Církev

 

 

 Stránku o církvi začínám v daleké historii .Hostimská farnost je poprvé zmiňována r. 1322.Co tomu předcházelo.Benediktinský klášter v  Želivu založen byl od vévody českého Soběslava I. a jeho choti Adléty r. 1139.Bendiktíni,kteří sem přišli ze Sázavy s prvým opatem svým Reinardem . Působením pražského biskupa Daniela byli však za několik let  ze Želiva odstraněni a na jejich místo uvedeni řeholní kanovníci premonstrátští z kláštera steinfeldského v Porýní, z téhož kláštera, jenž vyslal již r. 1142 první řeholníky na Strahov do Prahy. Prvním opatem v Želivě byl zbožný Gotšalk († 18. února 1184). Gotšalk byl prvním želivským opatem. Pocházel z Kolína nad Rýnem, původně studoval v Paříži lékařství. V těžké nemoci slíbil vstoupit do kláštera, zůstane-li na živu. Stal se knězem ve Steinfeldu a odtamtud byl poslán s kolonií bratří do Želiva.První premonstráti začali řeholní život v Želivě koncem ledna 1149 a nalezli v olomouckém biskupu Jindřichu Zdikovi, členu téhož řádu, obzvláštního dobrodince. Opat Gotšalk zařídil r. 1149 též panenský klášter v Louňovicích pod Blaníkem, pak kol r. 1153 v Dolních Rakousích premonstrátské kláštery na místě staroslovanského sídliště Jeruši (Geras) pro řeholníky a v Perneku (Pernegg) pro řeholnice, a r. 1183 klášter premonstrátek v Kounicích na Moravě; podnes opat v Želivě přikládá si titul »pater-abbas canoniae Gerusenae.Soudním vyrovnáním řeholnice v Perneggu dostaly v léno mimo jiné i farnost Hostim.To také vysvětluje,proč se moravské prameny v té době o zdejších patronátních právech  nezmiňují

