Historie

Zajímavé zprávy o naší lokalitě se vztahují k paleontologickýn zprávám z období třetihor ,spodního miocénu až badenu na trati Prášenice.V relativně dlouhé době se zde nacházela mořská pobřežní linie o hloubce vody asi 20 metrů a teplotě kolem 20 stupňů celsia.Území je bohatě zásobeno fosiliemi ostnokožců ,mlžů ,zpevněných vápenců a pod.

Z novějších nálezů na kterých mají asi největší podíl dva významní badatelé a to budějovický notář Jaroslav Paliardi a boskovštejnský učitel František Vildomec.Oba pánové stihli za svůj život probádat spousty lokalit paleolitu,neolitu,eneolitu a i přes určité chyby kterých se dopouštěli jsou zatím jediní kdo se podrobněji věnovali průzkumu tohoto období.U nás máme nejasné zprávy o opevněném eneolitickém hradisku Za ovčírnou(4000- 3500př.n.l)a v muzeích jsou oproti jiným(Boskovštejn,Mírovec) ,nepatrné nálezy(bronzové předměty středodunajské mohylové kultury) z Hostimska.

 

                           1.  

   1.a1.b

       2.      2.a

 

 

            3 4

Nákresy 1, a,b-2 Hrad Bukovina,2- půdorys sklepů zámku ,2a,tvrz -3. dobový pohled na Hostim 4. foto zámku dnes.

       

Půdorys zámku,zřejmě přítok od dolních rybníčků ,dole rybník,zajímavý vstup do zámku ? Tři pohledy na zámek, první je někdy kolem roku 1935 a druhý je nejnovější ze stejného místa a na třetí fotce vidíme jak hluboký byl dříve příkop. Dole zřejmě altánek.

Nynější stav zříceniny hradu Bukovina

Na třetím obrázku průchodové dveře ,pamatuji jako malý kluk se tudy dalo normálně projít ,zub času nebo lidská ruka.Poslední je zbytek válcové věže hned u hradniho příkopu.Obytné místnosti byly ohraničeny, dnes je to hromada kamení.

Střediskem politickým je královské město Znojmo, jehož jméno utvořeno bylo ze staročeského názvu znoj (vedro), jehož zasluhuje vším právem. Ještě za XVI. století v německých spisech Znojm (Znoym). Slovem „znoj" označuje se zároveň  dosti teplé podnebí zdejší.Odtud je taky zmínka která je zajímavá i pro dnešek a to že král Jan Lucemburský osobně meškal ve Znojmě a r. 1326 dal Znojmu pro obchod vínem a solí táž práva, kterými již dříve obdařena byla města Brno a Jihlava, a také zakázal výčep cizích vín v městě, aby Znojemskému vínu zabezpečil svobodu před nebezpečnou soutěží.smiley

Obec se rozkládá na jihu Moravy asi 20 km od Znojma a leží u bývalé významné císařské cesty zvané Haberská. Ve smolných knihách se píše že v 16. století  podél silnice z Vídně do Prahy byla zřízena poštovní služba, kde Znojmo bylo důležitou poštovní stanicí, ale nebylo bezpečných silnic.Od Znojma se táhly tak husté lesy že  z rozkazu králeFerdinanda II zv.krvavého, musely být mýceny  aby se v nich loupežníci chytnouti dali.Cesta Haberská byla zrušena M.Terzii a vystavena nová Císařská.

Z historie mám novou a to převratnou zprávu o prvním zápisu obce Hostim.A je to zápis z Lince v roce 1252,kde Otokarus Dei gratia Dux Austriae et Stiriae et Marchio Morauiae ,což je budoucí český král Přemysl Otakar II,toho času vévoda rakouský,markrabě moravský a štýrský, stvrzuje klášteru Wilhering  jeho starší privilegia z roku 1241 a osvobozuje je od advokacie a mýta.Jako svědci mimo jiné jsou uvedeni (Paulus de Hostim cum fratre suo Sdezlao),Pavel z Hostima a jeho bratr Zdeslav. Takže napřed latina a potom částečný překlad oné listiny.?

Otokarus Dei gratia Dux Austriae et Stiriae et Marchio Morauiae omnibus hoc scriptum intuentibus salutem in perpetuum. Noueritis, nos priuilegia fratrum in Wilheringe a Friderico quondam Duce Austriae nostro antecessore donata perspexisse et tenorem subnotatum in eis inuenisse. Fridericus (folgt die Urkunde vom 25. September 1241). Nos uero in coelis thesaurizare cupientes praedictam gratiam eisdem liberaliter indulgemus et sigilli nostri robore confirmamus mandantes uobis ac districte praecipientes, ut praemissam eis donationem inuiolabiliter obseruetis. Datum in Linz Anno Domini M. CC. LII. praesentibus testibus subnotatis: Milich de Namesth, Gallus de Libenberk, Zmulo de Liechtenberk, Zdizlaus de Sternberk, Benes Subcamerarius, Vlricus Pincerna, Poto de Crimiz, Paulus de Hostim cum fratre suo Sdezlao, Radmirus de Sriniberk, Otto et Conradus comites de Hardekke, Albero de Chuenringen et Henricus Suppanus frater eius, Rudolfus de Potendorf, Otto de Meissaue, Wolfens de Paraue, Otto de Walchimskirchen et alii quam plures.

Otakar z milosti Boží, vévoda Rakouska a Štýrska, markrabě moravský a všem tuto v době psaní této listiny vidoucí, zdraví navždy. Vězte, že my jsme privilegia daná bratřím ve Wilheringu  od vévody Fredericka ,bývalého vévody  Rakouska zbožné paměti našeho předchůdce prohlédly a nalezli jsme v nich napsáno.. (Folger den Urkunde vomiteth 25. Září 1241 pokračuje pro nás nezajímavá listina Fridricha .....................................................................................................................................

Vzhledem k tomu podepsáno Léta Páně 1252 v Linci, za přítomnosti  svědků:

Milicho z Namesth; Milíč II. z Náměště - byl i na svatbě Ot. II

Gallus de Libenberk;-neznáme

Zmulo de Liechtenberk ;- Smil z Lichtenburka zakladatel rodu

Zdizlaus de Sternberk ;- Zdeslav ze Šternberka,královský číšníka a průvodce Ot. II

Benes Subcamerarius; -  Beneš -moravský podkomoří

Ulricus;-komoří

Poto de Crimtz; -Půta z Křimic(Potštejna)

Paulus de Hostim cum fratre suo Sdezlao; -Pavel s bratem Zdeslavem z Hostima

Radmirus z Sriniberk,;  -Ratmír ze Švanberka

Otto et Conradus comites de Hardekke ;-Otto a Conrád-hrabata z Hardeku

Albero de Chuenringen et Henricus Suppanus frater eius;- Albert a jeho bratr

Jindřich z Chuenringenu.

Rudolfus de Potendorf ;- Rudolf z Pettendorfu a mnoho dalších.

Za překlad ze středověké latiny díky Otci Robertovi a jeho přátelům.

Z jakého byli rodu zřejmě nezjistíme,ale minimum zemanský stav .Mám z toho radost,jenom škoda že listina není v Čechách.Ochranu obyvatel zajišťovala tehdy tvrz v Hostimi a  hrad Bukovina, který je písemně zmíněn ve falzu ze 14.stol a to od roku 1173 a uvádí se majitel Hrut z Bukoviny . Několik slov ke zmíněnému falzu.Podle kronikáře Jarlocha založil klášter v Dolních Kounicích v roce 1181 moravský velmož Vilém jako pokání za poničený majetek v Rakousku, kam podnikal vojenské vpády. Vilém se spojil s želivskými premonstráty, kteří v Dolních Kounicích vybudovali klášterní provizorium, takže se zde již v roce 1183 mohla usídlit komunita premonstrátek z Louňovic. Do čela kláštera byl postaven převor, později se titul představeného ustálil na proboštovi. Před rokem 1276 si nechal konvent vyhotovit falzum zakládací listiny s rokem 1173, výčet majetku, který Vilém z Pulína nově založenému klášteru daroval, je však poměrně přesný. Jedním z důkazů je zakládací listina kounického kláštera. Je to sice falzum ze 14. století a nemůžeme ho brát moc vážně, ale mezi svědky jsou skutečně doložitelné osoby. Autor listiny musel z něčeho vycházet a šlechtice určuje velice přesně. Vezmu to postupně: Ratibor z Deblína, Gerhard ze Zbraslavi, Berosimer z Koválova, Ranožíř z Rančířova, Radoslav z Ceblovic, Hrut z Bukoviny, Štěpán z Medlova, Všeslav a jeho bratr Jakub z Bořitova, Lev z KloboukJe možné, že za husitských válek byl konvent vypálen; uváděn je rok 1423, což však nelze přesně doložit. Pustý klášter byl ponechán vlastnímu osudu...Kdo byl v roce 1173 Hrut z Bukoviny????

