byl dokonce vypsán demoliční výměr. Nestalo se tak díky státnímu archívu, který zde měl uloženy svoje svazky.Přesné datum výstavby není znám,ale střecha byla od začátku zakryta pálenou taškou.

Podle definitivního zpracování rustikálního katastru z roku 1751 bylo v Hostimě 1108 a 2/8 měřic polí, 7 a 5/8 měřice zahrad, luk na 73 a 3/4 vozů sena a otavy. V městečku bylo 16 domů městských, 38 předměstských a 9 chalup. Obec držela 5 a 4/8 měřice polí a luk na 1 vůz sena. Daně se platily roku 1756 z rustikálu od vrchnosti a 2/64 berního lánu a 1zl. 52grošů 2 denáry. Poddaní platili ze 7,11/64 berního lánu 430zl 18 grošů a 3 denáry a z 15 komínů 10 zl. Další zprávy o poddanských poměrech v Hostimi podává urbariální basse z roku 1775. Tehdy se platilo z půllánu 25zl, 57 grošů daně. Vrchosti úroku o sv. Jiří a sv. Václavu 28 grošů a 2 denáry. Místo předení 4 liber panského přediva 30 grošů, místo 4 měřice lesního ovsa (za svobodu pasení v panských lesích) 28 grošů, 2 slepice a 30 vajec. Pololáník robotoval od sv. Jana do sv. Václava týdně 3 dni se dvěma koňmi, zbytek roku týdně 3 dni s jedním koněm nebo jednou osobou pěšky. Čtvrtláník platil 13 zl daní, vrchnosti úroku z gruntu 14 grejcarů a 1 denár. Místo 4 liber panského přediva 30 grošů místo 3 měřic lesního ovsa 21 grošů, 1 slepici  a 10 vajec. Čtvrtláník robotoval od sv. Jana do sv. Václava týdně 6 dní pěšky a zbytek roku týdně 3 dny pěšky. Domkař platil jen za 8 měřic ovsa 14 grejcarů a robotoval po celý rok týdně 2 dni pěšky. Dominikál (panský nemovitý majetek) nebyl v 17. a první polovině 18 stol. zdaněn. Vrchnost platila tehdy jen daň z komínů. Teprve Marie Terezie zdanila Dominikál alespoň polovinou toho čím byl zdaněn rustikál.Proto byl roku 1749pořízen dominikální katastr,který uváděl příjmy vrchnosti od poddaných.U hostimského dvora bylo 364 a6/8 měřice pansských polí,315 a4/8 měřice pastvin,9 a 4/8 měřice zahrad,luk na 116 vozů sena 30 vozů otavy,3243 3/8 měřice lesa a rybníky :Červený na 150 kop kaprů,Kuchyňka na 20 kop a Polepšil na 20 kop.Pivovar vařil 387 szdů piva.Od poddaných vycházelo 36 slepic,360 vajec,8zl.42 1/5 grošů z gruntu.,83 zl. a 51 1/2groše úroku ze svobodných polí.,z hostimské kovárny 6 zl.,ze školy3 zl.,z domku5 zl.,ze šenku 30zl.,z mýta250 zl.,a z hostimského mlýna32 zl. a 30grošů.Robotovalo se celý rok týdně 30sedláků po 3 dnech a 2 koňmi,10čtvrtláníků po 3 dnech pěšky a 10 chalupníků po 2 dnec pěšky.Mimo to robotoval od 1.7., do konce září každý pololáníka čtvrtláník ještě 3 dny pěšky.Stejné zdanění půdy dominikální i rustikální přinesl tzv.Josefínský katastr z roku1788.Tehdy bylo v hostimském katastru 3317 jiter 298 sáhů pozemků z toho 1422 jiter 635 sáhů polí s výnosem 619měřic a 9 měřiček pšenice,4904 měřice a 30 měřiček žita 556 měřic a 30 měřiček ječmene 4358 měřic a 28 měřiček ovsa v ceně 10443zl. 41 1/4grošů,.143 jiter 1188 sáhů luk s výnosem 1141 centýřů a 90 liber sena a 570 centýřů a 95 liber otavy v ceně 675 zl.35 1/4 grošů.,49 jiter 694 sáhů pastvin s výnosem 84 centýřů a 25 liber sena s výnosem 37zl a 541krejcarů.,1701 jiter 980 sáhů lesa s výnosem 1582 krychlových dřeva tvrdého 917 12/64 dříví měkkého v ceně 3402 zl a 28kr.Celkový výnos byl 14 559 zl. 39kr.,zdaněno 1961 zl a45kr.Tato daňová úprava nepřetrvala smrti císařovy.Již jeho nástupce zavedl poměry,jaké byly v době Marie Terezie,totiž jen poloviční zdanění dominikálu proti půdě rustikální.Nový katastr(matrika výnosu pozemkové daně)byl zhotoven k roku1820.Tehdy bylo v Hostimi 100 domovních čísel/163 světnic a 4 komory,platilo se 53zl.20kr z daně domovní/3311 jiter a 1411 sáhů ,(pro představu uvádím míry v té době :

Pro představu uvádím míry v té době : Lán 368 m/2. Jitro 28,372 a .Měřice  533 sáhů rak. - 19,1858 a. Věrtel  200 sáhů rak. 719,33 m². Sáh čtver.  3,60 m² (1 m²  0,27 čtver. sáhu).Lán  60 korců.Kopa ryb 1cent tj.61,68kg.Věrtel 23,4 l.Sud piva 226,4 l.),

Řehoř Volný, rajhradecký benediktin popsal r 1846 ve svém místopise městečko Hostim jako v přívětivém údolí položené a sídlem panství se 103 domy se780obyvateli(372 muži a 415žen),má 439 jiter 1456 sáhů polí,84jiter 843 sáhů luk,10 jiter 300 sáhů pastvin,1 jitro 95 sáhů rybníků,15 jiter 22 sáhů úhoru a 9 jiter 713 sáhů zahrad.Panský zámek uprostřed obce  obklopený příkopem je pozoruhodná budova přestavená podle nápisu v jídelně z r.1500 a rozšířená hrabětem z Gatterburku.1364 bylo zde sídlo rytířské brzy nazýváno tvrzí jindy hradem a jindy opět zámkem.Vedle kostela a fary je zde i panský  pivovar,palírna a výroba potaše.Hostim spolu s celým panstvím trpěla v letech 1805 po Bitvě u Slavkova ,kdy obec obsadila vojska generála Bernadetta,tito se chovali slušně i když je obec musela živit .Znovu se vrátili v roce 1809 po bitvě u Dobšic a obsadili celé Znojemsko.Divize generála Boudeta, která se usídlila v Mor. Budějovicích, zničila podle tehdejších svědectví pole v širokém okolí a hostimským od nepřátelských Francouzů velicé úzko bylo.Nasilnosti páchali,kradli a nedobře k obyvatelstvu se chovali.V roce 1809 zralé obilí pálili.

V nejnovější době roku 1830 jsou všechny panské budovy od základu renovovány a kryty křidlicí,takže skýtají pěkný pohled.V roce 1866 vyjedli ves Prušáci.Farnost má 1938 katolíků českého jazyka a5 židů.Školou povinou jest 298 dětí.Farní škole jest vyplácena vyvazovací renta 24zl.8kr konvenční měny,poschoďová budova a 2 prostorné učebny.Patronem je kníže Karel z Liechtenštejnu.O kostele je psáno v sekci církevní.

Poté se na Hostim stěhuje roku 1908 mocný rod Trauttsmansorf -Weinsberg.Trauttmansdorfové  jsou Štýrská rytířská rodina počínající na konci 13. století. Rod se rozdělil na linie rakouskou, štýrskou, která vymřela konce 16. století, a tyrolskou, vymřelou počátkem 17. století. Linie rakouská se dále rozdělila na starší větev Davidovu a mladší Ehrenreichovu, která dožila do konce 17. století. Starší Davidova větev se rozdělila na podvětev Johanna Hartmanna (+ 1596), která vymřela počátkem 19. století a podvětev Johanna Friedricha (+ 1614), která se dále díky synům Maxmiliána (1584-1650), rozdělila na podvětve českou a štýrskou. Maxmilián (1584-1650), konvertoval ke katolickému vyznání a bohatě využil možností pobělohorských konfiskací, získal bývalé lobkowiczké panství Horšovský Týn, Litomyšl a další statky. Za habsburskou stranu se účastnil jednání o ukončení třicetileté války a podepsání vestfálského míru. Za své služby byl odměněn povýšením do hraběcího stavu a rozšířením jména na Trauttmansdorff-Weinsberg. Zakladatel české větve byl jeho nejstarší syn Adam Mathias (1617-1684), který zdědil česká panství. Česká větev se časem opět rozdělila na starší podvětev (knížecí) a mladší podvětev (vymřelou v 19. století) a jejich přílušníci získali řadu dalších statků v Čechách, Rakousku i Uhrách, ale hlavním sídlem zůstával Horšovský Týn, který byl rodinným fideikomisním statkem. Držel ho Adamův syn Rudolf Vilém (1646-1689), po něm syn Jan Josef (1676-1713) a dále František Norbert (1705-1786). Jeho synu Ferdinandovi (1749-1827) byl v roce 1805 udělen český knížecí titul děděný primogeniturně se jménem kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu a Neustadtu am Kocher, okněžněný hrabě z Umpfenbachu, svobodný pán na Gleichenbergu, Negau, Burgau am Totzenbach. Kníže Ferdinand působil v habsburských službách v zahraničí, ve Francii a Nizozemí. Jeho dva synové rod rozdělili na dvě hlavní, dodnes žijící větve. Horšovský Týn byl v majetku primogenitury. Vedle toho vlastnili příslušníci rodu další statky, například Ferdinand (1855-1928) zdědil moravský statek Hostim. Ferdinand byl vášnivým lovcem a podnikl loveckou výpravu do Ameriky. Viktor (1895-1969) byl jeho synem a toto exlibris se nachází v zámecké knihovně Hostim, stejně jako podpisy jeho manželky Eduardiny .