Tento řád ho drží až do r. 1481 kdy klášter  za husitských válek vyplenila jeho vojska a v tomto zmíněném roce žila v klášteře jedna řeholní sestra. Od té do doby  spadá pod správu panství v Hostimi,kde v panském dvoře stávala i místní fara . Kostel sv. Františka Serafínského doložen 1357, kdy se hovoří o zdejším plebánu Oldřichovi, dále 1366 a 1391, kdy je v obou případech kostel výslovně označen jako farní, stejně jako roku 1394, kdy je zdejší již zesnulý duchovní správce Jáchym uveden jako „ecclesiae rector“.Po něm se uvádí další kněz r. 1406 plebán Šebora nebo také Wšebor,urozeného původu,který odtud odešel 20.ledna 1453 doBudkova.Roku  1510 žaluje farář Pavel Václava z Ludanic o náhradu 15 kop grošů(asi 165 tis.korun),za odpírané desátky u Ohrazenic. Nástupem husitů a jejich vlivem převažovala v obci víra husitská a protestantská tzv.bludná náboženství.. V roce 1521 přichází do Hostimi husitský kněz Tomáš z Hradce.Ten je téhož roku vykázám abatyší kláštera v Předklášteří u Tišnova jako bludař .Další zdejší faráři,často pochybné víry nebo mravů,měli neustálé potyčky s vrchností,kvůli desátkovým důchodům.Roku 1560 je zde uváděn farář Jan. Ve stejném roce pak farář Jiří Tausek,r. 1562 –63 Jakub, a od r. 1571 Jan z  Tismic, ten chtěl z farnosti r.1571 odejít,aleValecký ho nechal uvěznit.1582-83 Jan Sibiladelphus. Pro jeho nemravné chování farníci z Pavlic, Zvěrkovic  a Jiřic začali chodit do jiných farních kostelů v okolí.Hostim v té době byla v manství Jiřího Valeckého z Mírova, majitel panství od roku 1560. Ten nechal právě pro nekatolíky starý kostel zbořit a vystavět r. 1569 na stejném místě nový kostel, v kterém byly ponechány původní zvony z roku 1502 ( tři a umíráček ).Po smrti Valeckého se jeho žena provdala za Ladislava Šlejnic a přivedla ho na zámek Hostim r.1598.Po prodeji panství přicházeji Březničtí z Náchoda a s nimi katolická víra.Obyvatelstvo po staletí evangelické tuto skutečnost bojkotovala a tak katolická fara v Hostimě upadala až v r. 1620 zanikla úplně a byla spravována z Biskupic. Nevzmohla se ani za katolické protireformace, a to i přes časté snahy znojemských jezuitů. Katolická farnost přecházela postupně pod správu okolních farností .Roku 1630 byl na zchudlou faru ustanoven Jan Mathisius,ale již o rok později byl přeložen do Mor.Ostravy.Podle vizitační zprávy znojemského děkana z 16.dubna 1657 měl kostel jeden oltářa nejnutnější vybavení;tj.1-stříbrný pozlacený kalich,1-částečně pozlacené ciborium,3-ornátyě-zvony a 200zlatých moravských,rozpůjčovaných farníkům,desátky farníků byly velmi skrovné,protože na celou farnost se hlásilo jenom 240 katolíků. Od r. 1643 byla farnost spravována farností Moravských Budějovic, od r. 1657 z Biskupic, od r. 1667 z Lukova, a konečně od r. 1667 z Jevišovic. Zde zůstala až do r. 1716 a byla administrována jevišovickým kooperátorem P.Bernardem Bacherem. Listinou z  25.8.1716,obnovila držitelka panství,ovdovělá hraběnka Luisa z Hornu,roz. hraběnka de Souches,se svou sestrou Claudií ze Souches fundační zajištění zdejší fary,po mnohaletém dohadování mezi biskupským ordinariátem a držitelství panství Jevišovice-Hostim,byla znovu obnovena farnost hostimská a k ní obce Blanné, Boskovštejn, Jiřice, Prokopov  a Zvěrkovice. V květnu 1731 byla fara obsazena P.Václavem Ignácem Zdražilem,přeloženým z olomoucké diecéze a  prvním skutečným farářem. Od r. 1733 byl farářem P.Matyáš Josef Železný, + 1734. Následovali pak tito faráři: od r. 1734 P.Ignác Frei, od r. 1742 P.Václav Antonín Měřil, rodák z Tovačova,vydal tiskem nekrolog na zemřelou hraběnku Renatu z Gatterburgu a zemřel zde roku 1765.Od r. 1765  P.Václav Stabel, od r. 1770 P.Antonín Chmel, rodák z Těšetic v ol.diecézi, od r. 1774 P.Jan František Talpa, rodák z Příbora na Moravě, od r. 1787 P.Rafael Antonín Settner, rodák z Kritschen ,bývalý loucký premonstrát a pak děkan v Jevišovicícha zemřel zde roku 1814.Za napoleonských válek jako válečné raparace musela farnost odevzdat všechny stříbrné předměty jmenovitě monstranci,2kalichy,ciborium(tj . nádoba na hostie),kaditelnici s loďkou a lampu.Poté bylo z darů farníků faráře a knížecího patrona pořízeno 8 ornátů ve všech liturgických barvách,krásná zlacená monstrance,ze zbožných nadací a fundace účtu Konst.z Gatterbugu v r.1751 ve výši 5000mor.zlatých tj 7mil.korun a z jeho uroku 4,5%připadlo na faráře 56 zl.,vydržování kaplana 80zl.,na učitele50zl.,svíčky a věčné světlo27zl.a 36krejcarů.Další mešní nadační fond založila roku 1818 Alžběta z Meraviglia roz.Abensberg 2400 víd.zlatých tj.1,4mil korun) a další nadace Jos.Stiegelmaiera,úředníka panství z roku 1764 700 zlatých tj. 770 tis. korun.Jde vidět že panství vynášelo slušné peníze a tak se otvírala  možnost mecenášství.