Roku 1420 vzrostla na Znojemsku aktivita radikálních husitů pod záštitou pánů z Kunštátu a Jevišovic. Dále Suchý Čert. V nepřítomnosti krále a markraběte na Moravě od května do října 1421 toho husité z Jevišovic využili, a v létě se pokusili o dobytí Znojma. Husity od Znojma odehnal teprve rakouský vévoda Albrecht V. jehož vojsko se předtím shromáždilo u Egenburku. Město bylo totiž rakouskému vládci zastaveno jako součást věna Zikmundovy dcery Alžběty. Vévoda  roku 1421 dobyl a rozbořil husitské doupě na hradě Jevišovicích a zajal jeho pána Sezimu z Kunštátu. Z jeho nařízení nesměla se konat oprava hradu pro věci budoucí.Znojemská posádka společně s Albrechtovými oddíly se pak pokusila zneškodnit další základnu husitských sil v kraji tvrz Martínkov u Moravských Budějovic. Zajatí husité byli v listopadu 1421 na Zikmundův pokyn ve městě upáleni. Husitské loupežné přepady v okolí Znojma pokračovaly i v následujících letech. Znojemské posádce tehdy velel hejtman Jiří Laun. K poslednímu projevu husitských válek na Znojemsku došlo asi na sklonku roku 1432. Táborité se měli údajně vracet z loupežné výpravy v okolí waldhausenského kláštera a u Znojma byli nečekaně přepadeni oddíly Albrechtových stoupenců v čele s Lipoltem Krajířem z Krajku. Bitva si měla vyžádat pět set mrtvých na každé straně. Po Albrechtově smrti a nastalém bezvládí se Znojmo společně s ostatními královskými městy připojilo k landfrýdu moravských stavů, namířeného proti všem rušitelům zemského míru. Ve vztahu k Rakousku vznesli někteří šlechticové ze Znojemska (Bítovští z Lichtenburka a Cornštejna, páni z Lipé) oprávněné požadavky na vyplacení dlužných částek, které po sobě zanechal král Albrecht. Když jim nebylo vyhověno, vybírali si dluhy po svém – loupením v rakouském příhraničí a v případě cornštejnského pána i na majetku Znojemských. Teprve smlouvami, uzavřenými na jaře 1446 ve Znojmě, byl mír nastolen na moravsko-rakouském pomezí . Když v lednu 1468 vypukla válka mezi Jiřím z Poděbrad a arcivévodou a císařem Fridrichem III., kterému přišel z papežova popudu na pomoc král Matyáš Korvín, stalo se místem tohoto krvavého česko-rakousko-uherského zápasu právě okolí Znojma. Poděbradovo vojsko, kterému velel moravský zemský hejtman a Jiřího syn Viktorín, muselo na začátku dubna 1468 před početnějšími nastupujícími uherskými silami krále Matyáše ustoupit od Štokravy (Stockerau)na Dunaji ke Znojmu. Po příchodu vojsk z Čech v čele s Jiřím z Poděbrad v polovině dubna začaly mezi Znojmem a rakouskou Lavou (Laa ad Thaya)poziční boje. K velké bitvě se však Matyáš nedal přimět, byť mu přicházely posily z celé římskoněmecké říše. Obě veliká vojska měla brzy problémy se zásobováním, a tak bylo okolí Znojma značně popleněno . R. 1468 dopustila se hradní čeleď Jevišovického hradu neopatrnosti, že střelnou ranou ze zámku zastřelila vůdce uherského krále Matyáše Korvína,když táhl blízko hradu. Proto král oblehl hrad, ale nemoha se ho zmocniti, dal pobiti většinu obyvatelstva v městečku. Vypravuje se,že vojska uherská ležela pod hradem marně po celých šest neděl.Co nestihly v Jevišovicích ,to dočinily u hradů Lapikusu a Bukoviny. 

Od roku 1417 končí se záznamy rodu Bukovinu až na zřejmě posledního toho rodu a to Jaroslav z Bukoviny,vrchní hejtman  husitů,padl u Bechyně r 1428 spolu s bratem Jana Žižky ,Jaroslavem.Ten zahynul  při kontrole stráží náhodnou střelou.Během  husitských válek se zemské knihy nevedly, a co zůstalo bylo zničeno  v požárech např. Jevišovice lehly popelem během roku 1628-35.Co se stalo se zřejmě už nikdy nedovíme.Je možné že při nějaké místní půtce svolala na hrad hlava rodu všechny přibuzné a všichni zahynuli a je také možné že v tom měl prsty Jan Vajtmilnar,protože se doslovně píše že r.1417 nemocný majitel Bukoviny J.V. ze Žerotic učinil dětem svým poručníky Vilíma z Pernštejna,Alše z Kunštátu,Jana z Litvan a Bohuše z Říše.Kdyby synové jeho snad zemřeli s ním,odkazuje Janu z Litavan Bukovinu a Bohuši z Říše Myslibořice.Jakou nemocí Jan trpěl se neví,ale možná po meči.Od té doby se k erbu nikdo nehlásí a tak pokud budeme věřit falzu z r. 1173 ,trvání rodu po skoro 250letech končí.Kdo bránil Bukovinu proti Korvínovi nevíme,ale Vaitmilnarové to nebyli.A tak možnost že to byl ještě někdo z Bukovinu tady je,ale hrad přišel o všechny listiny a obránce vypleněním a pobořením hradu.Bukovina (někdy Bukovín) a stejnojmenná osada v podhradí, tvrz,vesnice Hostim a Jiřice tvořily zázemí hradu a byly jeho majetkem. Písemné doklady o existenci těchto sídel se datuji do poloviny 14století. Třebaže o majitelích Bukoviny před r. 1337 neexistují hodnověrné písemné doklady,(je tady teorie že by to mohla být jedna z větví rodu z Puchheima,kteří si také říkaly z Bukoviny) bratři  Erhart,Heralt Archleb,Črn,Jan, Jindřich a Smil z Bukoviny jsou doloženi r.1350., Erhart měl za ženu Zdislavu a s ní syna Ludvíka .Jindřich měl také syna Ludvíka a Smil měl synySmila,Jana,Ludvíka,Jaroše a dcery Elišku a Čeňku .Příbuzní a majitelé stejného erbu byl i Sezama ze Slonic a Smil z Mašovic-který je snad výše jmenovaný jr.z Mašovic,Česana z Bsachalanic(někde u Myslibořic), a Jan de Puchawein r.1367což je asi Jan z Bukoviny sedící na hostimské tvrzi.Nepočítáme-li již zmíněné falsum dokončení hradu se uvádí roku 1337 listině doloženo je majitelem Gerhartem nebo také Heraltem z Bukoviny.Páni z Bukoviny kteří zřejmě obdrželi zboží za služby od zeměpanského hradu Znoyem, vlastnili jak tvrz a obec v Hostimi tak hrad Bukovina (obce Našiměřice, Mašůvky,Chvalovice, Bojanovice, Hrušovany,Chlupice,Zárubice a Jiřice).Byl jedním z rodů nížší šlechty zřejmě rakouské ,snad proto je někdy uváděn první název obce Puchawein(v erbu šachovnice ze 6 polí) . Byl to štít na zdéli poloviční a přes něj tři pruhy se střídajícími barvami,tedy 6polí,nad helmem křídlo s kolmým pruhem.  Palác hradu patřil rozlohou 40 na12m k největším na Moravě.Bukovina se nachází asi 5km směrem na Jevišovice po dobře značených turistických značkách .Můžeme zde vidět již velmi málo,obvodové zdivo,palác a zbytky věže.Roku 1481 již jako pustý. .Jeden z dědiců byl též Artleb,Hartleb či Hertlib z Bukoviny kanovník u sv.Petra v Brně a knězem v Našiměřicích r.1373
 Hartleb se v r. 1350 spojil se svým bratrem Janem, kterému r. 1351 prodal svůj podíl na Bukovině a též dva lány v Jiřících. Heralt z Bukoviny zapisuje ženě své Zdeňce věnem 180 kop gr. na statcích Mašůvkách, Běhařovicich, Chvalovicích, Našiměřicich a na dvoře v Bojanovicích .Vládykové z Bukoviny, kteří měli statky v blízkých Mašůvkách, drželi také část Bojanovic. R. 1365 Archleb, kněz z Bukoviny, prodává Sezemovi z Kunštátu a na Jevišovicích 47 lánu v Bojanovicích za 30 hřiven stříbra.Dovídáme se též z listiny konfirmační, že Chvalovice byly přifařeny do Dyjákoviček. Zboží však náleželo pánům z Bukoviny, z jejichž rodu bratří Hartleb, Jindřich a Smil sestoupili se na spolek zboží svého v Chvalovicích r. 1349.  Kromé pánů z Bukoviny také cisterciánky z kláštera Tišnovského měly část Chvalovic. Sezema z Jevišovic účastník zemských sněmů r. 1377  krátce před svou smrtí r. 1378 koupil ještě od Ludvíka z Bukoviny poplužní dvůr v Bojanovicich a zapsáno že zanikl za válek Matyáše Korvina s Jiřím Poděbradským

Vlastnické vztahy mezi dědici z Bukoviny , Hostimi a spory s rakouským premostrátským klášterem v Perneggu o patronatni právo nad původní farou v Hostimi r.1322, které pokládali za dědictví po otci Gerhardovi, přivedly na hostimské panství nové majitele. Již r. 1399 si vzal Ludvík z Bukoviny za spolumajitele panství  Jana Krabice z Veitmile a r. 1406 zanechal panství Dobeši Vajtmilnarovi ze Žerotic.

Doba byla v té době krutá a tak jakým způsobem získal část Bukoviny Jan Vaitmilnar nevíme.V lesích mezi Plavčí a Rudlicemi spatřují se do dneška zříceniny hradu Lapikus. R. 1411 Gbel a Štěpán, bratří z Hrušovan,pohánějí Jana Vajtmilnara ze Žerotic, že jim svémocné drží hrádek řečený Lapikus a to, co k němu přísluší, nemaje práva ani k hrádku ani k příslušenství. To je první zmínka o Lapikusu.R. 1415 koupil Jan Vajtmilnár ze Žerotic ves Rudlice a k ní  příslušný Hrádek od sester Zikmundy a Elšky, dcer Bočkových z Hrádku (a z Horní Plavče). Od té doby čte se hrádek ten v zemských deskách častěji. R. 1508 náležel již pustý Václavovi Vajtmilnarovi z Vajtmile.Naposledy, avšak beze jména, se uvádí v r. 1620 v jevišovickém urbáři.Z dochovaných zřícenin jsou patrny základy plášťové hradní zdi, část zdiva někdejší věže a budovy na severní straně. Prostor hradu byl zavalen zříceným zdivem věže a hradního paláce. Zříceniny jsou cenným dokladem hradního stavitelství z počátku 15. století.