    Hrabě Ferdinand sem byl vlastně odložen za pomoci Liechtenstejnů a císařského dvora.Vzal si totiž za ženu  švýcarskou tanečnici Bertu Fischerovou a jejich morganastický sňatek  byl na tu dobu faux pas.Jeho syn Viktor,  jenž si za manželku vzal krásnou princeznu Eduardu Liechtenstejn(Edina)(† 1953), měl tři děti.Elizabeth(provdala se v Rakousku za Franze Eugena von Walderdorff a měli 6 dětí,† 2003 ve Welsu),Gabriele(† 1975) a Ferdinanda.Syn Viktor si tedy na panství přivádí,do tohoto prostředí mladou  princeznu z Liechtensteina. Hraběnka Eduarda prostřednictvím korespondence zve svou tchýni Bertu Trauttmansdorff-Weinsbergovou, aby se přijela podívat do nově zařízeného Hostima na vnitřní vybavení a dekorace. Interiérová přestavba se zde uskutečnila i přes finanční těžkosti hostimského statku a navzdory tehdejší drahotě,na kterou si tchýni Eduarda v dopisech  postěžovala .Jak jsem již psal, mladý hrabě zahynul v r.1943 ve válce u Stalingradu snad ruku odstřelovače.Jeho otec umírá v roce 1969  v Salzburku.Rod byl bohatý a jejich majetek se do malého zámku ani nemohl vejít.V zemských archívech se píše ,že v té době bylo naplněno 44místností od sklepa až po půdu.

  Rodina hostimských Trauttmansdorff-Weinsbergů si moc dobře jako správci majetku nevedla,byla kupříkladu zatížena vysokými dluhy způsobenými touhou a potřebou po stavovské reprezentaci ve společenském systému, který byl nyní považován za nelegitimní. Ferdinand Trauttmansdorff-Weinsberg utratil obrovské jmění za loveckou výpravu na americký kontinent a pověsti vášnivého nimroda a vítěze střeleckých závodů se odmítal vzdát.Šlechtickým zálibám se věnoval na úkor správě hostimského panství. Jeho nadšení navíc zdědil jeho nejstarší syn Viktor, a tak se velkostatek Hostim povážlivě zadlužoval dál. Snížení výdajů rozhodně nepřispělo zakoupení luxusního automobilu, úpravy a vydržování vily na vídeňském předměstív Maria-Enzersdorffu a náklady na chod zámku v Hostimě.Zámek je téměř zavalen upomínkami pohledávek. Nový pán Hostima, hrabě Viktor, musel na základě otcovi závěti vyplácet pravidelnou rentu své matce Bertě do vídeňské vily v Maria-Enzersdorffu, svým mladším sourozencům Rudolfovi a Anně. Pohledávky uplatňovali i dědicové po knížeti Rudolfu Liechtensteinovi, jenž měl na majetku rovněž podíl. Jeho dědici byly nyní hrabata Bombellesové,kteří své právo uplatňovali z chorvatské Opeky. Platební schopnost hostimských Trauttmansdorffů však nejvíc zatěžovala oddělená domácnost Berty Trauttmansdorffové, rozené Fischerové.Důsledně trvala na pravidelných splátkách své renty, aby mohla hradit náklady za restaurování vzácných koberců a vydržované služebnictvo. Finanční těžkosti vyústily ve 20. a 30. letech v napjaté rodinné vztahy a částečnou kuratelu.Inventář MZA Brno, RA hostimské větve Truattmansdorff-Weinsbergů, G344, Brno 1967 uvádí o hostimské větvi Trauttmansdorff-Weinsbergů (1872-1954), že majetek na Moravě získala vymřením lichtenštejnské moravsko-krumlovské sekundogenitury(druhorozenství). Ferdinand Trauttmansdorf (1855-1928), bratr tehdejší vládnoucí hlavy knížecího rodu Trauttmansdorffů, zdědil Hostim a na příštích 40 let se stal hlavním představitelem hostimska. Jeho syna Viktora před úplným bankrotem a  konkurzem  zachránilo až navázání kontaktů s vládní elitou 3. říše.A pobýval v těch nejlepších kruzích například návštěva Konstantina von Neurath je to v danné době nejvyšší.Je mu dáno k dobru že spolu se správcem Šálou ,zachránili několik osob z Hostimi před gestapem a následných trestech.Asi největší zásluhu na tom, že všichni zatčení a odvezení lidé z Hostimi se vrátili domů, má Frannz Grödl.Jeho strýc vysoce postavený důstojník Jihlavského gestapa všechny zatčené nějakým způsobem nechal propustit.Když na to Němci přišli,byl zastřelen v parku v Jihlavě.Mladý Franz byl ukryt před frontou na zámku a byl adjunktem u hraběte.Když se to ke konci války dostalo  na určitá místa byl odvelen k rumunské jednotce,odtud dezertoval a schovával se na hostimsku.Například byl s naším farářem Antonínem Horákem přepaden v zámečku v Ujezdě za Rozkoší,když dostali najíst ,odešli.Pokud by byl v uniformě tak bychom možná neměli ani faráře.Franz Grödl dožil v Paschingu u Lince a jeho příbuzní tam žijí dodnes.Správce  Šála seděl na židli před budovou správy a plakal,hrozilo mu totiž od místní národní gardy lynčování.Byl souzen a odsouzen ,ale na přímluvu dobrých lidí z obce byl propuštěn,chvilku zde bydlel,ale pak se odstěhoval neznámo kam.Roku 1945 byl celý majetek moravské hostimské větve zabrán na základě Benešových dekretů.Co zůstalo dále po válce je drobná sbírka několika kusů nábytku a jedny hodiny.Hrabě ve spěchu spolu s německou posádkou opustil Hostim a zámek zůstal uzavřen až do příjezdu ruských vojsk,všechno uzamknuté bylo rozbito něco ukradeno a dále by se spousta věcí ,nábytku a obrazů našlo u některých lidí v obci a okolí. Mezi lety 1923-26 byla rozdělena obec Boskovštejn státním dekretem.Hraběcí rod přišel o některé pozemky a nemovitosti.
Dva erby rodu Trauttsmandorff orig.z Horšovského Týna 

 

Dále se jako součást panství zmíním o obcích které patřily pod správu panství,informace se u každé obce opakují.Je to proto,aby každý nvštěvník své obce, nemusel číst informace jiné obce.

Obec Blanné(Plan,Blan,Blané)

V roce 1669 byl Planský mlýn který vlastnila Kateřina Zelená z Říčan a Leskovce,označen za pustý a místo mlýna zarostlo lesem. V roce 1738 nechal syn majitele panství Hostim ,Karel František hrabě z Gatterburgu založit na místě zaniklého mlýna vesnici Plann.(Blanné) Nejstarší místní pečeť je doložena z roku 1787; ve vesnici byl místní soudce a byla zde také magistrátní farma. V roce 1798 získal hrabě Anton Meraviglia-Crivelli  panství Hostim s přidruženými vesnicemi Blann, Boskowstein, Gröschlmaut, Irschitz, Prokopsdorf, Roskosch a Zerkowitz. V roce 1843 se Blann skládal z 25 domů a 179 obyvatel, kteří tvořili 36 domácností. Farností byl přidělen do Hostimi. Až do poloviny 19. století zůstalo Blanné podřízena hostimskému područí. Po zrušení dědického vlastnictví se Blanné / Blann od roku 1849 zformovalo v okrese s obcí  Prokopov v soudním okrese Moravské Budějovice. V roce 1835 zde stojí 25 domů a 180 obyvatel.V roce 1850 měla obec 172 obyvatel.Karel kníže a princ z  Liechtensteina získal velké panství od rodu Meraviglia –Crivelli v roce 1858. V roce 1868 se Blanné stalo součástí Znojemska. V roce 1877 se Blanné odtrhlo od Prokopova a založilo vlastní obec. V roce 1896 byla obec přidělena do nově vytvořeného okresu Moravské Budějovice. Po smrti Rudolfa z Lichtenštejna bylo panství Hostim v roce 1908 prodáno hraběte Ferdinandu Trauttmansdorffovi. V roce 1915 se obec nazývala Blann / Blané, současná podoba názvu Blanné byla zavedena v roce 1924. Po rozpuštění Okresu Moravské Budějovice přišlo Blanné v roce 1960 do Okresu Znojmo. V letech 1976 až 1989 bylo Blanné začleněno ke správě a  farnosti  Hostim.