Po něm r. 1814 byl farářem P.Karel Miksch, rodák z Velkých Dyjákovic, pomocný kaplan a též od roku 1821 jevišovský víceděkan a okresní školský inspektor. Od r. 1829 byl farářem P.František Křivánek, rodák ze Slavětic. Tento založil ještě jako pomocný kaplan v r. 1822 z pozůstalosti 1388 zl. P.Faráře Settnera sbírkami i svým nákladem „Institut pro chudy“ - chudinský fond, ze kterého byla chudým vyměřena určitá podpora. Tento fond měl na svou dobu slušný kapitál a to:7000zl. vídeňských, tj. 3,9 mil.korun .Podstatně upravil kostel a nechal postavit nový hudební chór se vstupem zvenčí. Současně byly přestavěny varhany. V lodi kostela je několik náhrobků:Anna,dcera Jiřího Valeckého z Mirova,zemřelé ve středu po sv.Jakubu 1572;samotného Jiřího  Valeckého 11.října 1589;barona Dagoberta Schleinitz;náhrobek z r.1607 bez nápisu;hraběte Konstantina z Gatterbugu a jeho manželky Renaty ; náhrobník faráře Vaclava Ant.Měřila.V roce 1727 byl kostel zvětšen a v první polovině 19. století přistavěna klasicistní předsíň. Kostel je stavba barokní,na půdorysu kříže orientovaná podélně jednolodní s odsazeným kněžištěm, hranolovitou věží a s lodí obdélníkového půdorysu a bočními kaplemi.V západní části lodi se nachází dřevěná hudební kruchta z doby po roce 1830. Roku 1853 byly krásně zrestaurovány oba boční oltáře,kazatelna,několik soch svatých a křtitelnice.   V kostele je zděné sloupové retabulum hlavního oltáře, které pochází z doby barokizace kostela, s obrazem Stigmatizace sv. Františka z Assisi a v čelech bočních kaplí oltáře z třetí čtvrtiny 18. století, obraz sv. Immaculaty z poloviny 19. století a obraz sv. Anny.Záznam ve farní kronice hovoří o nových varhanách z roku 1763. Oprava těchto varhan v roce 1791 stála 20 zl. Původní varhany přestavěl po roce 1830 František Svítil starší, varhanář samouk z Nového Města na Moravě a nově byl i štafírovánhlavní oltář. V kronice lze nalézt zápis o další opravě varhan, která se uskutečnila v roce 1841.Nové varhany byly pořízeny během oprav kostela, které probíhaly v roce 1903 a 1905. Podle farní kroniky postavil nové varhany v roce 1906 nákladem koste lního výboru za 2600 K Antonín Môlzer z Kutné Hory.Jak se píše ve farní kronice, v roce 1934 opravila varhany firma Rieger za 1589 Kč a další opravu varhan provedl v roce 1936 varhanář Žloudek z Kutné Hory za 1030 Kč. Později však varhany přestávaly fungovat, proto nacvičil v roce 1946 zdejší farář P.Horák s místními ochotníky divadelní představení, které vyneslo 5000 Kč na účel pořízení varhan nových. V roce 1948 pak byla provedena firmou Hlaváček z Brna oprava stávajících varhan nákladem 43 630 Kč. Sbírka farníků vynesla 30 000 Kč, zbývající částka byla na žádost farního úřadu uhrazena ministerstvem školství a osvěty.Podle záznamů v národním památkovém ústavu neměl tento v roce 1981 zásadní připomínky k plánovaným opravám, tj. k uvedení mechanismu do původního stavu. NPÚ doporučil, aby vnějšek varhan (hlavně skříň) byl ponechán bez zásahu, pouze bylo možno uvažovat o změně barevnosti dřevěného kůru.Jak uvádí kronika, tato zamýšlená oprava se uskutečnila v roce 1984, provedl ji Karel Zadák z Brna nákladem 135 000 Kčs. Na štítku varhan na hracím stole je uveden Karel Zadák z Brna OPUS 20.Popis varhan.Jedná se o jednomanuálové varhany s pneumatickou traktúrou, kuželkovou vzdušnicí, devíti rejstříky, třemi spojkami, třemi pevnými kolektivy, rejstříkovým crescendem (válec), řadou volných kombinací a tremolem.V roce 1853 pak byly obnoveny oba postranní oltáře, kazatelna a křtitelnice.

Několik slov k osobnosti P.Františka Valoucha.

Farář  František Valouch přišel do Hostimi z Pavlic.Byl pilný spisovatel,napsal a vydal tiskem přes deset knih.Prostorná a přívětivá fara v Hostimi vítala další dva Františky a to Kočího a Vocelky s nimiž tvořil známou trojici.

František Kočí studoval filozofii a při návštěvě císaře místo „Vivat “volal „ Bída“.Jeho hostimský strýc,revírní Mačkal, mu sehnal místo u dobrosrdečného majitele panství,hraběte Meraviglia.Kočí psal do obrozeneckých časopisů většinou básně o Bohu a vlasti.Jeho pozůstalost je uložena  v Českém muzeu v Praze.František Vocelka se narodil v Rouchovanech.Po příchodu do Hostimi se stal domácím učitelem vrchnosti a pomocníkem učitele Františka Suchého,po němž  poté převzal školu.Psával do Květů,překládal a skládal duchovní a lidové písně.Byl ryzí vlastenec,učitel,varhaník a zpěvák.Na chvílí se k nim přidal i kukátkář,kaplan Václav Kosmák,lidový povídkář.