Starý a mocný panský rod Krabiců, který vymřel v 18 .století a z jehož rodu pochází Beneš Krabice, kronikář a stavitel chrámu sv.Víta který  roku 1373 přenesl ostatky starých knížat a králů do chrámu svatého Víta a který zaznamenal i účast předka dalšího majitele Hostimi a to Jana Bítovského z Lichtenburka,  který bojoval a zemřel po boku českého krále Jana Lucemburského u Kresčaku.Z rodu Vaitmile pochází i Pešek stavitel a majitel Střekova. Jenom na okraj jeho příbuzný Štěpán Krabice byl 5x ženat a měl 20 synů a 18 dcer .Dobeš Veitmilar ze Žerotic určil r. 1415 spolumajiteli panství své vnuky Jana a Ludvíka z Veitmilaru. Nevíme kde se nacházeli bratři při zániku hradu,ale Ludvík zapsal v r. 1481 pustý hrad Bukovinu, tvrz, faru a ves Jiřice (Jehřice) Půtovi z Lichtenburka. Lichtenburkové, kteří se stali majiteli Hostimi již v r. 1464 tímto získali na tu dobu velký majetek a seděli zde až do r.1560 úmrtím Zdeňka z Lichtenburka .Za držení obce Albrechtem Bítovským v polovině 16.stol se odváděly platby z polí a to 8 grošů z lánu-tj 10 lánů,3 pololány,2podsedky a dva mlýny .Konec rodu přemyslovců zavražděním Václava III. v Olomouci - 1306 znamená že se hned od roku 1307 dostává hrad Bítov jako léno od Jindřicha z Korutan do rukou staropanského rodu Lichtenburků pocházejících z rodu pánů z Ronova. Za zakladatele tohoto rodu je označován Smil Světlický (12. stol.), budovatel rodového hradu Světlíku (Lichtenburka).. V roce 1298 získává jako zástavu Bítov Rajmund,nejstarší syn Smilův a stává se zakladatelem moravské větve Lichtenburků. Je též prvním moravským zemským hejtmanem. Pro posílení svojí moci budují Lichtemburkové nedaleko Bítova další hrad Cornštejn (Hněvihrad, Vzdorohrad z německého Zornstein - poč. 14. stol.). Na přelomu 14. a 15. století se vyskytuje více příslušníků rodu se stejnými jmény, takže je nemožné přesně určit o koho se jedná. Od některých pramenů se uvádí že se jihomoravští  Lichtenburkové hlásili k německým řádům i když Ronovci ,Smil ze Světlíku i nejznámější Smil starší  z Lichtenburka zem.1269,  jsou česká na svou dobu bohatá a vlivná šlechta a tak například za domácích válek  s rakouskými Albrechty byli spolu bratří Albrecht, Hynek a Smil na straně markrabí Prokopa a 29. prosince 1349 uzavřeli čtyřnedělní příměří s markrabím Joštem a vévodou Albrechtem rakouským, r. 1395 však stáli již ve službách rakouského vévody Albrechta, r. 1406 bojovali na straně markrabí Jošta a téhož roku spolu uzavřeli i spolek s pány z Hradce.Tak nějak nám ta přelétavost zůstala do dnešních dnů. 17. listopadu 1421 podepsal Smil s bratrem Štěpánem na brněnském sněmu landfrýd proti husitům. Odtud stáli důsledně na straně katolické.( Jiný syn Smilův (tedy bratr Smilkův) Jiří sděl na Vranově r. 1447, kdy byla jeho manželkou Anna z Vajtmile; věnoval se žoldnéřskému povolání, r. 1453 byl mezi neuspokojenými žoldnéři v Rakousích, r. 1463 byl ve vojenských službách císaře Fridricha III., r. 1465 byl za domácích bojů na straně krále Jiřího, ale pak vystupoval mezi loupežícími bratříky v Horní zemi jako jejich hejtman a na podzim r. 1466 byl za jejich porážky u Kostolan zajat. Spolu s jinými bratříky vstoupil do služeb uherského krále Matyáše (1467) a bojoval s nimi proti králi Jiřímu, přičemž jeho statky (r. 1464 držel Tavíkovice) trpěly nájezdy z Rakous.)  Dne 8. července 1424 Janu z Lichtenburka v Budíně zaplatil král Zikmund 1 000 kop grošů českých za škody, které utrpěl .Za války byla jeho polovice Bítova dobyta Smilem mladším z Lichtenburka, za čež mu r. 1436 markrabí Albrecht uhradil škodu. Za jeho podporu ustanovil jej r. 1437 markrabí komorníkem olomouckým, tento úřad zastával zřejmě do své smrti. Jan se domníval, že jeho služby markrabí Albrechtovi nebyly dostatečně nahrazeny, a počítal si nárok dalších 4 000 kop grošů., protože prý jej markrabí nutil, aby vydržoval na Bítově posádku. Ve skutečnosti šlo o motivaci svých kořistnických výprav do Rakous. Opověděl nepřátelstvím Albrechtovu dědici, římskému králi Fridrichovi III. a celé zemi rakouské . Spor byl rozhodnut 19. listopadu 1441 smírčím výrokem ve Znojmě. Jan zemřel r. 1448 nebo záhy poté. Hynek ,který držel nejprve (1455) se svými bratry Albrechtem a Štěpánem v nedílu Cornštejn, Jakubov a Jemnici a jemuž i oběma bratřím zapsal 11. července 1457 král Ladislav znovu zámek Jemnici s příslušenstvím v 10 000 zlatých uherských.Po smrti svého otce vystoupil nepřátelsky proti rodu pánů z Kunštátu, jemuž dokonce upíral členství v panském stavu. Po smrti Jana z Lichtenburka bylo totiž komornictví při zasedání zemské rady olomoucké přiřčeno Pročkovi z Kunštátu, zatímco Hynek usiloval, aby se stalo dědičným v rodě pánů z Lichtenburka (1456).  Jedna zajímavá zpráva kolem osoby Pročka z Kunštátu :15. 11. 1445 Jiřík z Kunštátu a Poděbrad a Proček z Kunštátu a Boskovic žalují a oznamují Oldřichovi z Rožmberka, pokud mu to není známo, že purkmistr a rada města Brna pod ztracením cti a víry křesťanské glejtovali a ubezpečili Heralta z Kunštátu svým listem, potvrzeným městskou pečetí, že může bezpečně přijet do města Brna. Zapomenuvše na svůj slib, na zápisy, městskou pečeť, na víru i na čest, nestyděli se Heralta z Kunštátu popravit.

Jiřík z Kunštátu a Poděbrad,
Proček z Kunštátu a Boskovic,
purkmistr a rada města Brna

Heralt z Kunštátu a na Leštnici byl dlouholetým zpovědníkem Albrechta V. Habsburského, byl strýcem a poručníkem Jiřího z Poděbrad. Chronicky porušoval dohodnutá místní příměří a znevažoval výroky zemských soudců. Při jednání s pány tajně rozmáčkl svou pečeť a pečeti ostatních pánů na jedné listině. Tento incident dopomohl k tomu, že byl Heralt z Kunštátu odsouzen.Současně byl popraven na hradě Špilberku pro zradu i špilberský hejtman Václav Klobása z Rosičky.

 Roku 1456 se Hynek zúčastnil spolu s králem Ladislavem tažení proti Turkům k Bělehradu. Když pak po smrti Ladislavově byl zvolen králem českým Jiří z Poděbrad, Hynek s bratrem Štěpánem,zřejmě jako odplata za údajnou křivdu v pútě olomoucké , vystoupil otevřeně proti novému králi a jako polní hejtman arciknížete Albrechta táhl na pomoc Jihlavě proti královským. V srpnu a v září 1463 bratři Hynek a Štěpán přešli k otevřenému boji proti králi a byli podporováni Rakušany, zejména johanitským komturem mailberským  Achácem Bohunkem. Jak je uvedeno výše, roku 1456 se Hynek z Lichtenburka (1455; po 1474) domáhal dědičných práv na tento úřad dokonce u komorního soudu v Praze. Byl proto roku 1464 označen za rušitele míru, byla nad ním vyhlášena zemská klatba a proti jeho opěrným bodům bylo neprodleně vysláno zemské vojsko pod velitelem Oldřichem Mládencem z Miličína a Hynkem Krajířem z Krajku. Moravští stavové se bez rozdílu vyznání jednomyslně postavili za krále, a tu se Štěpán pod tlakem veřejného mínění podrobil, kdežto Hynek setrvával v odporu. Ještě před 15. srpnem 1464 byly dobyty Strachotice a obležen hrad Cornštejn, který vzdoroval a vzdal se pro vyhladovění teprve 9. června 1465. Hynek se uchýlil k papežskému dvoru do Říma, kde nalezl podporu. V dalších bojích o českou korunu vystupovali bratři Hynek a Štěpán na straně uherského krále Matyáše. Štěpán je patrně totožný s oním Štěpánem z Lichtenburka, který držel r. 1472 Jemnici. Třetí z bratří, Albrecht, se r. 1451 spolu s Janem a s Jindřichem z Lichtenburka zúčastnil korunovační cesty císaře Fridricha III. do Itálie, ale r. 1464 byl již mrtev a nechal vdovu Kateřinu z Ilburku .Bratři Hynek, Štěpán a Albrecht z Lichtenburka založili františkánský klášter v Jemnici. Štěpán z Lichtenburka pozůstavil syny Půtu, Albrechta a Zdeňka. Ti byli původně majetkem neodděleni; nejprve se první dva oddělili od Zdeňka a pak i mezi sebou. Půta z Lichtenburka držel r. 1480 Jemnici, Kyjov a Malenovice, r. 1481 Myslibořice a půl Bítova a Jaroměřice; r. 1481 získal Půta od Ludvíka z Vajtmile Hostim a od Hynka z Valdštejna definitivně hrad Sádek, ale vložil r. 1492 spolu s bratrem Albrechtem Vilému Tetouroru z Tetova Malenovice a r. 1493 Jiřímu z Krajku Jakubov. Roku 1482 Půta založil v Jemnici v kostele sv. Stanislava oltář sv. Volfganga a sv. Barbory. Zemřel r. 1492 a zanechal vdovu Kateřinu z Krajku. Půtův podíl na Bítově přejal Herych z Lichtenburka. Albrecht seděl r. 1490 na Hostimi a r. 1492 společně s Půtou na Jemnici; r. 1492 byla Alrechtovou manželkou Jitka z Lomnice, která jej r. 1493 vzala na spolek na půl Letovic, což držela po svém bratru Janovi z Lomnice. Albrecht seděl ještě r. 1541 na Hostimi a Jaroměřicích.Roku 1547 Albrecht zemřel a zanechal vdovu Benignu a syny Václava staršího a Zdeňka. Albrechtův bratr Zdeněk držel r. 1487 Jemnici; jeho dcery Kateřina a Markéta zemřely před r. 1496. Podobně Albrechtova sestra Johanka zemřela před r. 1496.Albrechtův syn Václav (Vaněk) držel v letech 1551–1558 Bezce a jeho manželkou byla r. 1558 Eliška z Fulštejna. Druhý Albrechtův syn Zdeněk držel v letech 1543–1552 Hostim a jeho manželkou byla Johanka Osobská z Doubravice. Zdeněk zemřel r. 1563 a zanechal dcery Apolonii, Ludmilu a Bohunku, které se připomínají v r. 1573, prvé dvě ještě r. 1587.Z těch Apolonie prodala r. 1575 Syrovice Volfu Strejnovi ze Švarcenavy. Bohunka se provdala před r. 1573 za Markvarta Valeckého z Mírova, s nímž společně vložila r. 1586 Blížkovice městu Znojmu. Ludmila zůstává blíže neznámá.