Jiřice u Moravských Budějovic a Boskovštejn

Vesnice  se nachází na rovině na okraji deprese Dyje-Svratka v oblasti přírodního parku Jevišovka. Na sever od vesnice leží údolí Nedveka a na jih Jevišovka. Na severovýchodě se tyčí v Jevišovické pahorkatině kopec (Jaispitzer) Štírák nebo Škorpión (421 m), na jihovýchod od Hložku (409 m). Sousední obce a samoty jsou Radkovský Mlýn, Kyničky, Ohrazenice a Příštpo na severu, Rozkoš a Slatina na severovýchodě, Střelice a Jevišovice na východě, Bojanovice na jihovýchodě, Boskovštejn na jihu, Pavlice a Grešlové Mýto na západě a Hostim na severozápadě. Dějiny: První písemná zmínka o vesnici Jerecz, která patří k hradu Bukovina, byla v roce 1349 majetkem bratří Hartleba,(Hertliba) Jindřicha a Smila z Bukoviny. Od roku 1399 následovali páni z Weitmíle jako vlastníci. Ludwig z Weitmíle prodal v roce 1481 pustý hrad Bukovina s vesnicemi Hostim a Jiřice Půtovi z Lichtenburka; Od této doby byla sídlem panství pevnost Hostim. V roce 1550 byli Jiřice(Gehržycz) nazýván pustou vesnicí. Po vymření Lichtenburků byly Jiřice v roce 1563 v rámci vlády Hostimské zemským hejtmanem a poručníkem sirotků Pertoldem z Lipé prodán hostimský majetek po zemřelém Zdeňkovi Bítovském moravskému dvornímu sudímu Václavovi Hodickému z Hodic. Panství vyměnil o rok později s Jiřím Valeckým z Mírova za Miroslav. Valecký nezvládal panství které měl v područí jako manství a tak jeho neúspěchy vedly k tomu že se začalo se rozprodávat. 1834 měli Jiřice 20 domů a 159 obyvatel.V roce 1576 oddělil obec Jiřice, se třemi mlýny a to mlýn Hlivský v Grešlovém Mýtě spolu s předmostním rybníkem zvaným Hrázský na Jevišovce,mlýn horní Janáčkův a dolní zvaný Jiřičský dnes zvaný Pustý a šesti rybníky od Hostimi a prodal je hraběti Jindřichu Březnickému z Náchoda na Horních Dunajovicích. Ten v Boskovštejně nechal v roce 1584 postavit renesanční tvrz zvanou ,,Zámeček"a učinil z ní své nové sídlo.  Boskovštejnský statek v te době tvořily pouze dvě vesnice - Jiřice a Boskovštejn - zmíněných několik rybníků, ale také zajímavé mýto a to z přechodu mostu u Hrázského rybníka,byla to jedna grešle za osobu a povoz. To se stalo už v r. 1582 - po uzavření smlouvy mezi Znojmem a Jindřichem Březnickým - součástí Jiřic. Vybudováním nového centra Boskovštejna se mýto u Hlivského rybníka (současně s mlýnem Hrázským a s lesem nad ním) stalo součástí nově se tvořícího ..katastru" boskovštejnského. O dva roky později Jindřich Březnický z Náchoda předal Jiřice a vesnici Boskovštejn své manželce Kateřině Hrubčické z Čechtína.Ta ještě vlastnila hospodu,pivovar,prachárnu,cihelnu ,dvorec,mýto z grešle a mlýny. Dalšími majiteli boskovštejnského panství byli v letech 1608 až 1613 Bohuchval Jaroslav z Náchoda a jeho manželka Mariana Předborská z Předboře. Po Bohuchvalově smrti prodaly jeho děti v roce 1615 pevnost Boskovštejn s pivovarem a vesnicí Boskovštejn a Jiřice Petru Vokovi z Náchoda a na Žeroticích. V roce 1618 prodal zadlužený majetek Zikmundovi z Dietrichsteina. Protože protestantský hrabě nezaplatil kupní cenu, dostali pánové z Náchoda po soudním sporu majetek zpět; V roce 1630 byl Jiří Březnický z Náchoda zapsán jako vlastník do katastru nemovitostí. Ve stejném roce také získal panství Hostim a připojil k němu Boskovštejn. V roce 1659 Leopold Ferdinand Březnický z Náchoda oddělil panství Boskovštejn od Hostima a prodal jej Zdenku Bohuslavovi Dubskému z Třebomyslic, před kterými zatajil skutečnost, že celé panství již dal do zástavy své matce a sestře, a tak  kupec za ten majetek nakonec musel zaplatit znovu.Leopold byl za toto a za stejný podvod při kterém prodal Hostim a Zvěrkovice hraběti Rudolfu Jiřímu ze Schauenburgu odsouzen k domácímu vězení a po sedmi letech umírá v Ivančicích. V roce 1679 prodal Zdeňek Dubský z Třebomyslic panství Boskovštejn s Jiřicemi majiteli panství Jevišovic maršálu Jeanu-Louisi Raduitovi de Souches, který jej daroval později svému mladšímu synovi Karlovi Ludwigovi. Boskovštejnské panství se tak znovu spojilo s Hostimí, který patřil staršímu bratrovi Karla Ludwiga Johanovi Ludwigovi. V roce 1682 zdědil Karel Ludwig de Souches panství Jevišovice a Boskovštejn a provozoval také Hostim  jako správce svého slaboduchého bratra. Po náhlé smrti Karla Ludwiga v roce 1690 připadlo dědictví na jeho nezletilého syna Karla Josefa, jehož opatrovník uvalil na majetek dluh. Nejstarší pečeť místa pochází z roku 1699, v nápisu je název místa Jiřičky(Girzizky). V roce 1720 prodal Karel Josef de Souches zadlužené panství Hösting s panstvím Boskovštejn, vesnicemi Jiřice, Zvěrkovice, Rozkoš, Grešlové Mýto a dvěma hrady, pěti mlýny za 136 000 rýnských guldenů císařskému číšníkovi a dvornímu komorníkovi Konstantinu Josefu z Gatterburku. V roce 1732 přenesl vládu na svého nejmladšího syna Konstantina Joachima. V roce 1751 se obec nazývala Giržitz. V roce 1776 zdědil prosperující panství synovec Konstantina Joachima Prokop z Gatterburku, který jej původně pronajal baronovi von Wetzlarovi. V roce 1788 koupil Anton hrabě Meraviglia panství Hostim s přidruženými vesnicemi Blann, Boskowstein, Gröschlmaut, Giržitz, Prokopsdorf, Roskosch a Zerkowitz. V roce 1797 předal vládu své manželce Eleonoře, rozené von Abensperg a Traun. V roce 1827 vládu nad panstvím zdědil bratranec, hrabě Anton Meraviglia. ObecJiřice ( Iřitz nebo Gjřice) měla v roce 1843 20 domů a měla 120 obyvatel, kteří tvořili 28 domácností. Obyvatelé žili ze zemědělství. Farností byla Hostim. Až do poloviny 19. století podléhaly Jiřice hostimské šlechtě. Po katstrální reformě celého panství Jiřice / Irzitzu spadala od roku 1849 obec k soudnímu okresu Moravské Budějovice. V letech 1850 až 1867 byly Jiřice součástí obce Boskovštejn. Karl princ a kníže z Liechtensteina  získal velké panství od rodu Meraviglia v roce 1858. V roce 1868 se Jiřice stala součástí Znojemska. V roce 1871 obyvatelé vesnice vybudovali spojovací cestu k vlakovému nádraží Grešlové Mýto. V roce 1896 byla obec přidělena do nově vytvořeného okresu Moravské Budějovice. V roce 1906 byla postavena okresní silnice z Hostima do Boskovštejna. Po smrti Rudolfa z Lichtenštejna byl velký majetek v roce 1908 prodán hraběti Ferdinandu Trauttmansdorffovi. V letech 1915 až 1918 žilo v Jiřicích šest italských rodin z Mori, které byly po vyhlášení války Itálií z bezpečnostních důvodů přemístěny. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1927. Obec byla v roce 1938 připojena k elektrické síti. Po rozpuštění Okresu Moravské Budějovice přišla obec v roce 1960 do Okresu Znojmo a dostala název Jiřice u Moravských Budějovic, aby ji odlišila od Jiřic u Miroslavi. V letech 1964 až 1990 byly do Hostimi začleněny Jiřice u Moravských Budějovic. Turistické zajímavosti -kaple na návsi, postavená v roce 1869, Boží muka s portrétem sv. Jiřího, na cestě do Hostimi. To bylo opraveno v roce 1990 a 1997. Hasičské muzeum v budově obecního úřadu, kaple sv. Prokopa, napravo od silnice do Prokopova rozhledna Anička, 10 metrů vysoká dřevěná věž, se nachází severně od obce a je cílem meditační cesty se 14 zastaveními, kterou navrhla malířka Bedřiška Znojemská. Pozůstatky hradu Bukovina , severně od vesnice nad údolím Nedveky, Boskovštejnská kaple u rybníka "U kaple", jihozápadně od obce na prokopovském potoku. Byl postaven v roce 1743 Konstantinem Joachimem von Gatterburg jako poděkování za jeho záchranu v roce 1742 od pruských vojsk .Roku 1834 měl Boskovštejn 57 domů a 404 obyvatel.