Farář Fr.Valouch je pohřben ve společném hrobu hostimských kněží.Ostatní dva odvál čas a jenom pomníček budějovických studentů, naproti zámku nám svědčí o jejich životě,no pro většinu jsou to již jména neznámá.Prostorná  a přívětivá fara je dnes opuštěná chátrající budova,nj.

 K roku 1860 záznamy hovoří že farnost má 1938 katolíků moravských,z toho298 žáků a 5 židů.Od r. 1861 byl farářem P.František Valouch, tento daroval škole pro vzdělání dětí mnoho knih, vzorků nerostů, map a jiných pomůcek,a  který zde již od roku 1836 působil jako kaplan a katecheta ve škole, a to až do své smrti 8.3.1875.Pomníček má spolu s dalšími dvěma obroditeli své doby.Fr.Vocelka-učitel a Fr.Kočí důchodní naproti zámku v parku.Roku 1868-9 zde také působil i kukátkář P.Václav Kosmák který vedl matriku krásnou češtinou.Od r. 1875 - 1881 byl farářem.P.Jiří Sellner, Němec, který byl všeobecně velmi oblíben a na jeho snahu psát zápisy v češtině je radost pohledět.V letech 1881-1888 byl farářem P.František Svoboda z Vyškova. Od r. 1888 zde působil farář P.Leopold Pátek z Rakšic. Od r. 1904 byl farářem P.Augustin Senz z Tuřan.R.1920 zde působil jako kaplan P.Vilém Viktorín. V letech 1928 -1969  zde působil farář P.Antonín Horák. Po jeho odchodu do důchodu nastoupil na faru P.Bohumil Kovář, který byl farářem až do r. 1978. Od té doby zůstává fara v Hostimě neobsazena a správu vykonával administrátor P.Josef Jandl, farář z Pavlic zemřel 2.2.2007.Po jeho smrti nastoupil neobyčejně sečtělý rétorik P.Oldřich Máša.Odešel do farnosti Véska v r.2010.Po něm nastoupil člověk dobrého srdce R.D. Th.Lic. David Ambrož.Po roce, k naší nespokojenosti odejit od září 2011 do farnosti Rájec nad Svitavou - Jestřebí, excurrendo administrátorem ve farnosti Doubravice nad Svitavou a excurrendo administrátorem in materialibus

ve farnosti Petrovice u Blanska.Jedna z pohlednic které jsem dělal pro naše farníky .Jsou na ní  P Horák;P.Kovář;P.Jandl;P.Máša;P.Ambrož;P.Prodělal
Náš nový kněz přišel z farnosti Oleksovice. Je to bodrý člověk se stálým úsměvem R.D.Mgr. Robert Prodělal.U nás opět administrátor excurrendo a musíme si zvyknout že na naší faře už faráře nikdy mít nebudeme.

Velkou událostí pro farnost hostimskou bylo vysvěcení nových zvonů Františka, který váží 320 kg  a Marie, který váží 280 kg, dne 24.6. 1990 posvěcené biskupem brněnským Mons. ThLic. Vojtěchem Cikrlem. Zvony byly ulity ve zvonařské dílně rodiny Dyttrichovy v Brodku u Přerova .

       

 

V září 2007 proběhla nákladná oprava věže kostela,poté nová krytina,vysoušení základu a očekávaná obnova vnitřních maleb a vlastně nikdy nekončící renovace.

                                

     

 

                 

Slavnost Těla a krve Páně v Hostimi dne 25.května 2008 je svátkem eucharistie. Zatímco průvod je především oslavou reálné Kristovy přítomnosti v eucharistii jako oběti a eucharistie jako svátostného pokrmu. Kristus přítomný ve svátosti oltářní je týž Kristus, který zemřel a stále znovu je obětován pro spásu světa a tentýž  Kristus, který se nám dává za pokrm. Projevem eucharistické úcty tedy je i adorace - klanění se Kristu .Eucharistie neboli lámání chleba je jednou z významných církevních svátostí zobrazujících poslední večeři Páně.Eucharistie neboli proměněná hostie je vložena do Monstrance a vynášena z kostela k poutním oltářům procesím s baldachýnem kde se zastavují při jednotlivých vyzdobených oltářích za zpěvu eucharistických písní.Mladé družičky  házejí plátky květin  před kněze, který pod baldachýnem nese v monstranci Nejsvětější svátost .Květy posypaná cesta je jedním z výrazů úcty k Ježíši nesenému v průvodu.Celou oslavu a mši uváděl náš nový kněz p.Oldřich Máša.Upřímný člověk a každému přeji vyslechnout si jeho výtečná kázání.Jsou to opravdu slova, která se musí každému vrýt do paměti.Jenomže jak se zdá , je spousta lidí co je již slyšet nechce.