Lichtenburkové bojovali po boku českých králů statečně proti Prusům, Maďarům i Turkům a jedním z nich byl i Jindřich z Lichtenburka. Zemřel  29. září 1572. Dědičkami se staly jeho sestry. A tím končí moravský rod Lichtenburků po přeslici.

12. května 1468 dorazil Matyáš Korvín se svým vojskem k Třebíči .Součástí jeho vojska mělo být přes 10 000 jezdců. Hlavní pluk podle historických záznamů tvořily oddíly pod velením uherského barona, původně moravského pána (a bývalého husity),Jana Jiskry z Brandýsa .Město v obležení odolávalo útokům přes tři dny.Poté bylo vybito a vypáleno a jediný kdo se držel celý měsíc byl opevněný klášter.Sedm let zůstalo z Třebíče jenom vypálené město bez života.

Obec Hostim která měla tento název již r.1252 a uvádí se Pavel a Zdeslav z Hostima a jako jeho další majitel je již zmíněný vladyka Heřman z Hostimě rodu pánů z Bukoviny.Její název je zřejmě od jména Hostimír.Dále Hostym,Hostyn 1349,Hestings 1385,tvrz Hostinu 1481,Hostimie1492,Hessding 1633, Hoosting,Hostín1872 a zase Hostim od roku1893. Byla hospodářským centrem dominia i centrem farnosti doložené r.1346 a k ní patřil i dvůr s asi 126ha půdy(7lánů).Tvrz byla postavena pro účely rozvětveného rodu bratrů Erhart,Heralt Archleb,Črn,Jan, Jindřich a Smil z Bukoviny. K hradu a snad i hostimské tvrzi
náležely obce Našiměřice, Mašůvky,Chvalovice, Bojanovice, Hrušovany,Chlupice,Zárubice a Jiřice.

Třeba ves Chlupice,objevuje se v roce 1325 v listině krále Jana. Před tímto rokem musela patřit Heřmanovi z Hostimi a Jenči z Našiměřic.Heřman z Hostimi se v pramenech kromě roku 1325 nikde neobjevuje. Stanislav Vohryzek uvádí, že by se snad mohlo jednat o Hermanna z Ebentalu, ale nijak tuto domněnku nezdůvodňuje.Přebírá ji od Miroslava Plačka, který v případě predikátu z Hostimi soudí, že půjde o přízeň s rodem z Bukoviny, který se psal podle blízkého hradu Bukovina a v jehož držení jsou později doložené blízké statky, mimo jiné právě Hostim. Na základě stejného erbu Gerharda z Bukoviny z roku 1337 a Gerharda z Mašovic z roku 1326 ztotožňuje tyto dvě osoby a jak uvádí, protože Gerhard pocházel ze Znojemska, obrací pozornost tam a nachází Hermanna z Ebentalu, kterého označuje jako znojemského hradčana; ten měl pak obdržet výsluhu, kterou byla dosud neobsazená Hostim.Tento Heřman z Ebentalu se roku 1318 uvádí jako znojemský kastelán v listině Juty, vdovy po znojemském vilikovi Heřmanovi.Nespíše se bude jednat o Ebenthal v Dolním Rakousku.

Plačkova hypotéza je jistě funkční, ale neshledává se úplně průkazná. Z této doby se nachází celá řada zmínek o Heřmanech, viz např. uvedený vilik Heřman. Je proto možné, že se v případě Heřmana z Hostimi jednalo o úplně jinou osobu.O osobě Heřmana nám toho moc neprozradí ani Hostim, poprvé se ves připomíná v roce 1252,poté v zápisu z Perneggu 1322 a 1325 v zápisu již zmíněného Heřmana, poté až roku 1349 v zápisu zemských desek, kde Jan z Hostimi dává věnem zboží ve vsi Hostim v hodnotě 75 hřiven své ženě Markétě.Vtémže roce se uvádí část zboží v Hostimi ve vlastnictví Hartleba, Jindřicha a Smila, bratrů Bukoviny, kteří tak uzavírají majetkový spolek.Jan z Bukoviny pak roku 1354 dává věnem své ženě Anežce zboží ve vsích Hostim a Jiřice .

Dále ,jak tomu bylo zvykem ,Krabice z Vaitmile, ,Lichtenburkové.R.1563 zemský hejtman a poručník sirotků Pertold z Lipé prodal hostimský majetek po zemřelém Zdeňkovi Bítovském moravskému dvornímu sudímu Václavu Hodickému z Hodic.

Vkládám zkrácený zápis upravený do čtenější podoby , a to prodejní smlouvu Hodického Valeckému. Že se liší datum zápisu s opravdovým prodejem je na tu dobu normální.

Vypis ze Zemskych desek brněnskych, kniha XXV., rok 1569

„Vaclav Hodicky z Hodic a na Miroslavi, nejvyšši hofrychteř markrabstvi moravskeho, sve vlastni dědične zboži, totiž zamek Hostim, tvrz Bezce, ves Hostim s kostelnim poddanim v tež vsi, ves Přištpo, ves Radkovice, ves Bezce, ves Věrkovice, ves Lažinky, ves Jehřice, ves Blatnici, plat na opravni vsi Dědicich, to zboži svrchu psane všecko,i se všim plnym pravem, panstvim a přislušenstvim, jež mi tu kolikověk spravedlivě naleželo a naleži, nic tu sobě, erbům ani potomkům svym, prava, panstvi, ani ktereho vlastnictví nepozustavuji, než to všecko Jiřikovi Valeckymu z Mirova erbům a budoucim potomkům jeho ve desky zemske vkladam a vpisuji ku pravemu jich jměni, drženi a dědičnemu poživani a kdyby to jiste zboži mě neb erbům mym ve deskach svědčilo, to timto vkladem mořim a v niveč obracuji.“

 

Václav z Hodic obratem vyměnil r. 1564 hostimský statek za statek miroslavský s Jiřím Valeckým z Mírová kteří pocházeli z  opevněného hradu Mírová (dnes známá věznice), vlastnil Hostim na tu dobu nezvykle jako manství až do roku1587 a od toho je osvobodil až císař Rudolf ll císařským glejtem.Za Valeckého, který byl protestant a nechal pobořit zbytky křesťanského kostela, kde nechal vystavět na stejném místě kostel dnešní a to v r.1569.Protože Valecký promrhal velký majetek ,nezbylo mu nic jiného než prodat ves Jiřice ,několik mlýnů a rybníků Jindřichu Březnickému z Náchoda . 

Jak Valecký rozprodával majetek tak vkládám další zajímavou smlouvu a to prodej Dědic Tavíkovským

Já Jiřik Valecky z Mirova a na Hostimy i s erby svymi i budoucimi potomky, sve vlastní a dědične zboži, totiž ves Dědice, s tim se všim což k te vsi přisluši tak jakž v svych mezech a hranicich naleži, jakož sem to sam držel a prožival, se všemi jich požitky, nic sobě na tom prava, panstvi, ani ktereho vlastenstvi pozastavujice, ani zanechavajice ku pravemu dědictvi, s lukami, s pastvinami, s horami, s doly i lesy, s haji, s chrastinami, s rovinami, s lovy, i s hony, s čižbami, s mezemi, hranicemi, s lidmi platnymi i neplatnymi, s robotami, s požitky a se všemi poplatky, s břehy, s rybništěmi, s potoky tekutymi i netekutymi, s jezery i se všim plnym pravem, panstvim i přislušenstvim, jakž ta ves Dědice od starodavna v svych mezech a hranicich naleži, vymezena jest, nic tu sobě ani erbům svym, ani budoucim potomkům, prava, panstvi, ani ktereho vlastenstvi nezachovavaje, tak jako jsem to sam držel a užival, než to všechno Vaclavovi Tavikovskemu z Tavikovic a erbům jeho v desky zemske vkladam a vpisuji ku pravemu jich jměni a dědičnemu uživani a když by to svrchupsane zboži mě neb erbům mym ve deskach svědčilo, to timto vkladem mořim a niveč obracuji.

V roce 1598 získala Hostim vdova po zemřelém Valeckém Kateřina Zelená z Říčan a přivedla na Hostim Ladislava Šlejnice ze Šlejnic,jehož druhá žena byla Anežka Krajířka z Krajku .Ten se ,dalo by říct nedobrovolně účastnil stavovského povstání a později o majetek přišel a zemřel v chudobě. Dokončili renesanční úpravu zámku a mají zde na chodbě v průčelí zámku svoje erby z r.1615,.Musel tedy celé panství prodat a to Jiřímu Březnickému z Náchoda.Syn Jiřího z Náchoda ,František Leopold  povýšil Hostim na městečko r.1656. Toto povýšení potvrdil císař Leopold I dne 29.12 .1656 v roce své korunovace. Leopol potvrdil i trhy a to 1. pondělí po Třech Králích, v pondělí po Černé neděli, v pondělí po sv. Filipu a Jakubu a v pondělí po sv. Michalu  na vlnu, len, přízi, koně a dobytek. V té době byl Hostim střediskem panstvísobcemiBoskovštejn,Jiřice,Blanné,Zvěrkovice,spolusnáležejícímidvory,mlýny,rybníky,lihovarem,