 

Prokopov

Prokopov se nachází na kopci mezi údolími Nedveky a Jevišovky v jihomoravské kotlině .Sousední obce jsou Hostim na severu, Jiřice u Moravských Budějovic na východě, Boskovštejn na jihovýchodě, Grešlové Mýto na jihu, Blanné na jihozápadě, Blížkovice na západě a Vesce a Zvěrkovice na severozápadě. Dějiny : Zakládací listinou ,,Pro memoria" z roku 1786 získali budoucí osadníci, kteří pocházeli vesměs z okolních obcí, řadu záruk a pobídek, včetně výhodných pozemkových přídělů, nižších robotních a daňových povinností i odvodů desátků. To totiž nebylo jednoduché,okolí Prokopova bylo obklopeno hustým smíšeným lesem,kde převládaly mohutné duby a jedle.Toto čekalo na nové osadníky,veškeré stromy vykácet,pařezy vyklučit a pozemky připravit na stavby domů a polí.Myslím že si to ani nedokážeme představit  jaká to byla dřina.Skutečná historie místa tak začíná až v roce 1789. Poté, co hrabě Konstantin z Gatterburgu získal vládu nad Hostimí, založil jeho synovec Prokop z Gatterburgu v roce 1789 jižně od Hostimi obec Nová Ves / Neudorf, které o devět let později, po jeho smrti, dostalo přezdívku Prokopov / Prokopsdorf.Vhodná poloha na křižovatce lesních cest vedla v letech 1788 – 1789 k výstavbě prvních 18 domů, přičemž původní dům číslo 1 byl postaven roku 1800 na místě bývalé lesní hájovny. Domy byly budovány podle nových předpisů, s širokou hlavní ulicí, příkopem, chodníkem a předzahrádkami, aby bylo co nejmenší nebezpečí požárů.Čísla byla přidělována směrem k Jiřicím vzestupně. Hlavním stavebním materiálem byl kámen a nepálené cihly , střechy byly kryté došky. V letech 1810 - 1819 byl v obci vybudován rybník a roku 1815 byla postavena obecní pastouška, jež byla roku 1910 zbourána a na jejím místě byl postaven obecní dům, který po určitou dobu sloužil i jako druhá školní budova. Škola byla otevřená v roce 1900 v nově postavené budově, která potřebám školství sloužila do roku 1972.Prokopov sdílel historii hostimské správy s určitými privilegiemi , kterou Anton hrabě Meraviglia porušil a soudil se u Zemského apelačního soudu v Brně,který prohrál a musel doplatit obci 1942 zl. Na památku tohoto vítězství byla v roce 1831 postavena na návsi novogotická kaplička sv. Jana Nepomuckého.V rove 1834 zde stálo36 domů 249 obyvatel.

Meraviglia- Crivelli  Prokopov předal Eleonoře, rozené von Abensperg a Traun v roce 1797, s přidruženými vesnicemi Blanné, Boskovštejn, Grešlové Mýto, Jiřice, Rozkoš a Zvěrkovice.  Poté synovec Antonín Meraviglia prodává obec a celé panství knížeti Karlu princi z Liechtensteina.Po předčasné  smrti Rudolfa z Liechtensteinu, bezdětného vojáka ,se ujímá panství rod Trauttsmasdorff –Weinsberg. Jejich vstup do NSDAP byl také jejich koncem na Moravě.V roce 1885 byl oficiální název změněn z Nové Vsi na Prokopov.

 

 Grešlové Mýto

(německy Gröschlmaut) je menší obec na Moravě. Nachází se devět kilometrů jihovýchodně od města Moravské Budějovice a patří do okresu Znojmo. Grešlové Mýto se rozkládá napravo od Jevišovky po státní silnici E 59 v jihomoravské Jevišovické pahorkatině. Na severozápad je vlakové nádraží Grešlové Mýto na železnici Jihlava - Znojmo. Sousední města jsou Blanné a Prokopov na severu, Jiřice u Moravských Budějovic na severovýchodě, Boskovštejn na východě, Pavlice na jihovýchodě, Ctidružice na západě a Blížkovice na severozápadě.

V r. 1576 podstoupil z hostimského panství ves Jiřice se třemi mlýny na říčce Jevišovka a to mlýn Hlivský v místech u dnešního mostu na Grešlovém Mýtě i s panskou pilou a Hrázským rybníkem nad mostem. Mlýn Mírovský a mlýn tehdy prý zvaný Jiřický což je dnešní dolní mlýn Janáčkův zvaný ,,Pustý“(za třicetileté války byl opuštěn,proto název ,,pustý").,a šesti rybníky Jindřichu Březnickému z Náchoda sídlícímu v té době na tvrzi v Horních Dunajovicích. Dějiny Grešlové Mýta byli ale poprvé zmíněny až  v listině z roku 1660, kdy Leopold Ferdinand Březnický z Náchoda prodal boskovštejnské panství Zdenku Bohuslavovi Dubskému z Třebomyslic. Zmiňuje čtyři domy na pražské silnici, za které každý, kdo překročil Jevišovku, musel zaplatit mýto 1 grešli za osobu a povoz jako příslušenství k nemovitosti. Následně byla osada pod vládou Hostimi, kterou v roce 1680 získal maršál Jean-Louis Raduit de Souches. Po jeho smrti v roce 1682 připadl majetek  jeho slaboduchému synovi Johannu Ludwigovi, který zemřel v roce 1717 bez potomků. Zdědili ho jeho synovci, kteří v roce 1720 prodali  a jeho příslušenství Konstantinu Josefovi hraběti z Gatterburgu. V roce 1798 získal hrabě Anton Meraviglia-Crivelli panství Hostim s přidruženými vesnicemi Blanné, Boskovštejn, Grešlové Mýto, Jiřice, Prokopov, Rozkoš a Zvěrkovice. Díky své poloze na důležité cestě se osada rozrostla na vesnici. 23. dubna 1871 byla uvedena do provozu trasa severozápadní rakouské železnice mezi Znojmem a Jihlavou. Po smrti Rudolfa z Lichtenštejna bylo panství v roce 1908 prodáno hraběte Ferdinandovi Trauttmansdorffovi. Po vzniku Československa bylo panství  rozděleno v letech 1923 až 1926. V blízkosti obce Nad Mírovcem se nachází archeologické naleziště prozkoumané v 70 tých letech Františkem Vildomcem. Pamětní socha sv.Mikuláše z mušlového vápence stojí na podstavci s erbem Gatterbugů s bočnímy nápisi o povodni v češtině odkazuje na velkou vodu v roce 1764 Kolem obce bylo několik rybníků které po protržení smetly původní rybník za mostem i samotný most.Na vodě z rybníka byl závislý i mlýn Hlivský ,dnes zv.Pennův.Sochu i most nechal znovu vybudovat Konstantin z Gatterburgu v roce 1766. Z obou stran se opírají o zdobenou kartuši dva andělíčci.V roce 1834 zde stálo 39 domů a 225 obyvatel

Zvěrkovice

se nacházejí nalevo nad údolím Lažínského potoka v Jevišovické pahorkatině .Na severu a východě je údolí Nedveka a na jihovýchod je rybník Polepšil. Daleká se tyčí na severovýchod (423 m n. M.). Státní silnice I / 38 / E 59 vede mezi Znojmem a Jihlavou jeden a půl kilometru na západ. Sousední obce jsou Lukov, Bohušice, Blatnice a Dvorek na severu, Ohrazenice na severovýchodě, Kyničky, Rozkoš a Hostim na východě,  Jiřice u Moravských Budějovic a Prokopov na jihovýchodě, Blanné, Grešlové Mýto a Ctidružice  na jihovýchodě, , Vesce na západě a Lažínky na severozápadě.