         

Fotky  z  finanční sbírky  na pohraničí a  svatého přijímání .

 15 .června 1936 konala se 1. národní  pouť ke svatému Antoníčku.K této slávě byly postavena kaplička.Několik dobových fotek a lejster k tomuto svátku.

  

                                          

    

                              

 

 

 

Několik fotek k znovuobnovení pouti ke svatému Antoníčku.Bezva neděle.
 

1. Soška sv. Antonína, v nosítkách, 2. Ministrant Tomáš Doležal a náš milý patron 3.Ministranti Michal a Jarek Venhodovi a Tomáš Doležel spolu s naším milým patronem netrpělivě čekající na vyjití procesí ke kapli 4.Procesí, směřujíc ke kapli sv. Antonína Paduánského, už vykročilo vstříct jubilejní oslavě.5. Procesí kráčející kolem fary, hasiči nesou prapory Moravy, České Republiky a hasičský prapor.
 
 
 
6.Nádherná fotografie, procesí míjí hřiště a doputovalo na Alej, která je pod kopečkem, na kterém je kaple sv. Antonína 7.A, pan starosta s chotí nám kyne, procesí odbočilo ze silnice na Aleji a nastupuje poslední etapu svého putování za sv. Antonínem, za malou chvíli jsme v Americe . 8- Poslední převýšení a už budeme u kaple v Americe, nádherně jsou vidět prapory, akorát škoda, že chlapi nenesli nosítka na ramenách, jak se patří, byl by vidět i svatý Antonín.Poutníci shromážděni na tancplace před kaplí, v popředí pan Jaroslav Svoboda, c. a k. vrchní kameraman farnosti.
 

 

10. Duchovenstvo u oltáře, v pozadí oltář se sv. Antonínem, tak jak tu stál už při první pouti. 11. J.M. Marian Rudolf Kosík O.Praem., opat kláštera novoříšského, hlavní celebrant slavnostní mše svaté, v pozadí P. Th.Lic. David Ambrož, excurrendo administrátor farnosti .12.- ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9, Mgr. Vladimír Nečesal - lektor farnosti .13.- Žalm: Dan 3 14.-2. čtení: 2Kor -11-13, Mgr. Libor Nečesal - lektor farnosti .
 

15.- J.M. Marian Rudolf Kosík O.Praem. opat kláštera novoříšského .16.-Čtou se přímluvy 17 .-Oratio super oblata - modlitba nad dary. Modlitba, při níž se obětují Bohu dary, které budou za malou chvíli proměněny v Tělo a Krev Ježíše Krista 18 .- Pozdvihování, obětní dary jsou obětovány Bohu k posvěcení.

 

20 .Žákyně ZŠ Hostim přednášejí básně.21., 22.,23. Folklórní soubor Škrpál, lidové tance a zpěvy podhorácka, Zlatý věnec.

24. Stará garda jde na to, budou předvádět zásah u požáru, tak jak býval před 100 roky .25. Hóóóřííí, hóóóřííí, hasiči už jedou...26. František Kandl, emeritní velitel SDH, kdybybývalo nebylo tak chladno, tak skropil i nás27. Pořádně zabrat..28. Škrpálnicesi dávají zaslouženou svačinu29. Malá dechovka, která hrála při celé slavnosti, a dobře hrála