pivovarem,zahradami a lesy.Leopold vyvedl na svou dobu pěknou kulišárnu tím že zastavené majetky prodal hejtmanovi Rudolfu Jindřichu ze Shaumburka ,ten vzápětí o všechno přišel a František Leopold za trest dostal domácí vězení v Ivančicích kde taky  po sedmi letech umírá.Po soudní při část hostimska získal r.1662 Ferdinand Vilém Slavata hrabě z Chlumu který toto za tři roky prodává Ludvíku Raduit de Souches.   Ten odkoupil druhou část panství od vdovy po Jiřím z Náchoda Marie Renaty.Ludvík časem kupuje Boskovštejn a Jiřice,uchyluje se do Jevišovic a Hostim přenechává svému slaboduchému synu Janu Ludvíku.Vzhledem k předčasným umrtím dědiců deSouches se následné soudní spory staly důvodem k prodeji panství  za 136 000 zlatých Konstantinu Josefovi hraběti z Gatterburgu (11.03.1678  30.11.1734), Konstantin Josef v r.1732 přenechal celé panství synovi Konstantinu Jáchymovi hraběti z Gatterburgu. Zámek ,který je nyní nově a vkusně opraven,nechal do dnešní podoby kolem roku1733 přestavět právě syn c.k. Konstantin Joachim. Vystavil r. 1738 obě kostelní lodě ,faru a její patro navýšil v roce 1740.Tento významný rod k nám vstoupil po získání inkolátu(státní příslušnost, občanství )v roce 1721.Další potomek rodu Prokop z Gatterburgu nechal postavit hřbitov a založil obec Prokopov(NováVes). Listinou Pro memoria z r. 1786 stanovil též podmínky k založení této obce .Na to místě stávala pouze hájovna a to na místě domu č.1.Prokop 27.5.1788 prodává za 210 000 rýnských zlatých celé panství c.k. komořímu Antonínovi hraběti Meraviglia - Crivelli. Crivelli nechal v obci  roku 1830  postavit školu, a o rok později dva postranní oltáře sv.Anny a Božího požehnání v našem kostele sv.Františka Serafínského, který byl postaven na místě starého r.1569 a již tehdy měl 3 zvony a umíráček.Hřbitovní kapli sv.Kříže r.1809 Eleonora Meraviglia-Crivelli a je zde i pohřbena.Hrabě Meraviglia-Crivelli nebyl žádný lidumil a první z jeho sporů bylo nedodržování dohod Prokopa z Gatterburgu s obyvatelstvem Prokopova.Tyto spory trvaly 10let a až Zemský apelační soud v Brně uznal práva prokopovských dominikalistů a uložil vrchnosti vrácení přeplatku na daních a to ve výši 1942 zl. Na památku tohoto vítězství byla v roce 1831 postavena na návsi novogotická kaplička sv. Jana Nepomuckého.  

  

Hraběnky Marie,Terezie a Eleonora prodávají r.1858 majetek Karlovi ,knížeti z Liechtenstejna ,po něm jej měl získat jeho syn stejného jména, jenž ale zemřel v lednu r.1899-Následně vlastní  panství Rudolf,kníže Liechtenstejn.Poté se stěhuje na Hostim rod Trauttsmandorff –Weinsberg,   ( z větve mocného rodu z Horšovského Týna).Hrabě Ferdinand sem byl vlastně odložen za pomoci Liechtenstejnů a císařského dvora.Vzal si totiž za ženu švýcarskou tanečnici Bertu Fischerovou a jejich morganastický sňatek  byl na tu dobu faux pas.Jeho syn Viktor, jenž si za manželku vzal Eduardu Liechtenstejn(1953), měl tři děti.Elizabeth(provdala se v Rakousku za Franze Eugena von Walderdorff a měli 6 dětí,2003 ve Welsu),Gabriele(1975) a Ferdinanda.Syn Viktor si tedy na panství pčřivádí,do tohoto prostředí mladou  princeznu z Liechtensteina. Hraběnka Eduarda prostřednictvím korespondence zve svou tchýni Bertu Trauttmansdorff-Weinsbergovou, aby se přijela podívat do nově zařízeného Hostima na vnitřní vybavení a dekorace. Interiérová přestavba se zde uskutečnila i přes finanční těžkosti hostimského statku a navzdory tehdejší drahotě,na kterou si tchýni Eduarda v dopisech  postěžovala .Jak jsem již psal, mladý hrabě zahynul v r.1943 ve válce u Stalingradu snad ruku odstřelovače.Jeho otec umírá v roce 1969  v Salzburku.Rod byl bohatý a jejich majetek se do malého zámku ani nemohl vejít.V zemských archívech se píše ,že v té době bylo naplněno 44místností od sklepa až po půdu.

 Rodina hostimských Trauttmansdorff-Weinsbergů si moc dobře jako správci majetku nevedla,byla kupříkladu zatížena vysokými dluhy způsobenými touhou a potřebou po stavovské reprezentaci ve společenském systému, který byl nyní považován za nelegitimní. Ferdinand Trauttmansdorff-Weinsberg utratil obrovské jmění za loveckou výpravu na americký kontinent a pověsti vášnivého nimroda a vítěze střeleckých závodů se odmítal vzdát.Šlechtickým zálibám se věnoval na úkor správě hostimského panství. Jeho nadšení navíc zdědil jeho nejstarší syn Viktor, a tak se velkostatek Hostim povážlivě zadlužoval dál. Snížení výdajů rozhodně nepřispělo zakoupení luxusního automobilu, úpravy a vydržování vily na vídeňském předměstív Maria-Enzersdorffu a náklady na chod zámku v Hostimě.Zámek je téměř zavalen upomínkami pohledávek. Nový pán Hostima, hrabě Viktor, musel na základě otcovi závěti vyplácet pravidelnou rentu své matce Bertě do vídeňské vily v Maria-Enzersdorffu, svým mladším sourozencům Rudolfovi a Anně. Pohledávky uplatňovali i dědicové po knížeti Rudolfu Liechtensteinovi, jenž měl na majetku rovněž podíl. Jeho dědici byly nyní hrabata Bombellesové,kteří své právo uplatňovali z chorvatské Opeky. Platební schopnost hostimských Trauttmansdorffů však nejvíc zatěžovala oddělená domácnost Berty Trauttmansdorffové, rozené Fischerové.Důsledně trvala na pravidelných splátkách své renty, aby mohla hradit náklady za restaurování vzácných koberců a vydržované služebnictvo. Finanční těžkosti vyústily ve 20. a 30. letech v napjaté rodinné vztahy a částečnou kuratelu.Inventář MZA Brno, RA hostimské větve Truattmansdorff-Weinsbergů, G344, Brno 1967 uvádí o hostimské větvi Trauttmansdorff-Weinsbergů (1872-1954), že majetek na Moravě získala vymřením lichtenštejnské moravsko-krumlovské sekundogenitury(druhorozenství). Ferdinand Trauttmansdorf (1855-1928), bratr tehdejší vládnoucí hlavy knížecího rodu Trauttmansdorffů, zdědil Hostim a na příštích 40 let se stal hlavním představitelem hostimska. Jeho syna Viktora před úplným bankrotem a  konkurzem  zachránilo až navázání kontaktů s vládní elitou 3. říše.Roku 1945 byl celý majetek moravské hostimské větve zabrán na základě Benešových dekretů.Co zůstalo dále po válce je drobná sbírka několika kusů nábytku a jedny hodiny.Dále by se možná něco našlo u některých lidí v okolí. 
Dva erby rodu Trauttsmandorff orig.z Horšovského Týna 

 

 

Při vstupu do chrámové lodě kostela ,je na vítězném oblouku připevněna tabulka která hlásá že:

 

HAS ÆDES DEO T: O: M:mate

PER ÆQVITATEM WALECKY DE MIROV AÑO 1569 ÆDIFICATAS

RITV SOLEMNI CONSECRATAS ET S: FRANCISCO S: COMISSAS

CONSTANTIN COMES DE GATTERBVRG ÆRE PROPRIO

RENOVAVIT ET AVXIT.

TENTO CHRÁM BOHU Trojjedinému, Všemohoucímu, Milosrdnému

ÚSLUŽNOSTÍ WALECKÉHO Z MÍROVA ROKU 1569 VYBUDOVÁN

SLAVNÝM OBŘADEM POSVĚCEN A SVATÉMUFRANTIŠKU SVĚŘEN

KONSTANTINEM HRABĚTEM Z GATTERBURGU VLASTNÍM NÁKLADEM

OBNOVEN A ZVELEBEN.

Přeložil scholaris in theologia Vl.Novotný

 

 

 

       

 

Snímky jsou velmi nekvalitní,no jiné nemám.Na první je Ferdinad,jeho žena Berta,syn Viktor a jeho rodina .Další obrázek je s debaty knížete  Rudolfa Liechtenstejna s knížetem Montenuovo a poslední je zbytek z inventáře zámku.

Nedávno jsem se písemně seznámil s Dr. Jarkem Adamem.Jeho kořeny sahají do Hostimi a Grešlového Mýta.Zaslal mi několik  kvalitních fotek z první republiky.Jeho předek,Karel Brachfeld byl lesní rada v Hostimi
. Po návratu z 1.světové války převzal od 1.května 1919 místo ředitele lesů a statků hraběte Ferdinanda Trauttmannsdorfa v Hostimi, odkud byl v září 1924 převzat s částí velkostatku čsl.státem.Na podzim 1929 byla vytvořena Správa státních lesů,ta převzala i část lesů Jevišovických a Jaroměřických a Brachfeld byl jmenován státním lesním radou.V roce 1930 byla Správa Hostím přeložena do Jaroměřic a tam postavena nová budova.V roce 1932 byl pan Brachsfeld přeložen do Hoříněvse u Hradce Králové a v roce 1938 pensionován.Zemřel 21.11.1954 v Jeníkově

1.Karel Brachfeld (uprostřed), po jeho pravici manželka Ludmila

2.Ludmila (rozená Brachfeldová) a Jaroslav Adam, který pracoval v Grešlově Mýtě na pile.