Historie:První písemná zmínka o Zvěrkovicích se datuje roku 1349,kdy obec vlastnil Archleb za Zvěrkovic.Tato rytířská rodina vlasnila blíže neznámý díl Bars také díl Henslin.Boček z Jevišovic Zvěrkovice koupil své ženě Anně.R.1390 prodal Jan z Jevišovic půl vsi s dvorem  Mikši z Přeskač,který prodal díl za 50 marek své ženě Elšce.Jedna zpráva z  historie praví že když páni z Kunštátu bránili Znojmo před rakouským Albrechtem a jeho vojsky,výtečně se osvědčili sekerníci ze Zvěrkovic.Od roku 1470 patřila část obce opět do Jevišovica druhou půli prodal Mikeš  z Přeskač Janu z Bítova a Lichtenburka ,který toto upsal své ženě Elsbet z Vantenberka za 170 kop grošů.Po její smrti pozůstavil majetek 1440 Veitovi z Milhostic a jeho synům Zikmundovi a Milotovi.Půl  jevišovský prodal Sezema Zajímač z Kunštátu Janovi ze Zahrádek .Mimo toho současně prodal svou půli Vaněk z Lichtenburka své ženě Magdaleně z Boskovic jako vdovské panství.Toto bylo přiděleno roku 1563 k Hostimu a patří dodnes,tj 1924.  Po vymření Lichtenburků byla obec v rámci vlády Hostimského panství v roce 1563 prodána moravskému dvornímu soudci Václavu Hodickému z Hodic. Toto vyměnil o rok později s Jiřím Valeckým z Mírova za Miroslav. Valecký nezvládl panství a začalo se prodávat. V roce 1590 odkázal zbytek své manželce Kateřině Zelené z Říčan a Leskovce jako vdovskou část, ta si v roce 1591 přivedla na majetek  svého druhého manžela  Ladislava ze Šlejnic. V roce 1630 získal Jiří Březnický z Náchoda panství Hostim. V Lánském rejstříku jsou pro Zvěrkovice uvedeny 26 nemovitostí, z nichž devět bylo v důsledku třicetileté války pustých. Poté obec nakrátko spustla úplně.V roce 1665 prodala Březnického vdova Marie Renate, rozená Breunerová, zámek Hostim spolu s farností a chmelnicí a vesnici Zvěrkovice s nádvořím maršálu Jeanu-Louisi Raduit de Souches z Jevišovic. V roce 1682 zdědil vládu jeho syn Karel Ludvík, který byl také poručníkem jeho slabomyslného staršího bratra Johanna Ludwiga. Poté, co v roce 1690 náhle zemřel Karl Ludvík de Souches, zdědil majetek jeho nezletilý syn Karel Joseph. V roce 1720 prodal hostimské panství, které mu dlužili jeho opatrovníci, s panstvím Boskovštejn, vesnicemi Zvěrkovice, Rozkoš, Jiřice, Grešlové Mýto a dvěma hrady, pět dvorů za 136 000 rýnských guldenů císařskému číšníkovi a dvornímu komorníkovi Konstantinovi Josefu z Gatterburgu. V roce 1732 přenesl vládu na svého nejmladšího syna Konstantina Joachima. V roce 1776 zdědil prosperující panství synovec Konstantina Joachima Prokop z Gatterburgu, který jej původně pronajal baronovi  Wetzlarovi. V roce 1788 koupil Anton hrabě Meraviglia panství Hostim s přidruženými vesnicemi Blanné, Boskovštejn, Grešlové Mýto, Jiřice, Prokopov, Rozkoš a Zvěrkovice. V roce 1797 předal vládu své manželce Eleonore, rozené z Abenspergu a Traun. V roce 1827 vládu zdědil bratranec, hrabě Anton Meraviglia. Obyvatelé žili ze zemědělství. Farností byla Hostim. Až do poloviny 19. století Zvěrkovice nadále podléhaly Hostimskému panství. Po zrušení dědického vlastnictví se Zvěrkovice / Zerkowitz od roku 1849 vytvořily obec v soudním okrese Moravské Budějovice. Karel princ a kníže z Liechtensteina získal velké panství od rodu Meraviglia v roce 1858. V roce 1868 se Zvěrkovice staly součástí Znojemska. V roce 1880 žilo ve 45 domech obce 297 česky mluvících obyvatel. V té době se používal místní název Zerkovice. V roce 1896 byla obec přidělena do nově vytvořeného okresu Moravské Budějovice. Po smrti Rudolfa z Lichtenštejna byl velký majetek v roce 1908 prodán hraběti Ferdinandu Trauttmansdorffovi. Při sčítání lidu z roku 1921 se v Zerkovicích skládalo ze 49 domů a mělo 313 obyvatel. Současný název místa Zvěrkovice se používá od roku 1924. V roce 1950 žilo v 58 domech 258 lidí. Po zrušení okresu Moravské Budějovice se obec v roce 1960 dostala do okresu Třebíč. Ve druhé polovině 20. století bylo ve Zvěrkovicích postaveno 20 rodinných domů a jeden bytový dům se sedmi byty. V letech 1980 až 1991 byly Zvěrkovice začleněny do Moravských Budějovic. Při sčítání lidu 1. března 2001 bylo v obci 222 lidí; 59 ze 78 domů bylo trvale obýváno. Zvěrkovice mají od roku 2010 erb a prapor.V roce 1834 zde stálo43 domů a 304 obyvatel.

Rozkoš

Rozkoš (německy Roskosch) je menší obec na Moravě. Nachází se pět kilometrů severně od Jevišovic a patří do okresu Znojmo. Rozkoš se nachází v severní části přírodního parku Jevišovka v Jevišovické pahorkatině. Vesnicí obklopenou rozsáhlými lesy prochází Slatinský potok, který je přehrazen ve dvou rybnících Radňovec na jihozápadním okraji obce. Na sever, v oblasti přírodního parku Rokytná, leží údolí Rokytné. Sousední obce jsou Radkovice u Hrotovic na severu, Pulkov a Biskupice na severovýchodě, Na Dvorku, Kratochvilka, Újezd ​​na východě, Slatina, Ratišovice a Němčický dvůr na jihovýchodě, Jevišovice a Střelice na jihu. Moravské Budějovice na západě, Kyničky, Hostim a Zvěrkovice na jihozápadě a Dvorek, Ohrazenice a Příštpo na severozápadě. Dějiny obce jsou uváděny v polovině 18. Století. Dříve se silnice táhly pouze na Rozkoš, Kratochvíle a Peklo. První písemná zmínka o vesnici Rozkoš, se datuje v roce 1750 jako součást vlády Hostim a Boskovštejn. V té době byli majiteli hrabata z Gatterburgu. Původně se obec v této oblasti jmenovala Šrámek podle jména prvního osadníka. V roce 1798 hrabě Antonín Meraviglia získal vládu nad Hostimí a přidruženými vesnicemi . V roce 1843 Rozkoš sestával z 59 domů a měl 434 obyvatel, kteří tvořili 96 domácností. Farnost byla Biskupice. Do poloviny 19. století zůstával Roskoš pod vládou Hostimi. Po zrušení dědického vlastnictví patřila Rozkoš / Roskosch od roku 1849 jako obec k soudním okresu Moravské Budějovice. Karel kníže z Liechtensteinu získal  panství od rodu Meraviglia v roce 1858. V roce 1868 se obec stala součástí okresu Znojmo a na konci 19. století se stala součástí okresu Moravské Budějovice. Od roku 1876 byla v Rozkoši jednotná vesnická škola. Na místě bylo sídlo panského lesního revíru. V roce 1880 žilo v 70 domech ve vesnici 447 lidí. Po smrti Rudolfa z Lichtenštejna bylo v  roce 1908 prodáno panství Hostim s farmou Rozkoš hraběti Ferdinandu Trauttmansdorffovi. Při sčítání lidu z roku 1921 se Rozkoš skládal z 81 domů a měl 482 obyvatel. Po vzniku Československa v roce 1924 v rámci pozemkové reformy byly rozděleny velké majetky, po nichž byla panská hájovna  Rozkoš sídlem okresu státních lesů. Po druhé světové válce byli hrabata z Trauttmansdorffu vyvlastněna. Po rozpuštění okresu Moravské Budějovice přišel Rozkoš v roce 1960 do Okresu Znojmo. Na konci roku 2006 měla obec 179 obyvatel. Mezi turistické zajímavosti patří kulturní památka kaple na návsi, památná skupina tří letních dubů a dvou líp u lesní hájovny na cestě do Hostimi.V roce 1834 zde stojí 59 domů 416 obyvatel.

Jevišovice

Jevišovice se nacházejí naproti soutokuJevišovky a Nedveky na pravé straně nad hluboce řezaným údolím Jevišovického potoka v Jevišovické pahorkatině na jižní Moravě. Sousedními obcemi  jsou Střelice na severu, Slatina na severovýchodě, Ratišovice a Černín na východě, Bojanovice na jihu a Boskovštejn a Jiřice u Moravských Budějovic na západě. Dějiny:

 Velké množství archeologických nálezů a objevů prehistorického obývání tohoto místa i starého hradu se výzkumem Jaroslava Palliardiho a Františka Vildomce dokazuje kontinuální osídlení městského prostoru mezi neolity a laténskou dobou, které je známé jako jevišovická kultura . Po roce 1277 nechal Boček ze Zbraslavy a Obřan, zakladatel rodové větve pánů města Jevišovice, postavit nalevo nad údolím Jevišovky hrad. První písemné doklady pocházejí z roku 1289, kdy Boček použil jevišovický titul od svého bratra Kuny. Na počátku 15. století byl hrad sídlem loupeživého rytíře Hynka Jevišovického z Kunštátu, známého jako Suchý Čert, který v roce 1404 dobyl Znojmo. Spolu s Johannem Sokolem z Lamberka byl Suchý Čert až do své smrti v roce 1408 (kdy byl jako rušitel míru popraven)., na Moravě velice úspěšný válečník ,který se postavil proti jednotkám císaře Zikmunda a vévody Albrechta V. Pod vládou jeho synů Sezema Zajímače, Bočka a Jana Suchého Čerta se stal hrad sídlem husitů. V roce 1421 Albrecht V dobyl hrad a nechal ho zbourat. Poté drželi husité Jevišovice znovu až do roku 1431. Od roku 1448 byl starý hrad popisován jako pustý. Na místě zničeného hradu byl kolem roku 1432 na opačné straně nad údolím postaven nový hrad, který byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. V roce 1587 se Karel II z Münsterberka stal vlastníkem panství Jevišovic. V roce 1619 obsadil Jevišovice generál Jindřich z Dampierre. V roce 1628 byl založen pivovar. Se smrtí Karla Friedricha z Münsterberka a Olešnice v roce 1647 zanikla linie Münsterbergů pánů z Poděbrad a dědictví připadlo Silviu Nimrodovi z Württemberka-Weitlingu. Ten vstoupil do majetku Jevišovic  za císaře Ferdinanda III.a  získal i vévodství Olešnické. V roce 1649 získal panství francouzský maršál Jean-Louis Raduit de Souches který v roce 1665 koupil Hostim a Boskovštejn a v roce 1679 Plaveč. Po jeho smrti v roce 1682 zdědil Jevišovice jeho syn Karel Ludwig de Souches, zatímco prvorozený, prohlášen za hloupého, Johann Ludwig získal panství Hostim, Boskovštejn a Plaveč. V roce 1685 se panství spadlo pod věřitelskou správu . Po smrti Johanna Ludwiga majetek spadl opět pod věřitelskou správu kvůli dluhům z opatrovnictví. V roce 1721 byly Hostim a Boskovštejn prodány Konstantinovi Karlu Josephu z Gatterburgu. V 18. století byl na zámku hostem Prokop Diviš, který tam údajně měl tajnou lásku. Se smrtí Karla Josefa de Souches v roce 1736 mužská moravská linie rodiny vymřela a dědictví připadlo Marii Wilhelmině de Souchesové, která panství věnovala svému manželovi hraběti Johannu Nepomukovi Ugarte . Hrabata Ugarte drželi Jevišovice až do roku 1879. Po smrti Maximiliána hraběte Ugarte se v roce 1879 o majetek podělily jeho sestry Gabriela Lovatelli a Anna Baltazzi. Karel Lovatelli postavil v panském parku, místo barokního loveckého zámečku novogotický Nový zámek. Přehrada na Jevišovce byla postavena v letech 1894 až 1897. Tato stavba, navržená italskými inženýry, byla první kamennou přehradou na Moravě. V roce 1897 prodala Anna Baltazzi, která vlastnila Starý zámek, svůj podíl vídeňskému bankéři a statkáři Robertu Simonovi Freiherrovi Biedermannovi z Túrony (vnukovi Michaela Lazara Biedermanna, 1849–1920), který v témže roce koupil i druhou polovinu. 1916. V roce 1916 získal oba hrady vídeňský průmyslník Wilhelm Ritter Ofenheim von Ponteuxin a v letech 1932 až 1945 patřily rodině Larisch-Mönnich. V roce 1921 mělo město 1200 obyvatel