V naší dědině neumíme moc slavit a radovat se, ale občas se stane, že se k něčemu odhodláme, a tak se i stalo letošního roku, kdy si připomínáme výročí 75 roků od založení poutí a kaple sv. Antonína Paduánského v háječku Americe nad Hostimem. Pouť u sv. Antoníčka, jak jí lidově pravíme, se konala 19. června Léta Páně 2011. A byla to pouť v pravdě jubilejní, jednak bylo již řečené výročí a také to, že se zde konala pouť zhruba po 40 roků dlouhé odmlce.Ale ještě se vraťme se zpět o těch 75 roků a připomeňme si jak to vlastně bylo na počátku. U zrodu poutí u sv. Antoníčka stála absence poutí v hostimské farnosti. Každá farnost respektive kostel má dva význačné svátky a je tomu tak jako u lidí, každý člověk má narozeniny a svátek. Narozeniny kostela to je jeho posvěcení, kostel když je postaven, tak je to dům jako každý jiný, ale aby se stal kostelem – domem Božím, je nutno jej vysvětit, tedy vyjmout z profánního užívání, jinak řečeno, daruje se Bohu. Odtud vznikl název tohoto svátku, slavnost posvěcení kostela nebo z latiny dedikace a lidově posvícení, podle kraje zvaného též „hody“. A tak jako člověk dostává při křtu jméno po určitém patronovi, stává se tak při svěcení i s kostelem, který je zasvěcen určitému patronovi, čímž se také tento patron stává s Bohem spolumajitelem dotyčného kostela, dnes se nám to zdá zvláštní, ale ještě ve středověku tomu tak bývalo i po stránce právní. Tomuto svátku se říká pouť neboli patrocinium – svátek patrona koste.A teď zpátky k naší pouti. Jak je řečeno prve u zrodu poutí stála mimo jiné absence farní pouti. Jak k tomu došlo? No, není to tak absence pouti, nýbrž absence posvícení, poněvadž není známo datum posvěcení kostela, v minulosti se slavilo v neděli po 21. říjnu a pouť byla na sv. Františka Serafinského (z Assisi) v neděli po 4. říjnu časem se tyto dvě slavnosti spojily v jednu a zůstala tak vlastně pouť, byť jí říkáme posvícení, v tomto případě by byl tedy lepší název hody, který není tak zavádějící. V roce 1936 spolek Národní jednota, který v té době v obci působil, řešil tento problém a měl v úmyslu založit Národní pouť. Jedním z návrhů bylo, slavit tuto pouť v den, pro Moravany zvláště významný, na který připadá slavnost sv. Cyrila a Metoděje 5. července. Nicméně, protože by tato pouť kolidovala s poutí v Mašůvkách, kam odcházelo mnoho poutníků, navrhoval tehdejší farář Ant. Horák, aby se pouť slavila v neděli po svátku sv. Antonína Paduánského. Návrh byl přijat, aby pouť stála na pevném základě doporučil farář, aby se sv. Antonínovi zbudovila socha nebo kaple. Velice ochotně se tohoto doporučení chopil předseda Národní jednoty Došek, s tím, že se postaví kaple jako miniatura Svatého Antonínka nad Blatnicí, významného slováckého poutního místa. Ještě téhož roku byla kaple zbudována a v neděli 15. června 1936 se konala první Národní pouť u sv. Antoníčka. O rok později, na den sv. Cyrila a Metoděje byla slavnostně posvěcena, čímž tak vlastně došly naplnění oba návrhy – pouť v neděli po sv. Antonínovi a posvěcení 5. června. Pouti se zde konaly až do 48 roku, kdy se směly konat jen když je církevní tajemník povolil. Poslední pouť se zde konala na počátku 70 let.

Průvodní slovo Láďa Novotný

 

 

Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým neboli Pašijovým týdnem patří tzv. „Odlet zvonů do Říma“.A to tím že na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční  viglie neboli noci všech nocí kdy večer ze soboty na neděli oslavujeme Kristovo zmrtvýchvstání .

A tak místo hlasu zvonů je zaplní dřevěné hrkače, řehtačky a klapačky.Je to tradice s hlubokými křesťanskými kořeny .Dříve výhrada mladších kluků která dnes místy dostává na frak jejich nedostatkem a tak lze pozorovat čistě dívčí kolednice.U nás jde vidět že populační křivka jde směrem dolů a nevidím to do budoucna lépe.První fotka je z Prokopova před více jak 50 lety,poté r.1990,1991 a 2013.

             

                                       

V sobotu 1. června 2013 byla v kostele sv. Františka v Hostimi poprvé udělována svátost eucharistie pěti z našich farních dětí. Několik fotek z této jejich životní cesty .

        

       

                                            

15 .června 2014 o svátku Nejsvětější Trojice se konala ranní mše v nově vymalovaném kostele a je třeba poděkovat všem co přiložili ruku k dílu.Odpoledne se konala při příležitosti naší pouti u kaple sv.Antoníčka mše svatá ,kterou celebroval jevišovský kněz P.Jiří Ochman.Opět patří díky všem co se o tuto akci postarali.

             

                            

TOPlist