3. hrabě  Viktor Trauttmannsdorf

4.Pro mě luxusní fotka,děti Karla Brachfelda (Ludmila, Karel a Eva) s babičkou

5.hrabě Trauttmannsdorf s paní, uprostřed Karel Brachfeld, vpravo úředníci z Lesní správy

 



    Každé  vojsko které táhlo kolem Hostimi a hlavně to která zde tábořilo,jak to bývá provázelo se násilnostmi proti obyvatelstvu. Ve Znojmě záhy objevily se zhoubné následky války třicetileté. Městské dluhy činily r. 1652 na tehdejší poměry ohromnou sumu 90.000 tolarův.Lid úpěl v pověře. Ve Znojmě máme zprávu o čarodějnických procesech k r. 1656. Na okolních panstvích konaly se podobné procesy až do roko 1724 (upáleni nevěstky Gresinovév Mikulovcich u Znojma r. 1724, stěti obecního pastýře veVevčícich r. 1666). Lékaře, studovaného medika, nebývalo skoro v celé zemi, řádily nemoci epidemické, lidé hledali pomoci proti nim, a každý, kdo s výsledkem dovedl léčiti, byl považován za čarodějníka.Sotva počaly mizeti následky války, objevil se nový nepřítel,mor, který r. 1679 a 1680 vyžádal si ve Znojmě 778 obětí.
v letech 1643 a 1645 Hostim drancovala vojska Švédů  , poté ve válce o rakousko-uherské dědictví v letech 1740-45  platila obec válečné daně, ale hlavně utrpěla rekrutováním obyvatel k vojsku. V roce 1775 po sedmileté válce, byla zátěž zbídačeného obyvatelstvo tak neúnosné že vše vyvrcholilo nevolnickým povstáním, které bylo potlačeno ale vedlo ke zrušení nevolnictví v roce 1781 .V roce 1805 po bitvě u Slavkova obsadili Hostim Napoleonovi vojáci .Vojsko maršála Bernadotta se prý chovalo k obyvatelstvu slušně ale zásobování vojska zůstalo plně na obci.V tu dobu zde zemřel i jeden francouzký voják,pochován byl na zdejším hřbitově,ale pomníček už zmizel .Znovu se vrátili v roce 1809 po bitvě u Dobšic a obsadili celé Znojemsko.Divize generála Boudeta, která se usídlila v Mor. Budějovicích, zničila podle tehdejších svědectví pole v širokém okolí.Válečné dodávky a daně,byly hlavní příčinou bídačení obyvatel.Všeobecnou bídu těch let pak dovršila kaláda (státní bankrot  Rakouskouherska). Již v roce 1781 vydal Josef II. patent o zrušení nevolnictví, ve kterém byla robota zrušena pouze na statcích komorních, ovšem ostatní vrchnosti zrušení roboty pouze doporučily. Toto doporučení uposlechly vrchnosti na městských statcích, a tak se stalo, že někde již byla robota zrušena a nahrazena placenou prací .V té době se začalo odpírání roboty selským stavem .Ohniskem odpírání roboty se stalo lesonické panství hraběnky Trauttmannsdorfové. Jaroměřický vrchní správce Rottleuther podal 22.3.1821 krajskému úřadu ve Znojmě zprávu, v níž se mj. pravilo, že sedláci z  panství Jaroměřice n. R., Hostim, Tavíkovice, Višňové, Hrotovice a Mys-libořice uzavřeli jakýsi spolek, který koná hlavní schůze na Rozkoši. Zároveň byly sedláky rozšiřovány buřičské dopisy do okolních panství .Avšak vojenské i úřední zastrašování se míjelo účinkem a např. sedláci z hostimského panství odpírali dne 30.3.1821 robotu dále, i když přímo v Hostimi bylo umístěno vojsko. Již 1.4. však byli zatčeni hlavní strůjci odpírání roboty v čele s rychtářem Františkem Říhou z Příštpa. Kvůli paličským listům, které se v kraji začaly šířit, bylo nakonec 8.5. vyhlášeno stanné právo. Pro neposlušné robotníky byly v Hostimě šatlavy ve sklepě před zámkem.Poslední odpírání roboty na hostimském panství se udalo koncem července v Grešlovém Mýtě. Při vyšetřování příčin konstatoval dvorský úředník mj. surovost a nevědomost některých vrchnostenských úředníků, mezi kterými uvedl i správce hostimského panství Vincence Schröttera(byl to taky kapkou krve můj příbuzný,no radost z toho nemám).Robota, neboli obdělávání panské půdy, byla povinností poddaných. V Hostimě byli robotníci  na robotu svoláváni zvonkem ve zvoničce nad obecní studnou na návsi.Obr.dole.Tak jako daně i délku roboty určovala velikost pronajaté půdy jednotlivých usedlostí. Podle  tereziánského spisu katastru z roku 1751 robotoval půlláník v létě , tj. od sv. Jiří do sv. Václava, týdně 3 dny s 2 koňmi, zbytek roku týdně 3 dny s 1 koněm nebo s jednou osobou pěšky. Čtvrtláník robotoval v létě týdně 6 dnů pěšky a zbytek roku týdně 3 dny pěšky. Domkař robotoval po celý rok týdně 2 dny pěšky. Bez roboty byli kostelníci, v r. 1822 zde byli dva.
Ještě se musím zmínit o důležité osobě v dějinách Hostimi a to je Ludvík Raduit de Souches,svobodný pán, hrabě. Uznávaný polní maršál,velitel pevnosti Špilberk a velící generál na Moravě, koupil Hostim r.1665 ( Jevišovice 1649 kde taky 12.08.1682 zemřel),a z jehož erbu bylo převzato červené srdce do znaku obce. V Jevišovicích a Hostimi ustoupila svým časem nauka Husova jednotě bratrské.

   

Ludvík Raduit de SOUCHES 1608-1682 jeho erb a obraz

 

 

Za laskavé pomoci národního památkového ústavu a hlavně PhDr.Zdeňka Váchy,kterému obvzlášť děkuji, jsem se dopracoval k zajímavým kresbám Hostimi a hostimska, jak to zde vypadalo asi před 200 lety.

V roce 1820,navštívil vídeňský dvůr toskánský vévoda Ferdinand III.Tam ho doprovázel malíř Giovanni(Johan)Mariia Monsorno-(1768-1836).Byl to malíř, který vynikal kresbou miniatur ,přesto zde za svého působení vytvořil svůj cestovní skicář ,obsahující asi 265 kreseb z nichž se zřejmě dochovalo asi 123 vedut ve kterých jsou zařazeny kresby z vídeňského dvora ,dolních rakous a pro nás důležitá moravika.Důležitá proto že zahrnují několik obrázků Hostimi v letech 1820-21.

Ukáži Vám několik kreseb z Hostimi a jenom na ukázku několik obrazů Znojma.

Na prvnim je rodina odpočívající na Bukovině,na druhém hostimská zámecká zahrada  směrem k dnešnímu kinu,v pozadí Pavlice.3-4 je pohled na zámek a každý ať si udělá úsudek sám,dále je pohled od sýpky a třetí je nedokončená kresba na které chybí kostel ,okna zamku atd.

Obr.1 Znojemská promenáda se Schillerovým altánkem a Císařskou bránou strženou v r.1863.,obr.2 Kostel sv.Mikuláše s výhledem do údolí.,obr.3 Rotunda s vepřínem.,obr.4.Gotická brána znojemského hradu a zbořená Loupežnická věž.,obr.5 Horní brána a zaniklý gotický sloup.

A teď zase trochu o Hostimi
Ohně , záplavy a nemoce pustošily naši obec mnohokrát a ty největší,kdy 20.12.1785 obec lehla popelem,až na zámek , faru a kostel ,ty měly pálenou krytinu a tak oheň vítr nepřenesl.O 35 let později přišla povodeň, která protrhla hráze  většiny rybníků kolem Hostimi . Od té doby je nikdo neobnovil (až na Polepšil), a dnes jsou to pole nebo louky .
Od 15. století je patrná snaha vrchnosti o zvýšení svých příjmů. Nejdříve to bylo rybníkářství, které zaručovalo vysoké zisky z prodeje ryb. Vedle Červeného rybníka, který dával 150 kop kaprů, byly zakládány v okolí obce další rybníky – Kuchyňka na 20 kop kaprů, Polepšil na 20 kop kaprů, dále rybník v místech dnes zvaných U stržené hráze, „rybníčky“. Dalším velkým rybníkem v okolí byl Vosovec, který dával 150 kop ryb. Ten ale patřil k jaroměřickému panství. Většina rybníků byla jak jsem již psal zničena při povodni v roce 1820.V letech1831-32 ve vsi propukla cholera, která si vyžádala hodně životů.Mrtví byli spěšně pohřbeni okolo kostela o čemž jsme se mohli přesvědčit při pokládce telefoního kabelu, kdy několik cm pod povrchem leží změť koster. Hostim měla také od roku1502 svůj pivovar(zánik r.1900) a chmelnice . Pivem zásobovala panský dvůr a hostince např.hostinec Rozkoš, což je dnes dům p.Petříčka a p.Kuchty. Tohle všechno a panský dvůr musel z něčeho žít a tak se platily daně a to takto.Z půdy odváděli nájemci úroky  vrchnosti dvakrát ročně, vždy o sv. Jiřím a sv. Václavu. Platilo se nejen z půdy, ale i z gruntů, také jako náhrada za předení panského přediva a za pasení dobytka v panských lesích. V naturáliích se pak odváděly vejce a slepice.  Veškeré přebytky svého hospodaření pak prodávali na trzích, ať již v Jaroměřicích, Moravských Budějovicích či ve Znojmě, od roku 1656 pak i na trzích přímo v Hostimě. Podle  urbariální fasse ( soupis poddanského pozemkového majetku a důchodů vrchnosti z něho plynoucích ) z roku 1775 se v Hostimě platilo dvakrát ročně, vždy o sv. Jiří a sv. Václavu z půllánu 25 zl. a 57 kr. daně z pozemků, vrchnosti úroku z gruntu 28 kr.2 denáry, namísto předení 4 liber panského přediva 30 kr., namísto 4 měřic lesního ovsa 28 kr., 2 slepice a 30 vajec. Z čtvrtlánu se platilo 13 zl. daně z pozemků, vrchnosti úroku z gruntu 14 kr. 1 denár, místo 4 liber panského přediva 30 kr., místo 3 měřic lesního ovsa 21 kr., 1 slepice a 10 vajec. Domkář platil jen za 2 měřice lesního ovsa 14 kr. a úrok z domku.Zemědělské usedlosti ( grunty ) se dělily na láníky, půlláníky a čtvrtláníky (1 lán čítal=86 měřic=16,34 ha
Ostatní příjmy plynuly vrchnosti z  úroku ze svobodných polí ( svobodní nájemci ) 83 zl. 51,5 kr., z kovárny 6 zl., ze školy 3 zl., z domků 5 zl., z šenku 30 zl., z mýta 250 zl. a z mlýna 32 zl. 30 kr. ročně. První zprávy o počtu domů a obyvatel v Hostimě pocházejí z lánské visitace z roku 1656,  těsně po třicetileté válce, kdy bylo ve vsi obydleno 36 usedlostí a 5 usedlostí bylo prázdných. Žilo zde 200 obyvatel. Podle rustikálního katastru bylo v roce 1751 v městečku 270 obyvatel, kteří žili v 16 městských domech, 32 předměstských domech a 9 chalupách. Stavení byla stavěna z kamene a nepálených cihel, střechy byly doškové a společné pro dům i chlévy. Stodoly se stavěly na kopcích, dále od obytných stavení. Koncem feudálního období, v roce 1843,  bylo v Hostimě 107 domů, ve kterých žilo 802 obyvatel ( 396 mužů a 406 žen )První zprávy o počtu domů a obyvatel v Hostimě pocházejí z lánské visitace z roku 1656,  těsně po třicetileté válce, kdy bylo ve vsi obydleno 36 usedlostí a 5 usedlostí bylo prázdných. Žilo zde 200 obyvatel.