Centrum Jevišovic bylo v roce 1990 prohlášeno za městskou památkovou zónu. Od 23. ledna 2007 jsou Jevišovice městem.

 

 

Přeložil scholaris in theologia Vl.Novotný

 

 

 

Ještě se vracím k Hostimi a jeho okolí v dějinách znojemska.

Snímky hraběcí rodiny jsou velmi nekvalitní,no lepší nemám.Na první je Ferdinad,jeho žena Berta,syn Viktor a jeho rodina .Další obrázek je s debaty knížete  Rudolfa Liechtenstejna s knížetem Montenuovo a poslední je zbytek z inventáře zámku.

Nedávno jsem se písemně seznámil s Dr. Jarkem Adamem.Jeho kořeny sahají do Hostimi a Grešlového Mýta.Zaslal mi několik  kvalitních fotek z první republiky.Jeho předek,Karel Brachfeld byl lesní rada v Hostimi.
 Po návratu z 1.světové války převzal od 1.května 1919 místo ředitele lesů a statků hraběte Ferdinanda Trauttmannsdorfa v Hostimi, odkud byl v září 1924 převzat s částí velkostatku čsl.státem.Na podzim 1929 byla vytvořena Správa státních lesů,ta převzala i část lesů Jevišovických a Jaroměřických a Brachfeld byl jmenován státním lesním radou.V roce 1930 byla Správa Hostím přeložena do Jaroměřic a tam postavena nová budova.V roce 1932 byl pan Brachsfeld přeložen do Hoříněvse u Hradce Králové a v roce 1938 pensionován.Zemřel 21.11.1954 v Jeníkově

1.Karel Brachfeld (uprostřed), po jeho pravici manželka Ludmila

2.Ludmila (rozená Brachfeldová) a Jaroslav Adam, který pracoval v Grešlově Mýtě na pile.

3. Hrabě  Viktor Trauttmannsdorf

4.Pro mě luxusní fotka,děti Karla Brachfelda (Ludmila, Karel a Eva) s babičkou

5.Hrabě Trauttmannsdorf s paní Edinou, uprostřed Karel Brachfeld, vpravo úředníci z Lesní správy

 

    Každé  vojsko které táhlo kolem Hostimi a hlavně to která zde tábořilo,jak to bývá provázelo se násilnostmi proti obyvatelstvu. Ve Znojmě záhy objevily se zhoubné následky války třicetileté. Městské dluhy činily r. 1652 na tehdejší poměry ohromnou sumu 90.000 tolarů.Lid úpěl v pověře. Ve Znojmě máme zprávu o čarodějnických procesech k r. 1656. Na okolních panstvích konaly se podobné procesy až do roko 1724 (upáleni nevěstky Gresinové v Mikulovcich u Znojma r. 1724, stěti obecního pastýře veVevčícich r. 1666). Lékaře, studovaného medika, nebylo skoro v celé zemi, řádily nemoci epidemické, lidé hledali pomoci proti nim, a každý, kdo s výsledkem dovedl léčiti, byl považován za čarodějníka.Sotva počaly mizet následky války, objevil se nový nepřítel,mor, který r. 1679 a 1680 vyžádal si ve Znojmě 778 obětí.
v letech 1643 a 1645 Hostim drancovala vojska Švédů  , poté ve válce o rakousko-uherské dědictví v letech 1740-45  platila obec válečné daně, ale hlavně utrpěla rekrutováním obyvatel k vojsku. V roce 1775 po sedmileté válce, byla zátěž zbídačeného obyvatelstvo tak neúnosné , že vše vyvrcholilo nevolnickým povstáním, které bylo potlačeno , ale vedlo ke zrušení nevolnictví v roce 1781 .V roce 1805 a 1809 obsadili Hostim Napoleonovi vojáci .Válečné dodávky a daně byly hlavní příčinou chudoby obyvatel.Všeobecnou bídu těch let pak dovršila kaláda (státní bankrot  Rakouskouherska). Již v roce 1781 vydal Josef II. patent o zrušení nevolnictví, ve kterém byla robota zrušena pouze na statcích komorních, ovšem ostatní vrchnosti zrušení roboty pouze doporučily. Toto doporučení uposlechly vrchnosti na městských statcích, a tak se stalo, že někde již byla robota zrušena a nahrazena placenou prací .V té době se začalo odpírání roboty selským stavem .Ohniskem odpírání roboty se stalo lesonické panství hraběnky Trauttmannsdorfové. Jaroměřický vrchní správce Rottleuther podal 22.3.1821 krajskému úřadu ve Znojmě zprávu, v níž se mj. pravilo, že sedláci z  panství Jaroměřice n. R., Hostim, Tavíkovice, Višňové, Hrotovice a Myslibořice uzavřeli jakýsi spolek, který koná hlavní schůze na Rozkoši. Zároveň byly sedláky rozšiřovány buřičské dopisy do okolních panství .Avšak vojenské i úřední zastrašování se míjelo účinkem a např. sedláci z hostimského panství odpírali dne 30.3.1821 robotu dále, i když přímo v Hostimi bylo umístěno vojsko. Již 1.4. však byli zatčeni hlavní strůjci odpírání roboty v čele s rychtářem Františkem Říhou z Příštpa. Kvůli paličským listům, které se v kraji začaly šířit, bylo nakonec 8.5. vyhlášeno stanné právo. Pro neposlušné robotníky byly v Hostimě zřízeny šatlavy ve sklepě před zámkem.Poslední odpírání roboty na hostimském panství se udalo koncem července v Grešlovém Mýtě. Při vyšetřování příčin konstatoval dvorský úředník mj. surovost a nevědomost některých vrchnostenských úředníků, mezi kterými uvedl i správce hostimského panství Vincence Schröttera.Robota, neboli obdělávání panské půdy, byla povinností poddaných. V Hostimě byli robotníci  na robotu svoláváni zvonkem ve zvoničce nad obecní studnou na návsi.Obr.dole.

   

Za laskavé pomoci národního památkového ústavu a hlavně PhDr.Zdeňka Váchy,kterému obvzlášť děkuji, jsem se dopracoval k zajímavým kresbám Hostimi a hostimska, jak to zde vypadalo asi před 200 lety.

V roce 1820,navštívil vídeňský dvůr toskánský vévoda Ferdinand III.Tam ho doprovázel malíř Giovanni(Johan)Mariia Monsorno-(1768-1836).Byl to malíř, který vynikal kresbou miniatur ,přesto zde za svého působení vytvořil svůj cestovní skicář ,obsahující asi 265 kreseb z nichž se zřejmě dochovalo asi 123 vedut ve kterých jsou zařazeny kresby z vídeňského dvora ,dolních rakous a pro nás důležitá moravika.Důležitá proto že zahrnují několik obrázků Hostimi v letech 1820-21.

Ukáži Vám několik kreseb z Hostimi a jenom na ukázku několik obrazů Znojma.

Na prvnim je rodina odpočívající na Bukovině,na druhém hostimská zámecká zahrada  směrem k dnešnímu kinu,v pozadí Pavlice.3-4 je pohled na zámek a každý ať si udělá úsudek sám,dále je pohled od sýpky a třetí je nedokončená kresba na které chybí kostel ,okna zamku atd.

Obr.1 Znojemská promenáda se Schillerovým altánkem a Císařskou bránou strženou v r.1863.,obr.2 Kostel sv.Mikuláše s výhledem do údolí.,obr.3 Rotunda s vepřínem.,obr.4.Gotická brána znojemského hradu a zbořená Loupežnická věž.,obr.5 Horní brána a zaniklý gotický sloup.

O tom jak se žilo během čtyř  století vkládá převody měn a kupní sílu poddaných v 16,17,18 a 19 století.

  16.století: hodnota bílého groše

   Kůň 900gr,husa 7,slepice 3,kopa vajec 5,korec tj 94l ječmene 32,korec žita45,sud piva 12,kytle

   (sukně nebo halena)45,boty 18,podkova 1/2,kolo k vozu12 grošů

   Týdenní platy:tesař 18 grošů,šafář 4,děvečka 3.

17 století :hodnota krejcaru

    Husa16,slepice 5,libra(1/2kg) hovězího2,5,kopa vajec 15,korec žita70,loket(60cm) plátna 3,5 

    Týdenní plat:havíř 60,tesař 60,nádeník 48,kantor27.

 18.století,hlavní měna - tolar,dělil se na krejcary

     kráva 480kr.,husa 15,slepice 6,kopa vajec20,libra hovězího 4,sud piva540,korec                                                            pšenice130,boty60

    Týdenní plat:tesař mistr60,tovaryš48,zedník mistr120,tovaryš95,nádeník8.

Ve století 19 za Ferdinada 5 aF.J. I se ceny uváděly v guldenech ,tznm:1tolar-2guldeny-60kr.                                       po roce 1857 100kr.

     Ceny komodit;kopa vajec 1zla30kr.,sud piva12-32zl, míra pšenice 0,38zl,po neúrodě  r.1853 19zl. slepice 15kr.                         a kráva60-100zl.                                                    

  Denní mzda:zedník mistr 57-60kr.,tovaryš 42-48,nádeník18-24,zedník45,podavač24kr.           

Pro zajímavost:1kopa grošů českých měla v pol. 17stol cenu asi 140kč;1kopa grošů míšenských měla ve válce třicetileté cenu asi70kč;1zlatý rýnský o 60 krejcarech měl hodnotu 66kč;1groš míšenský měl cenu 1kč a16hal a jeden tolar měl hodnotu1,5zlatých tj.asi90kč a teď můžete srovnávat .

     

Jistě si každý všímá svého okolí a tak nikomu neunikne cit pro detail při opravě pivovaru.Pokud se toto nákladné dílo dovede do konce tak to bude určitě zajímavý objekt.Možná se na to mělo myslet při výměně oken,ale všechno stojí peníze tak snad v budoucnu. Dostal jsem nějaké informace od pana Žabičky,tak je vkládám. Krov pravděpodobně stavěl Fr. Barák v roce 1725 - je tam podepsaný. Z toho by pak vyplývalo,ze pivovar pri tom velkém požáru v druhé polovině 18. stoleti taky nevyhořel. Barokní štíty byly dostaveny až později (1747).Přiblížím Vám ukázku mapy Hostimi,je to prozatím nekvalitní,ale můžete si mapy prohlédnout na portále třeba tady  http://oldmaps.geolab.cz .Takže dobová fotka obyvatel,vjezd starou branou(zbořena JZD),a 2 výřezy z mapy na obec a hlavně na Červený rybník.

Hostimský pivovar se datuje k roku 1502(někdy se uvádí 1569)- 1900 a v roce1821 3 dělníci na jedné pánvi uvařili 972 (54995 l)věder piva k čemuž spotřebovali 54 (102m)sáhú dřeva, 486 (25tun)měřic sladu a 2,4 (134kg)centýřů chmele. Majitelem tohoto pivovaru byl průběžně: Hynek Bítovský z Lichtenberka, Albrecht Bítovský z Lichtenburka , Zdeněk Bítovský z Lichtenburka - dědici , Václav Hodický z Hodic, Jiří Valecký z Mírova , Kateřina Zelená z Říčan , Ladislav Šlejnice ze Šlejnic, královská komora ,Jiří hrabě z Náchoda , Leopold Ferdinand hrabě z Náchoda, Jindřich Rudolf hrabě ze Schaumburka , Zikmund Kořenský z Terešova, Ferdinand Vilém Slavata hrabě z Chlumu, Ludvík Raduit hrabě de Souches , Karel Josef de Souches, Konstantin Josef z Gatterburgu , Prokop hrabě z Gatterburgu , Antonín hrabě Meraviglia - Crivelli , Marie a Terezie hraběnky Bissingen a Eleonora hraběnka Stürgk, Karel st. kníže Liechtenstein , Karel ml. kníže Liechtenstein, Rudolf kníže Liechtenstein , Ferdinand hrabě z Trautmannsdorffu. Dále měla obec poplužní dvůr,opevněné eneolitické hradisko Za Ovčírnou,Ovčírna(asi1000ovcí), 2 mlýny (Červený a Radkovský),ovocné sady,vápenku,cihelnu,pec na kolomaz a potašárnu. (surovina k výrobě skla ). K roku 1880 také v obci pracovalo 6 tkalcovských mistrů se 6 tovaryši.Zajímavé jsou názvy tratí okolo Hostimi a dnes se asi nedozvíme proč se tak nazývají Těchovec(jmenoval se tak jeden z osadníků r1656),K mezuláníku ,K valatinum,Na hradech,Pod hladovským, Skorpion,U kabelky apod. Než byl postaven hřbitov za vsí ,pochovávalo se v okolí kostela, což přinášelo určité potíže s prostorem a zvyšováním počtu obyvatelstva se musela vrchnost zabývat stavbou nového hřbitova,což se stalo r.1784, márnice,brána a zdi s pozdně barokními reliéfy po roce 1800,hřbitovní kaple 1809.

Bohužel některé reliéfy nějaký dobrák natřel na růžovo, tak snad to zub času zase opraví.Tahle věc s barvou není tak závažná jako to, že naproti kostelu od silnice stojí jedna z mnoha hostimských poklon , a jednoho večera zde zastavilo teréní auto,  zloděj hodil lano na sošku sv.Jana Křtitele a autem ji vyrval ,navždy ztracena.Další vzácnou sochu sv.Jana Nepomuckého z roku 1773 podobný dobytek povalil a ukradl v lese směrem na Rozkoš. Tuto sochu nechala postavit mlynářka z Mírovce .Doufejme že pro tyto darebáky Boží mlýny melou hodně na jemno .

 

Josef Nezveda

V době  první světové války odešla většina schopných mužů na frontu, a tak na obci zůstali zaměstnanci c.k., na domácí i polní práce zůstaly ženy, děti ,neodvedení  tj. invalidní muži a staří.Kolik mužů bylo přímo ve zbrani se zřejmě nezjistí,ale ve válce jich padlo celkem 23 .Nejtragičtější byl osud bratů Svobodových z domu č.62, kde bydlí p.Rajtík . A to Jan (st.24) a dvojčata František a Karel (st.31); Jan Vondráček ( z domu č.39 kde bydlí St.a Lenka Dvořákovi); Emil Svoboda  ( č.31 nyní Jiří Novák ); Antonín Rada ( č.98 nyní Dymáčkovi); Cyril Rada (st.24); František Holubec (st.30); František Holubec (st.20); Josef Tyma (st.20) ; František Svoboda (st.21); Eugelbert  Bazika (st.37); Karel Brázda (st.40); František Brynda (st.21); František Rada (st.24); František Mayer (st.32); Ferdinand Pop (st.29); Josef Nezveda (č.9 nyní dům Miroslava Řiháčka,posléze Monika Větrovská(Dvořáková)),raněn na halíčské frontě,zemřel v lazaretu v Košicích; Julius Schmied( st.40); Adolf Beran( st.20); Jan Plichta (st.34); Jan Lněnička( st.43)padl zřejmě u města Volodimir Wolyňski;.V legiích bojovalo 8 občanů obce: Vojín Rada Cyril nar.26.6.1896 ,datum a místo přihlášení do Legií:?.4.1917, Rostkovský rudnik - Chersonská gub.,konec v legiích:4.1.1920,zajetí:17.9.1915-Rovno, zemřel 5.1.1920; Urbánek Josef nar.25.8.1884, hodnost Rakousko-Uherské armády 17.mysl.pl.- vojín .Datum a místo přihlášení do legií:, Kurgan ,poslední hodnost v legiích: svobodník,konec v legiích: 23.7.1920; Štěpán Zadražil, Josef Čech;.Italským legionářem byl vojín Petříček Josef  nar.13.3.1892, datum a místo přihlášení do legií:16.1.1917, Folino,konec  v legiích:5.3.1920,zajetí:4.7.1915- Doberdo,a poslední Bedřich Veverka.U italské domobrany sloužili: Jan Forman, Josef Řeřucha a Josef Nečesal. Na Slovenské straně hájili hranice proti Maďarům v roce 1919: Jan Forman, Karel Černý a Josef Plocek,posledni dva lehce raněnění.Legionářem byl také Karel Vrána(Felix Hampapa).

Naproti zámku v parčíku stojí kamenný kříž na památku všech 23. spoluobčanů kteří padli v první světové válce ve věku od 20 do 40 let. V r.1821 žilo v obci kolem 800 obyvatel ve 107 domech ,byly zde kováři,hrnčíř,kolář, krejčí,švadleny,pekaři, řezníci,sedlář,stolař,zedníci,tesaři,ševci,kramáři a perleťař a snad se ještě dnes v každém domě najde kus perletě,kterou si přilepšovali výrobou knoflíků skoro v každé domácnosti.Již o 20let později se píše 183 domů se 787 obyvateli a v celém panství se nacházelo 72 mistrů třeba 9 kovářů,9 ševců,10tkalců,4mlynáři,salajkář,kloboučník atd.Ve druhé polovině 19. století byla v obci zřízena pošta,záložna a četnická stanice.Dále zde byl r.1876 hasičský sbor, který prokazatelně hasil velký požár domů v Blížkovicích, což zadalo podnět blížkovským k založení svého sboru.

Obecní četník pan Adolf Skokan

U hospody stojí 3 pařezy ,jestli se  popíjela limonáda je otázka .A o nějakých 50 let dále jen ty tři stroje odjely.