 Vkládám převod  měny  v 16,17,18 a 19 století.

16.století: hodnota bílého groše

   Kůň 900gr,husa 7,slepice 3,kopa vajec 5,korec tj 94l ječmene 32,korec žita45,sud piva 12,kytle

   (sukně nebo halena)45,boty 18,podkova 1/2,kolo k vozu12 grošů

   Týdenní platy:tesař 18 grošů,šafář 4,děvečka 3.

17 století :hodnota krejcaru

    Husa16,slepice 5,libra(1/2kg) hovězího2,5,kopa vajec 15,korec žita70,loket(60cm) plátna 3,5 

    Týdenní plat:havíř 60,tesař 60,nádeník 48,kantor27.

 18.století,hlavní měna - tolar,dělil se na krejcary

     kráva 480kr.,husa 15,slepice 6,kopa vajec20,libra hovězího 4,sud piva540,korec                                                            pšenice130,boty60

    Týdenní plat:tesař mistr60,tovaryš48,zedník mistr120,tovaryš95,nádeník8.

Ve století 19 za Ferdinada 5 aF.J. I se ceny uváděly v guldenech ,tznm:1tolar-2guldeny-60kr.                                       po roce 1857 100kr.

     Ceny komodit;kopa vajec 1zla30kr.,sud piva12-32zl, míra pšenice 0,38zl,po neúrodě  r.1853 19zl. slepice 15kr.                         a kráva60-100zl.                                                    

  Denní mzda:zedník mistr 57-60kr.,tovaryš 42-48,nádeník18-24,zedník45,podavač24kr.           

Pro zajímavost:1kopa grošů českých měla v pol. 17stol cenu asi 140kč;1kopa grošů míšenských měla ve válce třicetileté cenu asi70kč;1zlatý rýnský o 60 krejcarech měl hodnotu 66kč;1groš míšenský měl cenu 1kč a16hal a jeden tolar měl hodnotu1,5zlatých tj.asi90kč a teď můžete srovnávat .

     

Jistě si každý všímá svého okolí a tak nikomu neunikne cit pro detail při opravě pivovaru.Pokud se toto nákladné dílo dovede do konce tak to bude určitě zajímavý objekt.Možná se na to mělo myslet při výměně oken,ale všechno stojí peníze tak snad v budoucnu. Dostal jsem nějaké informace od pana Žabičky,tak je vkládám. Krov pravděpodobně stavěl Fr. Barák v roce 1725 - je tam podepsaný. Z toho by pak vyplývalo,ze pivovar pri tom velkém požáru v druhé polovině 18. stoleti taky nevyhořel. Barokní štíty byly dostaveny až později (1747).Přiblížím Vám ukázku mapy Hostimi,je to prozatím nekvalitní,ale můžete si mapy prohlédnout na portále třeba tady  http://oldmaps.geolab.cz .Takže dobová fotka obyvatel,vjezd starou branou(zbořena JZD),a 2 výřezy z mapy na obec a hlavně na Červený rybník.


Hostimský pivovar se datuje k roku 1502- 1900 a v roce1821 3 dělníci na jedné pánvi uvařili 972 (54995 l)věder piva k čemuž spotřebovali 54 (102m)sáhú dřeva, 486 (25tun)měřic sladu a 2,4 (134kg)centýřů chmele. Majitelem tohoto pivovaru byl průběžně: Hynek Bítovský z Lichtenberka, Albrecht Bítovský z Lichtenburka , Zdeněk Bítovský z Lichtenburka - dědici , Václav Hodický z Hodic, Jiří Valecký z Mírova , Kateřina Zelená z Říčan , Ladislav Šlejnice ze Šlejnic, královská komora ,Jiří hrabě z Náchoda , Leopold Ferdinand hrabě z Náchoda, Jindřich Rudolf hrabě ze Schaumburka , Zikmund Kořenský z Terešova, Ferdinand Vilém Slavata hrabě z Chlumu, Ludvík Raduit hrabě de Souches , Karel Josef de Souches, Konstantin Josef z Gatterburgu , Prokop hrabě z Gatterburgu , Antonín hrabě Meraviglia - Crivelli , Marie a Terezie hraběnky Bissingen a Eleonora hraběnka Stürgk, Karel st. kníže Liechtenstein , Karel ml. kníže Liechtenstein, Rudolf kníže Liechtenstein , Ferdinand hrabě z Trautmannsdorffu. Dále měla obec poplužní dvůr,opevněné eneolitické hradisko Za Ovčírnou,Ovčírna(asi1000ovcí), 2 mlýny (Červený a Radkovský),ovocné sady,vápenku,cihelnu,pec na kolomaz a potašárnu. (surovina k výrobě skla ). K roku 1880 také v obci pracovalo 6 tkalcovských mistrů se 6 tovaryši.Zajímavé jsou názvy tratí okolo Hostimi a dnes se asi nedozvíme proč se tak nazývají Těchovec,K mezuláníku ,K valatinum,Na hradech,Pod hladovským, Skorpion,U kabelky apod. Než byl postaven hřbitov za vsí ,pochovávalo se v okolí kostela, což přinášelo určité potíže s prostorem a zvyšováním počtu obyvatelstva se musela vrchnost zabývat stavbou nového hřbitova,což se stalo r.1784, márnice,brána a zdi s pozdně barokními reliéfy po roce 1800,hřbitovní kaple 1809.

Bohužel některé reliéfy nějaký dobrák natřel na růžovo, tak snad to zub času zase opraví.Tahle věc s barvou není tak závažná jako to, že naproti kostelu od silnice stojí jedna z mnoha hostimských poklon , a jednoho večera zde zastavilo teréní auto, hajzlík hodil lano na sošku sv.Jana Křtitele a autem ji vyrval ,navždy ztracena.Další vzácnou sochu sv.Jana Nepomuckého z roku 1773 podobný dobytek povalil a ukradl v lese směrem na Rozkoš. Doufejme že pro ty darebáky boží mlýny melou hodně na jemno .

 

Josef Nezveda

V době  první světové války odešla většina schopných mužů na frontu, a tak na obci zůstali zaměstnanci c.k., na domácí i polní práce zůstaly ženy, děti ,neodvedení  tj. invalidní muži a staří.Kolik mužů bylo přímo ve zbrani se zřejmě nezjistí,ale ve válce jich padlo celkem 23 .Nejtragičtější byl osud bratů Svobodových z domu č.62, kde bydlí p.Rajtík . A to Jan (st.24) a dvojčata František a Karel (st.31); Jan Vondráček ( z domu č.39 kde bydlí St.a Lenka Dvořákovi); Emil Svoboda  ( č.31 nyní Jiří Novák ); Antonín Rada ( č.98 nyní Dymáčkovi); Cyril Rada (st.24); František Holubec (st.30); František Holubec (st.20); Josef Tyma (st.20) ; František Svoboda (st.21); Eugelbert  Bazika (st.37); Karel Brázda (st.40); František Brynda (st.21); František Rada (st.24); František Mayer (st.32); Ferdinand Pop (st.29); Josef Nezveda (č.9 nyní dům Miroslava Řiháčka),raněn na halíčské frontě,zemřel v lazaretu v Košicích; Julius Schmied( st.40); Adolf Beran( st.20); Jan Plichta (st.34); Jan Lněnička( st.43)padl zřejmě u města Volodimir Wolyňski;.V legiích bojovalo 8 občanů obce: Vojín Rada Cyril nar.26.6.1896 ,datum a místo přihlášení do Legií:?.4.1917, Rostkovský rudnik - Chersonská gub.,konec v legiích:4.1.1920,zajetí:17.9.1915-Rovno, zemřel 5.1.1920; Urbánek Josef nar.25.8.1884, hodnost Rakousko-Uherské armády 17.mysl.pl.- vojín .Datum a místo přihlášení do legií:, Kurgan ,poslední hodnost v legiích: svobodník,konec v legiích: 23.7.1920; Štěpán Zadražil, Josef Čech;.Italským legionářem byl vojín Petříček Josef  nar.13.3.1892, datum a místo přihlášení do legií:16.1.1917, Folino,konec  v legiích:5.3.1920,zajetí:4.7.1915- Doberdo,a poslední Bedřich Veverka.U italské domobrany sloužili: Jan Forman, Josef Řeřucha a Josef Nečesal. Na Slovenské straně hájili hranice proti Maďarům v roce 1919: Jan Forman, Karel Černý a Josef Plocek,posledni dva lehce raněnění.

Naproti zámku v parčíku stojí kamenný kříž na památku všech 23. spoluobčanů kteří padli v první světové válce ve věku od 20 do 40 let.Jsou mezi nimy některá jména která nám dnes nic neříkají jako např.Eugelbert Bazika, Julius Shmied,Adolf Beran nebo Jan Plichta .Ví o těchto lidech někdo něco? Bylo by zajímavé zjistit kde skončily jejich rody. V r.1821 žilo v obci kolem 800 obyvatel ve 107 domech ,byly zde kováři,hrnčíř,kolář, krejčí,švadleny,pekaři, řezníci,sedlář,stolař,zedníci,tesaři,ševci,kramáři a perleťař a snad se ještě dnes v každém domě najde kus perletě,kterou si přilepšovali výrobou knoflíků skoro v každé domácnosti.Již o 20let později se píše 183 domů se 787 obyvateli a v celém panství se nacházelo 72 mistrů třeba 9 kovářů,9 ševců,10tkalců,4mlynáři,salajkář,kloboučník atd.Ve druhé polovině 19. století byla v obci zřízena pošta,záložna a četnická stanice.Dále zde byl r.1876 hasičský sbor, který prokazatelně hasil velký požár domů v Blížkovicích, což zadalo podnět blížkovským k založení svého sboru.

Obecní četník pan Adolf Skokan

U hospody stojí 3 pařezy jsme přesvědčeni že se popíjela limonáda.A o nějakých 50 let dále jen ty tři stroje odjely.

 

Hostim19.století byla známa jako středisko českého národního a kulturního života.Působili zde básník Fr.Kočí,hudebník Fr.Vocelka a farář Fr.Valouch kteří mají na návsi pomník. Za války musel být odstraněn, tak ho místní rozebrali a po válce byl vrácen na své místo.

Dále zde působil jako kněz v letech 1868-69
kukátkář P.Václav Kosmák, kněz,
spisovatel,autor tzv.kukátek 5.9.1843 Martinkov-15.3.1898 Prosiměřice ,pamětní deska je umístněna nad vchodem místní fary.

Dále mám dvě fotky z Červeného mlýna.Používal se jako nájemní dům a bydlely tam až čtyři rodiny. Dnes je mlýn zbořen a staví se na něm nová rezidence,ale už nebude červený , ale žlutý.Další je pohled ze skály u závodiště na Ovčírnu od p.Fráně a vedle nová .V pozadí chybí skleníky a kompresní stanice. 

Nyní ,před koncem roku 2008 ,jsem dostal několik fotek z pozůstalosti nedavno zemřelého p.Fr.Taflíře.Nejstarší jsou z let 1920-30 a jsou na nich zřejmě příbuzní a přátelé této rodiny.Pokusím se něco objasnit,ale nejsem rodák a proto  si ,pokud máte zájem pozvěte rodiče nebo prarodiče.Na první fotce je otec  již jmenovaného a jak se říká vše se dědí přes jednu generaci,tak já vidím druhého zleva uprostřed jako Milana,ale 83 roků zpět.Na druhé je p.Bláha,Melkus,Taflíř,Čech,Trojan a dále snad zjistím.

 


Vlastním několik výtisků starých novin, tak ukážu jen kousek z černé kroniky Národní politiky z 8. 7.1931 . Další ukázka je ze sešitu jednoho rodáka, který zde již dlouho nebydlí, pana Josefa Čábela 2.třída rok 49-50,oběžník pro zemědělce a rodinný výkaz hostimského rodu,r.1925 z domu, kde dnes bydlí pan Pavel Petříček.
 

         

Pekárna pana Rudolfa Kleina,jejich malá dcera brzy zemřela.Dnes tam bydlí také Ruda ,ale nepeče. Pohřeb pana Cihláře a další pohřeb P.Kovář Bohumil 1978 .Fotka vpravo je z pohřbu neštastně zabitého granátem těsně po válce.Namátkou druhý zprava p.Melkus,Novák,Kabrňa.

Pan Cihlář Karel u Polepšilu nevím s kým.V zimě sedláci pracovali v lese, a po válce měli na statku na pomoc německé válečné zajatce .U nás pracovali 3 ,jeden na obrázku ještě v uniformě wehrmachtu. Práce na poli byla těžká, že pani Svobodová(spolu s ní pí. Květa Hamzová a Růžena Turnéberová). A naše omladina .

Dva obrázky z okolí fary,parní stroj,sokolovna v roce 1930,1.máj,hospoda nyní r.d. R.Petříčka

Na motorce pan Cihlář snad ČZ. a na kole možná Eska

Kde jsou ty časy Franto a Karle že? Poslední foto zprava: Vašek Langr z Rozkoše,Bedřich Matula,malého neznáme a poslední je pani Nováková.

Toto je fotka taky těsně po válce,nešťastnou náhodou se při hraní zastřelil panceřovou pěstí mladý Karel Kulhánek.Na památku na tom místě stojí křížek. Tady mám jeden krásný kousek,je to kuželna na Ovčírně bohužel je to malá fotka tak nejde poznat o koho jde. Další je z posvícení roku 1924 ,pohled vojákovi a zámecká kaple.

O víkendu jsem dostal vzácnější foto,a to hostimskou šlechtu obklopenou hasičským sborem, tak se musím s vámi podělit .Vlevo stojí zřejmě P.Augustin Senz a po něm nastoupil P.Antonín Horák jeden z mála farářů, kteří zde sloužili celý život,takže ta fotka je před rokem 1928 kdy P.Horák nastoupil do úřadu. A nad 2 řadou mladý hrabě Ferdinand,padl u Stalingradu.


P.Horák

A tady mám pár foteček ze kterých mám opravdu radost i když jsou velmi nekvalitní .První je hájenka u rybníčků.A opět zřejmě nějaké krojované posvícení nebo dožínky,nejsem si jist.

Třetí fotka je zřejmě cestička od hřbitova a čvrtá je z počátku nějaké stavby ,zřejmá je hromada kamene a zajímavé je při zvetšení ,řešení komínů na ředitelně.

 

V další řadě je hospoda (ROZKOŠ) u Říhů, o které se zmiňuji jinde,pohled na náves se starou p.zbrojnicí, vzdálený pohled na obec a asi nejhezčí fotka té doby ,dělaná zřejmě ze sýpky.Všimněte si vpravo dům kde bydlí Karel Pojezný a Josef Pelikán ,potom kam až zasahovala zeď zámku, cesta a val pod rybníkem. V části DD kde jsou dnes ubytovaní muži je zřejmé asi technické podlaží s okny.

Mám zde dvě nové fotky někdy z válečných let a těsně po ní.

        

Do lesa se chodilo na tzv. jamky na prvním obrázku je hajný Dufek, v pokleku matka pí.Tomkové a vpravo její otec v popředí opřená o motyku pí. Medunová,na druhé fotce se společným úsilím podařilo zjistit skoro všechny.Stojící zleva nahoře pí.Linhartová,Kabrnová,Radkovská,Matulová,sl. z fary,Antošová Anna z ovčírny,paní z Prokopova,Bláhová Anna,Mrkosová Anežka(Křehlíková),2 řada zleva pí .Svobodová matka pí.Pospíšilové,Jana Svobodová,Vondráčková,Pelikánová,Matylda Čábílková matka Franty Řiháčka,v podřepu zleva zřejmě pí .Blažena Klinerová z Prokopova,Otto Dufek obchodník,neznámý muž,hajný Póla a bohužel dále nevím chyba fotky.Pokud se pletu,prosím opravte mně. Na další Hajný Mikeš,silážování zvěři a pánové z polesí.

Dále mám jednu fotografii o žních ze 4.7.1939.S úžasem zírám na ten parní stroj ,jaká škoda, že již vzal za své.V každém technickém muzeu by stál jako skvost na prvním místě. Další je pohlednice z datumem 28.4.1919 a do třetice obchod pana Meduny ,datum neznám . Trochu nekvalitní fotka regulace Nedveky,takže nelze poznat kdo to je,ale dnes by se tam nikdo čvachtat nemohl pro spoustu střepů a dalšího ee.

     

Tři starší pohledy na Hostim,nejvíce se mě líbí první z důvodu hyzdiče -bývalé družstvo.Každý mě dá za pravdu že takhle by to bylo ono.

Několik starších fotek -přestavba zámku,vchod,a pohled na Hostim,zaměstnanci +obyvatel,praní,je to dost nekvalitní co se dá dělat.

Další ,opět nekvalitní kousky  jsou situovány kolem domova důchodců,řádové sestry,pracovní  a kulturní činnost dědečků a babiček.

   

 

 Nedavno jsem dostal e-mail od pána, který je nyní vlastníkem č.p 13 a to  doktor ing.Pavel Slezák. Poslal mi několi skenů fotek a k tomu nějaké vyrozumění o dějech na různých fotografiích.

           

Práškování polí  zná snad každý ,nakládání slámy

           

Karel Svoboda spolu s pomocnými dělníky z Podkarpatské Rusi ( museli po válce odejít),asi pohřeb,výlet a část ulice , svatby.

               

 

                                                             

Karel Svoboda tj.otec  Karla(sparťana)Svobody s koněm na dvoře,v pozadí domy u rybníka a jeho děda taky Karel,býval také starostou v Hostimi 1864-1921 

                 

     

                                                                

Jako nehostimák  a nepamětník mám problém v identifikaci lidí na fotografiích,ale nemůžu si odpustit okomentovat druhou fotku a muzikanty sedící dole a zvlášť druhý zleva na baskřídlovku.Ten se snad vrátil z Ameriky z války sever - jih.Jeho boty a všeobecná atmosféra dob minulých se mi líbí velice,i když je mi jasné, že ta doba byla pro všechny na fotce mnohem,mnohem obtížnější než ta dnešní.

         Zdravím vespolek,po menší odmlce,způsobené nějakou nechutí pokračovat ,vkládám několik řádků o první světové válce.Přiznávám že nemám na to ,abych pravdivě zdokumentoval všechny padlé v této strašné válce.Jména těchto  našich mrtvých,jsem pokud to šlo ,uvedl  správně.Většina z nich nemá hroby a jejich rozervané duše někde dodnes bloudí po ruských pláních.Na jejich památku jsem vyřezal a postavil  v parku ruku se zlomeným křížem.Vyjadřuje tehdejší vztah k Bohu,nyní bereme své osudy do svých rukou a proto lámeme kříž. Jak se všechno pomalu opakuje,jenže vítr nyní vane od východu.Všechny zrůdy, jak oba císaři,ruský car a následně celá válečná garnitura šílených generálů na obou stranách čekali na nějaký impuls k vyvolání války,no Gavrilo byl onen vyslanec smrti. Snad budu jména všech našich, již zapomenutých nešťastných hrdinů postupně přidávat.
TOPlist