 

Hostim19.století byla známa jako středisko českého národního a kulturního života.Působili zde básník Fr.Kočí,hudebník Fr.Vocelka a farář Fr.Valouch kteří mají na návsi pomník. Za války musel být odstraněn, tak ho místní rozebrali a po válce byl vrácen na své místo.

      

Dále zde působil jako kněz v letech 1868-69
kukátkář P.Václav Kosmák, kněz,
spisovatel,autor tzv.kukátek 5.9.1843 Martinkov-15.3.1898 Prosiměřice ,pamětní deska je umístněna nad vchodem místní fary.

Dále mám dvě fotky z Červeného mlýna.Používal se jako nájemní dům a bydlely tam až čtyři rodiny. Dnes je mlýn zbořen a staví se na něm nová rezidence,ale už nebude červený , ale žlutý.Další je pohled ze skály u závodiště na Ovčírnu od p.Fráně a vedle nová .V pozadí chybí skleníky a kompresní stanice. 

Nyní ,před koncem roku 2008 ,jsem dostal několik fotek z pozůstalosti nedavno zemřelého p.Fr.Taflíře.Nejstarší jsou z let 1920-30 a jsou na nich zřejmě příbuzní a přátelé této rodiny.Pokusím se něco objasnit,ale nejsem rodák a proto  si ,pokud máte zájem pozvěte rodiče nebo prarodiče.Na první fotce je otec  již jmenovaného a jak se říká vše se dědí přes jednu generaci,tak já vidím druhého zleva uprostřed jako Milana,ale 83 roků zpět.Na druhé je p.Bláha,Melkus,Taflíř,Čech,Trojan a dále snad zjistím.

 

Vlastním několik výtisků starých novin, tak ukážu jen kousek z černé kroniky Národní politiky z 8. 7.1931 . Další ukázka je ze sešitu jednoho rodáka, který zde již dlouho nebydlí, pana Josefa Čábela 2.třída rok 49-50,oběžník pro zemědělce a rodinný výkaz hostimského rodu,r.1925 z domu, kde dnes bydlí pan Pavel Petříček.
 

             

Pekárna pana Rudolfa Kleina,jejich malá dcera brzy zemřela.Dnes tam bydlí také Ruda ,ale nepeče. Pohřeb pana Cihláře a další pohřeb P.Kovář Bohumil 1978 .Fotka vpravo je z pohřbu Františka Kulhánka,neštastně zabitého panceřovou pěstí těsně po válce.Namátkou druhý zprava p.Melkus,Novák,Kabrňa.

Pan Cihlář Karel u Polepšilu nevím s kým.V zimě sedláci pracovali v lese, a po válce měli na statku na pomoc německé válečné zajatce .U nás pracovali 3 ,jeden na obrázku ještě v uniformě wehrmachtu. Práce na poli byla těžká, že pani Svobodová(spolu s ní pí. Květa Hamzová a Růžena Turnéberová). A naše omladina .

Dva obrázky z okolí fary,parní stroj(lokomobila),sokolovna v roce 1930,1.máj,hospoda nyní r.d. R.Petříčka

Na motorce pan Cihlář snad ČZ. a na kole možná Eska

Kde jsou ty časy Františku a Karle ? Poslední foto zprava: Václav Langr z Rozkoše,Bedřich Matula,malého neznáme a poslední je pani Nováková.

Tady mám jeden krásný kousek,je to kuželna na Ovčírně bohužel je to malá fotka tak nejde poznat o koho jde. Další je z posvícení roku 1924 ,pohled vojákovi a zámecká kaple.

O víkendu jsem dostal vzácnější foto,a to hostimskou šlechtu obklopenou hasičským sborem a občany zřejmě movitějšími .Vlevo stojí zřejmě P.Augustin Senz a po něm nastoupil P.Antonín Horák jeden z mála farářů, kteří zde sloužili celý život,takže ta fotka je před rokem 1928 kdy P.Horák nastoupil do úřadu. A nad 2 řadou mladý hrabě Ferdinand,padl u Stalingradu.

P.Horák

A tady mám pár foteček ze kterých mám opravdu radost i když jsou velmi nekvalitní .První je hájenka u rybníčků.A opět zřejmě nějaké krojované posvícení nebo dožínky,nejsem si jist.

Třetí fotka je zřejmě cestička od hřbitova a čvrtá je z počátku stavby zpevněné silnice.Ještě prakticky nedavno byla přes Hostim jenom blátivá nezpevněná cesta a to až na vyjímky,jako je původní cesta z panského dvora směrem na Rozkoš.Ta je ze skládaných kamenů, objevuje se při deštích směrem k pískovně.Její další pokračování lze objevit v lese nad černým dílem.Zřejmá je hromada kamene a zajímavé je při zvetšení ,řešení komínů na ředitelně.

 

V další řadě je hospoda (ROZKOŠ) u Říhů, o které se zmiňuji jinde,pohled na náves se starou p.zbrojnicí, vzdálený pohled na obec a asi nejhezčí fotka té doby ,dělaná zřejmě ze sýpky.Všimněte si vpravo dům kde bydlí Karel Pojezný a Josef Pelikán ,potom kam až zasahovala zeď zámku, cesta a val pod rybníkem. V části DD kde jsou dnes ubytovaní muži je zřejmé asi technické podlaží s okny.

Mám zde dvě nové fotky někdy z válečných let a těsně po ní.

        

Do lesa se chodilo na tzv. jamky na prvním obrázku je hajný Dufek, v pokleku matka pí.Tomkové a vpravo její otec v popředí opřená o motyku pí. Medunová,na druhé fotce se společným úsilím podařilo zjistit skoro všechny.Stojící zleva nahoře pí.Linhartová,Kabrnová,Radkovská,Matulová,sl. z fary,Antošová Anna z ovčírny,paní z Prokopova,Bláhová Anna,Mrkosová Anežka(Křehlíková),2 řada zleva pí .Svobodová matka pí.Pospíšilové,Jana Svobodová,Vondráčková,Pelikánová,Matylda Čábílková matka Franty Řiháčka,v podřepu zleva zřejmě pí .Blažena Klinerová z Prokopova,Otto Dufek obchodník,neznámý muž,hajný Póla a bohužel dále nevím chyba fotky.Pokud se pletu,prosím opravte mně. Na další Hajný Mikeš,silážování zvěři a pánové z polesí.

Dále mám jednu fotografii o žních ze 4.7.1939.S úžasem zírám na ten parní stroj(lokomobila) ,jaká škoda, že již vzal za své. Je to z mlácení slámy v kopci u ovčírny.V každém technickém muzeu by stál jako skvost na prvním místě. Další je pohlednice z datumem 28.4.1919 a do třetice obchod pana Meduny ,datum neznám . Trochu nekvalitní fotka regulace Nedveky,takže nelze poznat kdo to je,ale dnes by se tam nikdo čvachtat nemohl pro spoustu střepů a dalšího ee.

     

Tři starší pohledy na Hostim,nejvíce se mě líbí první z důvodu nehezkého začlenění stavby vepřína a kravína -bývalé družstvo.Každý mě dá za pravdu že takhle by to bylo ono.

Několik starších fotek -přestavba zámku,vchod,a pohled na Hostim,zaměstnanci +obyvatel,praní,je to dost nekvalitní co se dá dělat.

Další ,opět nekvalitní kousky  jsou situovány kolem domova důchodců,řádové sestry,pracovní  a kulturní činnost dědečků a babiček.

   

 

 Nedavno jsem dostal e-mail od pána, který je nyní vlastníkem č.p 13 a to  pan doktor ing.Pavel Slezák. Poslal mi několi skenů fotek a k tomu nějaké vyrozumění o dějech na různých fotografiích.

           

Práškování polí  letounem -Čmelák ,nakládání slámy

           

Karel Svoboda spolu s pomocnými dělníky z Podkarpatské Rusi ( museli po válce odejít),asi pohřeb,výlet a část ulice , svatby.

               

 

                                                             

Karel Svoboda tj.otec  Karla(sparťana)Svobody s koněm na dvoře,v pozadí domy u rybníka a jeho děda taky Karel,býval také starostou v Hostimi 1864-1921 

   Několik pokusů udělat z černobílé barevnou:

   

  

     

       

Všechny fotografie jsou okolo roku 1930 až na Josefa Pelikána, ta bude mladší.

     

                                                                

Mám celkem problém v identifikaci lidí na fotografiích. Všeobecná atmosféra dob minulých se mi líbí velice,i když je mi jasné, že ta doba byla pro všechny na fotce mnohem,mnohem obtížnější než ta dnešní.

         Zdravím vespolek,po menší odmlce,způsobené nějakou nechutí pokračovat ,vkládám několik řádků o první světové válce.Přiznávám že nemám na to ,abych pravdivě zdokumentoval všechny padlé v této strašné válce.Jména těchto  našich mrtvých,jsem pokud to šlo ,uvedl  správně.Většina z nich nemá hroby a jejich rozervané duše někde dodnes bloudí po ruských pláních.Na jejich památku jsem vyřezal a postavil  v parku ruku se zlomeným křížem.Vyjadřuje tehdejší vztah k Bohu,nyní bereme své osudy do svých rukou a proto lámeme kříž. Jak se všechno pomalu opakuje,jenže vítr nyní vane od východu.Všechny zrůdy, jak oba císaři,ruský car a následně celá válečná garnitura šílených generálů na obou stranách čekali na nějaký impuls k vyvolání války,no Gavrilo byl onen vyslanec smrti. Snad budu jména všech našich, již zapomenutých nešťastných hrdinů postupně přidávat.